Na kolejích se vyrojili Mikulášové, andělé a čerti

Rozjeli jsme se do regionů na pět vybraných mikulášských jízd Českých drah. Někde měli čerty strašidelnější, jinde zase více Mikulášů. Všude ale vládla nadšená atmosféra plná dětských úsměvů, košíků s dárečky, obětavého pobíhání vlakové čety a charakteristických zvuků parních nebo motorových vozidel. 

Pohled na osvětlenou Prahu

Na branickém nádraží v Praze jsou už na pořádné davy cestujících zvyklí. Ještě v šedesátých letech minulého století byla zdejší stanice třetí nejvytíženější v hlavním městě. Dnes je mimo jiné důležitým centrem železniční nostalgie v regionu. Ukázalo se to znovu o mikulášských jízdách, které KCOD Praha pořádalo o víkendu 30. listopadu a 1. prosince. V sobotu jely zvláštní vlaky čtyřikrát, v neděli potom třikrát.

V čele historické soupravy stanula majestátní Šlechtična 475.179 z roku 1949. Obrovský zájem byl především o večerní sobotní jízdu, která byla naplánovaná přes tzv. Pražský Semmering. Ačkoli panovalo spíše sychravé a deštivé počasí, vlak vyjel zcela plný. Cestující si sice kupovali rezervace, které jim garantovaly místo k sezení, přesto – hlavně tatínkové s dětmi – dávali přednost stání v uličce u otevřeného okna a sledování osvětlené Prahy, zejména v Michli u Odstavného nádraží jih a při stoupání a klesání na Semmeringu.

Mikulášové pečlivě chodili všemi dvanácti vozy a obdarovávali děti drobnými sladkostmi. Pravdou ale je, že čerti převažovali. Dva z nich dokonce ovládali parní lokomotivu! Slavnostní atmosféru dotvářeli pobíhající andělé a vlaková četa v dobových uniformách. Některé děti snášely strašení s klidem. Jedna malá holčička dokonce čerta prosila, aby se s ním mohla vyfotografovat na památku a nabídla mu za odměnu bonbon. Na některých dětských tvářích ale byl vidět nefalšovaný strach a děs v očích. Když čerti párkrát vypnuli světlo a vlak se ponořil do tmy, ozývaly se ze všech stran výkřiky hrůzy.

O dobrou náladu se na branickém nádraží staral i slon Elfík, kterého rozjívené děti často tahaly za ocas. Zájemci si u stánků mohli koupit nejen občerstvení včetně svařeného vína na zahřátí, ale i knížky a stavebnice s železniční tematikou, a vzít si například materiály související se změnou jízdního řádu. Za přítomnosti ředitele KCOD Praha Aloise Kašpara pak proběhl v sedm hodin večer ohňostroj pojatý ve velkém stylu. Však mu také celé nádraží mohutně aplaudovalo a Braník se při tom ponořil skoro do silvestrovské nálady.

Letohrad – Dolní Lipka: tradice stará 25 let

Přes pět stovek cestujících, hlavně rodičů nebo prarodičů s dětmi, pobrala šestice klasických osobních vozů tažených místní parní Lízou, tedy lokomotivou označenou 423.009, a vytápěných postrkovou elektrickou Žehličkou. Služební vůz tradičně fungoval částečně jako bufet. V sobotu 7. prosince si málokterý z pasažérů uvědomoval, že parní mikulášské vlaky z Letohradu do Dolní Lipky vyjíždějí nepřetržitě už čtvrt století.

Ten letošní vyrazil bíle pocukrovanou krajinou k Jablonnému a Lichkovu krátce před půl jedenáctou a ve vlaku nastala podrobná revize hříchů a hříšků všech dětí. „Už tady byl čert Zachariáš? A co zjistil? Jestlipak jsi byl hodný?“ vyzvídala čertice a Mikuláš s anděly naslouchal básničkám nebo písničkám.

Obdarovány byly i malá Anička a Lucinka, u jejichž společné recitace i neposedný Zachariáš poslouchal s otev­řenou čertovskou hubou. Na konečné v Dolní Lipce si účastníci akce prohlédli zbrojení lokomotivy vodou ze dvou aut Sboru dobrovolných hasičů v Lichkově.

