V Nymburce funguje kovárna pro učně

Slavnostního otevření prostor se koncem února v nymburském DPOV zúčastnila řada hostů, mezi nimiž nechyběl předseda představenstva DPOV Roman Kott, člen představenstva Českých drah odpovědný za servis, techniku a majetek Miroslav Kupec, starosta města Nymburk Pavel Fojtík nebo ředitel odborné školy Jiří Hubálek. 

Ze skladu kovárna se zázemím

Budova, která dnes umožňuje vý­uku učňů, sloužila již v dřívějších letech jako pracoviště kovárny a později se z ní stal sklad materiálu. „Toto nevyužité pracoviště jsme se po dohodě s vedením firmy rozhodli přebudovat na učňovské pracoviště kovárny s tím, že celý objekt postupně adaptujeme pro potřeby centra praktického vzdělávání,“ řekl Ctirad Pinkas z nymburského DPOV, jenž je duší celého projektu. Kovárna včetně strojního vybavení sice patří dceřiné společnosti Českých drah DPOV, nicméně nejen toto pracoviště využívají pedagogové a učni Střední odborné školy a Středního odborného učiliště Nymburk. Jsou to nástupnické organizace bývalého legendárního Železničního učiliště ČSD v Nymburce, které bylo vyhlášené na celé bývalé síti Československých státních drah. „Naše pracoviště slouží k tomu, aby se chlapci z místního učiliště naučili kvalitně černé řemeslo. Právě tady se učí základům kovářství nejen v učebním oboru zámečník, ale i v řadě dalších manuálních oborů. Samostatný učební obor kovářství zatím ale není otevřen,“ upřesnil Pinkas.

Poptávka po chybějících profesích

Pracoviště kovárny je první vlaštovkou projektu Centra praktického vzdělávání, který vzniká v dceřiné společnosti Dílny pro opravu vozidel. Podle předsedy představenstva DPOV Romana Kotta spolupracuje firma s učilištěm a střední školou při výchově kvalifikovaných pracovníků i v dalších oborech, po nichž je momentálně velká poptávka. „Jde například o elektromechaniky, svářeče, lakýrníky, natěrače nebo mechaniky kolejových vozidel. Všechny tyto profese jsou nedostatkové, a proto jsme se rozhodli vychovat si vlastní dorost,“ vysvětlil Roman Kott. Na otázku, zda DPOV plánuje podobnou spolupráci například v sídle společnosti v Přerově či v PSO (Provozním středisku oprav) ve Veselí nad Moravou, odpověděl, že plán výchovy mladých lidí se vztahuje na všechna pracoviště. „Rádi bychom nabídli žákům a studentům uplatnit své dovednosti na specializovaných pracovištích, která se nachází i jinde než v Nymburce, neboť pole naší opravárenské činnosti je opravdu velmi široké a zahrnuje hnací vozidla všech trakcí, osobní vozy nevyjímaje.“

Úzká spolupráce DPOV a školy

Vedoucí učitelka odborného výcviku nymburské odborné školy Gabriela Kuchařová doplnila, že otevření kovárny v PSO Nymburk společnosti DPOV bylo pro jejich školské zařízení doslova vytržením trnu z paty. „Podobné pracoviště jsme v poslední době neměli k dispozici. Dříve bývala kovárna v areálu tehdejších Železničních opraváren a strojíren. Ta byla ale v tak nevyhovujícím stavu a její rekonstrukce by přišla na velké peníze. Jako příspěvková organizace bychom na tuto investici těžko sehnali potřebné finanční prostředky,“ doplnila Kuchařová. Škola musela nevyhovující prostory opustit a pronajmout si kovárnu v nedaleké obci Hořátev, kde je však k dispozici malý prostor, kam se vejdou maximálně čtyři učni. „My potřebujeme naopak velkou kovárnu, kde je učitel odborného výcviku s celou skupinou žáků. Asi před dvěma či třemi roky jsme do nymburského DPOV začali posílat na provozní pracoviště žáky naší školy, a tak postupně vznikla společná myšlenka vybudovat jakési centrum praktického vzdělávání, kde se budou profilovat naši žáci přímo pro potřeby dráhy,“ dodala.

A na závěr jedna malá zajímavost – učitel odborného výcviku v kovárně Jan Lokajíček, který je původním povoláním umělecký kovář, se věnuje ve volném čase výrobě replik historických předmětů, kovaným šperkům a růžím nebo čepelím z damascénské oceli, která byla navíc tématem jeho bakalářské práce na Masarykově univerzitě v Brně.