Rezervační systém ARES oslavil třicetiny

Cesta k prvnímu opravdu použitelnému a funkčnímu rezervačnímu systému však byla dlouhá a trnitá. Na začátku všeho byla snaha využít na 100 procent kapacitu všech míst po celé trase vlaku a odstranit problémy s vydáním místenek na jedno místo. O možnosti zavést rezervaci v místenkových vlacích se mluvilo od počátku 80. let. Stávající systém již nevyhovoval nárokům přepravy a byl značně nepraktický a především značně nespolehlivý. Proto se začalo uvažovat o novém, modernějším. V roce 1982 bylo vývojem automatického rezervačního systému pověřeno ministerstvo dopravy a spojů společně s kolegy ze Státní komise pro vědecko-technický a investiční rozvoj a zástupci elektrotechnického průmyslu. Na předložení výsledků dostala pracovní skupina čas do konce roku 1985.

Dodavatelem východní Němci

V roce 1983 odborníci definovali základní koncepci systému a navrhli také dodavatele systému. Celkem logicky se bývalé Federální ministerstvo dopravy rozhodlo zadat objednávku zahraničnímu dodavateli, přesněji východoněmecké firmě Robotron. Ta už měla s podobnými záležitostmi dobré zkušenosti – její rezervační systém EPLA v té době s úspěchem používaly Deutsche Reichsbahn od roku 1981. Zvládl vydat na 150 tisíc místenek měsíčně.

Spolupráce se tak přímo nabízela. Zástupci Robotronu neotáleli a brzy předložili vedení ČSD nabídku na dodání kompletního systému, tedy jak potřebného softwaru, tak i „železa“ neboli hardwaru. Následovalo uzavření smlouvy s tuzemským Podnikem zahraničního obchodu a v roce 1984 do Československa směřovala první část objednávky v podobě počítače EC 1055 M se základním vybavením. O rok později v rámci druhé části dorazil stejný přístroj včetně koncových terminálů a především program pro rezervaci míst ve vlacích a ihned se začalo se zkouškami.

Koncem roku 1985 tak na ČSD mohli s velkou slávou přistoupit k jednomu ze základních opatření v oblasti zvyšování kultury cestování a zkvalitňování odbavování cestujících: začalo testování automatizovaného systému rezervování míst a prodeje jízdenek na železnici zvaného ARES. Ověřovací provoz začal 2. prosince 1985 bez cestujících na trati z Prahy do Nových Zámků. Experti získávali provozní i technologické zkušenosti ze systému, prověřila se rovněž spolehlivost instalované výpočetní techniky – obou centrálních počítačů a jehličkových tiskáren, a také se zaškolili zaměstnanci ČSD. Pak byly do systému postupně zapojovány další železniční stanice i pobočky cestovních kanceláří (například ČEDOK).

Odložený ostrý start

Nejprve ARES umožňoval rezervování míst k sezení, prodej místenek, anulovaní jednotlivých rezervací a prodej jízdenek k vydaným místenkám. Později se systém rozšířil i na rezervaci a prodej lůžkových a lehátkových lístků a místenek v mezistátních přepravách. Spojení umožňovaly přímé telefonní linky s přenosovou rychlostí 1 200 bit/s.

Podle optimistických plánů měl na trati Praha – Brno – Bratislava – Nové Zámky nový systém začít veřejnosti sloužit od začátku června 1986, ve stejném roce se počítalo i s jeho rozšířením až od Košic. O rok později měla být hotova kompletně celá sít. To vše samozřejmě za předpokladu dodání další techniky. Skutečnost byla ale taková, že po celý rok 1986 se testovalo, dolaďovalo a vychytávaly se nejrůznější chyby. Zvlášť když program musel splňovat poměrně přísná kritéria (viz box). A tak se „ostrý“ start neustále odsouval, a to až do března následujícího roku.