„Jízda se perfektně vydařila, vlak jel načas podle jízdního řádu,“ vyjádřil spokojenost Tomáš Netolický, ředitel Krajského centra osobní dopravy Pardubice, který zastupoval jednoho z organizátorů akce. Mezi pořadatele ještě patřilo DKV Česká Třebová a Letohradský železniční klub. Ředitel Netolický ještě vzpomněl mikulášskou jízdu v Chocni konanou o týden dříve, která zaznamenala neobvykle vysokou účast.

Závěr mikulášské jízdy v Letohradě měl letos neobvyklou neveřejnou tečku: symbolickým otočením na stanovišti Lízy na letohradské točně se s pořádáním Mikulášů rozloučil jejich organizátor Petr Buryška. Byl to on s týmem nadšenců, kdo stál u zrodu této letohradské tradice. „Petru Buryškovi i dalším stovkám železničářů, kteří berou ‚dráhu‘ jako celoživotní srdeční záležitost, moc děkuji!“ okomentoval zmínku o změně organizačního týmu letohradského Mikuláše náměstek generálního ředitele pro osobní dopravu Michal Štěpán. 

Velký okruh okolo Olomouce

Aktivně uchopili organizátoři mikulášskou jízdu pod taktovkou KCOD Olomouc, DKV Olomouc a tamních základních organizací Odborového sdružení železničářů. V sedmivozové soupravě byla v sobotu 7. prosince zařazena i muzejní čtyřnápravová „hospoda“ z Lužné u Rakovníka a konferenční vůz, vytápěcí podporu zajišťoval Mračoun 749.042. Vlak vyjel už dopoledne z Olomouce přes Zábřeh na Moravě do Šumperka – v tomto úseku přijal pozvání ředitelky KCOD Hany Motykové a prvního náměstka hejtmana pro dopravu Aloise Mačáka i předseda představenstva a generální ředitel ČD Dalibor Zelený. Odtud po dozbrojení parní lokomotivy Kremáka 534.0432 a povinné skupinové fotografii početné andělsko-čertovské družiny v čele se samotným Luciferem vlak pokračoval přes Uničov a Šternberk zpátky do Olomouce. I v tomto vlaku byli čerti spíše vlídní než hrůzostrašní.

Na jízdu mikulášského vlaku mezi Šumperkem a Uničovem dorazil i náměstek generálního ředitele pro osobní dopravu Michal Štěpán, který se už předtím svezl z Letohradu do Dolní Lipky, aby na závěr své cesty zhodnotil pořádání mikulášských jízd těmito slovy: „Dneska jsem se opět přesvědčil, že mikulášské jízdy mají své kouzlo a sníh ještě tuto atmosféru umocnil. Nebylo těžké si všimnout, že vlaky plné obdarovaných dětských cestujících a spokojeného dospěláckého doprovodu jsou pro všechny organizátory tím nejlepším poděkováním za úsilí, které organizaci každé akce věnovali. Jsou i díkem všem, kdo se věnovali přípravě a řízení návštěvníky obdivovaných parních strojů. Jsem přesvědčen, že některé parní vlaky jsou zařazeny do našeho marketingového rozpočtu právem.“ Partnerem letošní olomoucké akce – dvacáté v pořadí! – byla vedle Olomouckého kraje také společnost DPOV. 

Děti odjely párou do Oslavan plnit čertovské úkoly

Svítící slunce a lehký poprašek sněhu dotvářely tu pravou mikulášskou atmosféru na jihu Moravy, kde se v sobotu 7. prosince vydal na svoji tradiční cestu historický vlak Mikuláš. Jízdu vlaku, směřujícího z Brna do Oslavan, připravily České dráhy ve spolupráci s městem Oslavany a tamním Divadlem na Mýtině. Kdo miluje kolejovou dopravu, mohl navíc na brněnské hlavní nádraží přijet stylově speciální moderní nebo historickou mikulášskou tramvají (šalinou).

