Reakce předsedy představenstva ČD Miroslava Kupce k mimořádným událostem na železnici

Statistika Drážní inspekce ukazuje, že mimořádných událostí na železnici výrazně přibývá. To je fakt, který nemůžeme ignorovat. Zejména pak v okamžiku, kdy je v sázce zdraví lidí. Všechny události posledních týdnů jsou v šetření, podle naší analýzy ale nemají žádného společného jmenovatele. Otázka tedy je, co stojí za množícími se chybami. Únava či nezkušenost lidí to nebudou. Pochybení se dopustili mladí, ale i zkušení strojvedoucí. Pravidla porušili po řádném odpočinku, ba dokonce i po delší dovolené. Nikdo z nich to neudělal schválně a všichni jsou z vlastního selhání zaskočení a otřesení.

Čím si tedy vysvětlit, že strojvedoucí ukázkově komunikuje s výpravčím a pak projede odjezdové návěstidlo v poloze stůj? Veřejnost od nás očekává, že identifikujeme problém a přijmeme opatření, která riziko selhání lidského faktoru minimalizuje. A logicky se pozornost soustředí na nás, největšího dopravce v zemi, i když u mnohých mimořádných událostí vůbec nefigurujeme. V posledních dnech jsem mluvil s desítkami odborníků z řad našich vedoucích zaměstnanců, s lidmi z Drážního úřadu, z Drážní inspekce a pozval jsem i samotné strojvedoucí, abych slyšel jejich názor na věc. Osobně mi z toho vychází, že na vině větší chybovosti je komplex faktorů. Počínaje častými výlukami, které vyžadují od strojvedoucích operativní změny, přes rostoucí počet spojů, enormní tlak na dodržování jízdních dob, náročné směny, až po potřebu lidí, a to včetně našich zaměstnanců, neustále komunikovat na sociálních sítích. V neposlední řadě je to i nedostatek strojvedoucích, aktuálně nám jich schází zhruba 120, a z toho plynoucí nutnost sloužit přesčasy, byť striktně v mezích zákona.

Z toho vyplývají i opatření, k nimž postupně přistupujeme. Nejsem příznivcem ukvapených závěrů, ani exemplárních trestů. Zavedení mimořádných kontrol výkonu služby strojvedoucích, kterých jsme za první týden provedli přes 300, vnímám jako prevenci. Jejich cílem není bazírovat na nesmyslech a trestat, ale mluvit se zaměstnanci, vysvětlovat jim význam některých postupů, upozornit je na možné chyby a špatné návyky vzniklé každodenní rutinou. Třeba v případech, kdy jezdí dlouhodobě na stejném výkonu a na odchylku od obvyklého stavu pak nedokážou rychle a vhodně reagovat. Zároveň se více zaměříme na práci se strojvedoucími v oblasti výcviku a školení. Spuštění prvních železničních trenažérů v republice se blíží a věřím, že tato investice přesahující 30 milionů korun se nám vrátí v podobě kvalitnější přípravy. Díky simulaci různých mimořádných stavů, se kterými se může strojvedoucí v běžném provozu setkat jen výjimečně, se nám určitě podaří mnohem lépe připravit naše kolegy na řešení mimořádných událostí.

Zvažujeme také prodloužení praktického zácviku. Nejsme to my, kdo využívá nejnižší 12týdenní hranici danou vyhláškou. U nás se praktické jízdy pohybují od 16 do 24 týdnů. Přesto uvažujeme o jejich prodloužení. Možná nepopulární, ale logické je prosazování obdobného systému jako například u kamionových dopravců, který umožňuje v případě opakovaných závažných selhání odebrat nebo pozastavit strojvedoucím licenci. Stejně tak podpoříme uzákonění monitoringu licence strojvedoucího, aby bylo možné sledovat dodržování povinného odpočinku, jak je to běžné právě u silničních dopravců. Podobně jako v autobusové či letecké dopravě, také u nás hraje lidský faktor stále významnou roli a ještě dlouho bude. Budeme proto maximálně podporovat zavádění nových zabezpečovacích systémů, které mohou případnou chybu člověka včas eliminovat. Jsme připraveni zahájit testování nového zabezpečovacího systému ETCS u expresů do rychlosti 160 km/h a v současnosti vybíráme dodavatele, který instaluje mobilní část ETCS na více než 400 vozidel, která jezdí na koridorech. Zaměříme se také na to, aby lidé s takovou zodpovědností měli co nejlepší pracovní podmínky. Odbourat dělené směny se nám vzhledem k podstatě naší činnosti nejspíš nepodaří. Můžeme se je ale snažit minimalizovat a budeme usilovat o zkvalitnění zázemí, kde naši lidé na směnu čekají. A co je zásadní, ještě více se zaměříme na nábor nových strojvedoucích, abychom jejich stavy navýšili a snižovali postupně objem přesčasů.

Je tedy nutné minimalizovat stres strojvedoucích, aktivně s nimi pracovat, aby nepodléhali provozní slepotě a maximálně se soustředili na výkon své práce, a snažit se doplnit jejich stavy.