Pak nadešel 1. březen 1987, kdy začali vymoženosti systému využívat první cestující, byť se tak stalo v rámci druhé etapy zkušebního provozu. Síť tehdy zahrnovala celkem

45 terminálů, z toho šestatřicet sloužilo zákazníkům a devět bylo určeno pro služební účely. Zakoupit místenku a rezervovat si místo ve vlaku mohli zákazníci v první fázi v celkem 18 stanicích: Praha hl. n., Praha střed, Praha-Smíchov, Havlíčkův Brod, Brno hl. n., Břeclav, Bratislava hl. st., Nové Zámky, Beroun, Plzeň, Mariánské Lázně, Cheb, Františkovy Lázně, Sokolov, Karlovy Vary, Domažlice, Klatovy a Příbram. Jednalo se o dvacet spojů jezdících především z Prahy do Nových Zámků a z metropole do Chebu. Systém fungoval v době od třetí hodiny ranní do 23:00 a za den dokázal vyřešit požadavek na přibližně 4 300 míst.

Místenka až 33 dní předem

Co ARES nabízel? Například pořízení místenky nejdříve 33 dní před odjezdem vlaku, z toho první tři dny sloužily přednostním rezervacím, a nejpozději 15 minut před odjezdem daného spoje. Pokud si zákazník chtěl místo pouze rezervovat, ne rovnou zakoupit, stačilo tak učinit 30 až 8 dní před odjezdem. Jako potvrzení v takovém případě obdržel doklad, po jehož předložení si pak mohl toto zamluvené místo koupit. Pokud tak neučinil nejpozději sedm dní před odjezdem vlaku, místo propadlo a využít jej mohl jiný cestující.

Ve stanicích vybavených terminálem ARES se žádný příplatek za vydání místenky nevybíral. Nezáleželo přitom ani na způsobu celé transakce. Cena místenky zůstala i po zavedení nového systému stejná, tedy 4 Kčs. Tam, kde ale nebyl, se na vlaky v systému vybíral dodatečný příplatek 5 korun, celkově tak vyšla na 9 Kčs.

Samotné přidělování míst bylo plně závislé na softwaru, což znamenalo, že cestující neměl možnost zažádat o konkrétní sedadlo. Mohl si pouze říci, zda chce být s nekuřáky či kuřáky, u okna, ve středu či vedle uličky. Systém rozlišoval jednotlivou objednávku s maximálním počtem šest míst a hromadnou s dvaasedmdesáti.

ARES každopádně splnil očekávání a díky tomu se usilovně pracovalo na jeho dalším vývoji. A tak v jízdním řádu pro období 1988/89 zahrnoval už 170 terminálů v celkem 119 výdejních místech. Umožnil prodej a rezervaci místenek do všech vnitrostátních vlaků, později rovněž do mezistátních, lůžkových a lehátkových.

V Československu vznikl JIPES

Zapomenout však nesmíme ani na snahy československých vývojářů, kteří v roce 1985 začali vyvíjet vlastní program nazvaný JIPES – Jízdenkový přepážkový elektronický systém. Vznikal ve firmě AŽD a obsahoval výhradně komponenty dostupné v bývalé ČSSR a na rozdíl od ARESu sloužil pouze k rezervacím a vydávaní místenek. Objevil se v několika stanicích (Praha Masarykovo nádraží, Plzeň hl. n., Brno hl. n., Františkovy Lázně, Trnava) a vydržel až do roku 1992. ARES ještě o rok déle.

V současnosti mají České dráhy moderní systém ARES-3. Jedná se o funkčně rozsáhlý on-line informační systém pro rezervaci a předrezervaci míst k sezení, lehátek, lůžek, míst pro kola, auta a motocykly v osobní dopravě. Umožňuje tuzemským cestujícím rezervovat místa ve vlacích v celé Evropě a naopak cestujícím v cizině rezervovat místa ve vlacích spravovaných rezervačním systémem ČD. Počet uskutečněných transakcí je 300 – 400 000 za měsíc. Samozřejmostí je nepřetržitý provoz 24 hodin denně, 7 dní v týdnu se 100% provozuschopností.