Železničář / Lidé a příběhy / Lidé a příběhy - všechny zprávy
Lidé a příběhy - všechny zprávy
Drážní rekordmany překvapilo pohodlí ve vlacích
26.11.2024 - Strávit 24 hodin prakticky v kuse ve vlacích je zážitek pouze pro skalní příznivce železnice. Nebo ne? Devítiletý Petr Moravec se svým otcem Vojtěchem vlakem nikdy příliš nejezdili, ale kvůli rekordu vykročili takříkajíc ze zajetých kolejí a vyrazili na koleje opravdové. Cíl byl jednoznačný – ujet během 24 hodin co nejvíc kilometrů vlakem a zapsat se tak do České knihy rekordů. To se nakonec výkonem 2 278 kilometrů podařilo.
Nechtěli, aby učil a věnoval se dráze, dnes dělá obojí
31.10.2024 - V mládí ho varovala matka učitelka před kariérou v pedagogice a otec strojvůdce před dráhou. A tak dnes Zdeněk Michl působí na dopravní fakultě pražského ČVUT, brigádně vyráží po Evropě jako průvodce nočních vlaků a dopravě se věnuje skutečně naplno. Proto jsme se mohli věnovat širokému spektru témat – od stavu železnice u našeho největšího souseda přes inteligentní dopravní systémy až po ztracený klobouk.
Chceme ze zubačky udělat ještě větší lákadlo
4.10.2024 - Česko má štěstí na řadu jedinečných tratí. Jedna z nich ale přece jen vybočuje. Jizerskohorská železnice je v úseku mezi Tanvaldem a Kořenovem jednou z posledních evropských normálněrozchodných ozubnicových drah. Unikátní památku měl Petr Prokeš od narození, co by kamenem z pešunku dohodil, a po většinu života se věnuje jejímu rozvoji. Letos již profesně naplno. Co se tedy na zubačce chystá?
Na Pendolino jsem si nikdy nemyslel. O to raději ho řídím
29.8.2024 - Povídání s Ivem Valáškem vzniklo cestou mezi Prahou a Pardubicemi na palubě Pendolina. Kromě služby dráze ale svůj život zasvětil také službě vlasti. V Aktivních zálohách ozbrojených sil České republiky zatím plnil naštěstí jen nebojové povinnosti, jak ale sám říká, když se zavelí, je třeba být připravený. To ostatně svým způsobem platí i na železnici…
Nejlepší je, když se podaří cestujícím pomoct
30.7.2024 - Ke dráze vedou různé cesty. Michalu Vyskočilovi stačilo nějakou dobu pravidelně dojíždět z Vraného nad Vltavou do Prahy a poslouchat vyprávění tamější vlakvedoucí o strastech, ale hlavně krásách práce na železnici, až se na pozici vlakvedoucího ocitl i on sám. „Je to nesmírně rozmanitá práce,“ oceňuje zpětně odvážné rozhodnutí vyměnit kancelář za palubu vlaku. A to nejen těch dálkových, ale dokonce i parních.