Úzkokolejka do Obrataně oslavila 110. výročí

Romantické lokálky jsou nejen živoucí technickou památkou dokumentující vývoj železniční dopravy na území Čech v období, kdy si koleje hledaly cestu také na venkov, ale především dodnes životaschopným prostředkem základní dopravní obsluhy regionu.

Trať z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice je dlouhá 33 kilometrů a provoz na ní začal v kraji nazývaném Česká Kanada v roce 1887. My se ale budeme věnovat podrobněji severní úzkokolejné trati Jindřichův Hradec-Obrataň, která si v samém závěru loňského roku, 23. prosince, připomněla 110. výročí zahájení provozu. Měří 46 km a ze svých ostrých oblouků a velkých stoupání poskytuje množství jedinečných pohledů do zdejší malebné krajiny lesů a slunných strání. Tato dráha se již od svého vzniku těší značné pozornosti, a to zejména v letních měsících, kdy ji obdivují návštěvníci. Trať vede krásnou krajinou – z rovin jindřichohradeckých se pozvolna dostává do kopcovitého terénu českomoravské Vysočiny. Opisuje četné oblouky a po celé délce skýtá úžasné pohledy na část jihočeské krajiny.

Nelehký zrod trati

Již v sedmdesátých letech 19. století usilovali představitelé městečka Černovice u Tábora o napojení na příčnou dráhu z Jihlavy přes Horní Cerekev do Tábora, jejíž výstavba se tehdy připravovala. V osmdesátých letech pak představitelé okresu Kamenice na Lipou vyvinuli značné úsilí o vybudování trati s normálním rozchodem, což však rakouské úřady nepovolily. Z podnětu tehdejšího okresního úřadu Kamenice nad Lipou a okresního úřadu Pelhřimov byli již v roce 1893 sezváni dopravní odborníci, aby „porokovali o velice důležité náležitosti, kterak domoci se toho, aby okresu kamenickému dráhy se dostalo.“ Po dlouhých jednáních provedl ing. Jan Kodl z Písku vytrasování trati a doporučil variantu Jindřichův Hradec – Obrataň. Rakouské c. k. ministerstvo dopravy v září 1896 rozhodlo, že považuje projektovanou dráhu Jindřichův Hradec – Obrataň z národohospodářských vztahů pro místní dráhy za žádoucí. Kamenický okresní úřad usiloval znovu ještě v roce 1896 o souhlas vlády se stavbou dráhy o normálním rozchodu, neuspěl, a dokonce hrozilo, že se dráha vůbec stavět nebude. Kamenická obec se 21. dubna 1896 obrátila na samotnou říšskou radu a mimo jiné uvedla, „že jest jedinou touhou všeho obyvatelstva kraje našeho uskutečnění železničního spojení, od něhož očekáváme probuzení a rozmnožení celé krajiny“. Jindřichohradecká dráha se nerodila lehce a nakonec se po všech jednáních přece jen dospělo ke kladnému rozhodnutí s tím, že dráha bude postavena.

Dlouholetá touha se splnila vydáním zákona č. 149 ze dne 14. července 1903, kterým byla vláda zmocněna převzít kmenové akcie, a 27. prosince 1904 byla vydána koncesní listina pro stavbu této dráhy. Ve druhém paragrafu se uvádí, „že koncesionář je povinen stavbu povolené železnice nejdéle do dvou let počínaje ode dneška dokonati, vystavěnou dráhu pak veřejné vozbě odevzdati a po celou dobu koncese pravidelnou vozbu provozovati“.

Stavba v rekordním čase

Stavba dráhy, kterou provedla firma ing. Loose z Prahy-Smíchova, začala v červnu 1905 a dokončena byla v závěru roku 1906. Trať vznikla v rekordním čase za pouhého 1,5 roku a její délka činila 46 km. Na tehdejší dobu to byl mimořádný výkon, neboť existovala minimální mechanizace a technika. A to se ještě při slavnostním zahájení Loos omlouval, že se dokončení poněkud zdrželo, protože zaměstnával dělníky, kteří v době zemědělských prací v létě a na podzim museli pracovat doma na polích při sklizni obilí a brambor.

Provoz byl krátce po dokončení stavby slavnostně zahájen 23. prosince 1906 za účasti velkého počtu návštěvníků a vzácných hostů. Při vjezdu prvního vlaku na kamenické nádraží se hrála česká hymna. Starosta města Kamenice nad Lipou Dr. Machač mimo jiné při projevu řekl: „Konečně se Kamenici dostalo spojení se světovými tratěmi!“ V Kamenici však parní lokomotiva nemohla načerpat vodu, neboť rezervoár byl předchozího dne vypuštěn kvůli nebezpečí zamrznutí a jeho poškození. Proto hasiči napojili lokomotivu vodou z blízkého potoka. Do Černovic přijel tehdy vlak se značným zpožděním. Na nádraží dorazili členové městského zastupitelstva a městské rady v čele se starostou. Přišli i hasiči, řemeslníci s družinou řezníků a velký počet občanů Černovic a širokého okolí, kteří netrpělivě a v mrazu očekávali vlak. Mnozí jej totiž viděli poprvé v životě.

Přežijí úzkokolejky další století?

Během provozu lokálek několikrát hrozilo jejich zrušení. Již v roce 1972 se objevila první významná hrozba, a to v podobě studie o jejich likvidaci. I v současné době se objevily již několikrát problémy s financováním a dotacemi na provoz obou tratí, kde mimo jiné hraje důležitou úlohu vedení Jihočeského kraje spolu s dalšími orgány. Většinou se jednalo právě o zajištění financí na provoz.

Přesto věříme, že oblíbené lokálky na obou tratích budou vozit pasažéry a i nadále a že se podaří po dohodě všech stran zajistit dostatek prostředků. Vždyť úzkokolejné dráhy se svými charakteristickými vláčky patří už neodmyslitelně k jihočeské krajině. Jde o historickou památku i turistickou atrakci a jejich oblíbenost stále stoupá.