Osm zcela zaplněných historických dřeváků ze čtyřicátých a padesátých let vedla oblíbená parní lokomotiva 433.001, zvaná místními Skaličák, kterou vyrobili v roce 1948 v Lokomotivce ČKD. Té pomáhal historický prototypový stroj Bardotka T 478.1001, který byl do vlaku řazen jako postrk (pomáhal rovněž vytápět část soupravy). Uprostřed vlaku nechyběl ani bufetový vůz. Během cesty do Oslavan všechny děti obdržely obrázek s čertovským domečkem, do kterého sbíraly razítka plněním čertovských úkolů na oslavanském zámku. Ve stanici Oslavany, kam se během roku běžně nejezdí, už vlak očekávali dva čerti (herci z Divadla na Mýtině), kteří nestrašili, ale všechny způsobně odvedli na zámek. Tam byly pro děti ve sklepení a na arkádách připraveny úkoly. Ve stanovený čas si u vchodu do pekel děti i s rodiči vyzvedl čert, který sloužil jako doprovod. Pouze úkol „skok v čertovském pytli“ mezi nádvořím a kaplí mohly děti absolvovat kdykoli během pobytu.

Děti s razítky v domečku a jízdenkou na parní vlak dostaly při cestě zpět od Mikuláše nadílku s dárečky od Českých drah. Na oslavanském zámku se současně konal jarmark s vánoční atmosférou, koledami, stromečky, zabijačkou, medovinou a svařeným vínem a navíc se losovalo o vánoční ceny. „Letos jsme v historické soupravě převezli 550 rodičů s dětmi, což je číslo, na které jsme v posledních letech už zvyklí, protože speciál Mikuláš je velmi oblíbený. Co nás ale překvapilo, bylo to, že jsme mikulášskou jízdu vyprodali během jednoho dne od vyhlášení,“ komentuje akci Michal Teplík z brněnského KCOD. 

Andělský vlak zamířil do pekla

Zatímco v ostatních koutech republiky vyrážely zvláštní spoje rovnou s Mikuláši, čerty a anděly, na Ústecku vypravili vlak pouze s nebeskými posly. Andělský vlak však zamířil v neděli 8. prosince přímo do pekla. Souprava dvou legendárních Kredenců (M 262.121 a M 262.1183), doplněná dvěma vloženými Bixy (jeden barový přezdívaný Bixovna), vyjela z Ústí nad Labem a její cílovou stanicí se stal Úštěk. A proč zrovna ten? Pod označením Muzeum čertů je tu nezasvěceným očím skryt vstup do Luciferova království. Na účastníky netradiční cesty čekalo nejedno překvapení – například odhalení, že nejvyšší pekelník je ve skutečnosti pekelnice.

Andělé ve vlaku obdarovávali děti, kterých přišlo spolu s rodiči na sedm desítek. Během hodinu a půl trvající cesty se hrály na kytary vánoční koledy. Zato v úštěckém muzeu se návštěvníci ponořili do historie čertů a čertovin nejen v Čechách. Podle provozovatele muzea Jaroslava Stejného se český čert vyznačuje dobrosrdečnou povahou a smyslem pro humor. V lokálním pojetí prý byli všichni čerti rodu ženského. (Prý je to správně, neboť právě ženy dělají mužům ze života peklo.)

Přítomné čertice opravdu neměly s dospělými účastníky slitování. Své by o tom mohl vyprávět ředitel Krajského centra osobní dopravy Ústí nad Labem Daniel Jareš, který byl před zraky všech dehonestován několika ranami bičem na zadnici (naštěstí ne na holou, aby neutrpěla jeho důstojnost). A to vše jen kvůli tomu, že skákal čertici do řeči a nabádal ke zbičování své vlastní choti. Inu, jak říká lidová moudrost, kdo s čím zachází, s tím také schází…

Ve sklepním labyrintu, který skutečně navozoval pocit bezvýchodnosti a temnoty, se ukrývala Luciferka se svou družinou čertic. Děti, které přednesly tradiční básničku či zapěly, si ale v pekle nenechaly. Trestu kupodivu unikli i andělé doprovázející vlak, i když byli několikrát v nelichotivých souvislostech zmíněni. Zato s dospělými hříšníky se Luciferka nepárala. Za oběť si vybrala opět ředitele Jareše a ke škodolibé radosti všech (zejména jeho kolegů) ho uzavřela do klece. Nakonec však vše dobře dopadlo – vykoupil se tancem. A právě včas, aby stihl návrat zvláštního vlaku do Ústí nad Labem. Během jízdy došlo ještě na vyhlášení soutěže o nejpůsobivější obrázek nakreslený dětskou rukou během cesty, stejně jako na žádoucí občerstvení v Bixovně.