Mezi papíráky jsem rebel, říká prostějovský modelář

Začínal jako modelář plastikových letadel, ovšem aviatika ho přestala poměrně rychle bavit. Geny se zapřít nedají, a protože strýcové pracovali jako železničáři, bylo o dalším směrování modelářského umění v podání prostějovského Lukáše Vykydala jasno. Našel se v tvorbě papírových modelů a dnes se může pochlubit už slušnou sbírkou. V dílně rodinného domku jich najdete více než deset včetně řady diplomů a uznání. Pan Vykydal však říká, že daleko větším uznáním je, když se potká se železničářem starší generace a s ním zavzpomíná na provoz daného typu. A proč zrovna modely vlaků? Důvod je prozaický: láska k železnici.
„Po letadlech jsem si řekl, že začnu lepit plastikové modely vlaků, a nakonec jsem se rozhodl, že začnu dělat modelařinu jinak. Že bych chtěl dělat něco jiného, neokoukaného. Něco, co u lidí vzbudí příjemné vzpomínky. Rozhodl jsem se tedy pro papírové modely v měřítku 1 : 25,“ začal vyprávět. „V každém modelu jsou tisíce hodin práce. Snažím se do nich pokaždé vnést i kus svého já. Nemusí být vše vyvedeno do posledního detailu. Pokaždé najdete nějakou chybu, nějakou odchylku.“

S Krokodýlem vzpomíná na strýce
Modely si pan Vykydal vybírá podle toho, jak jej zaujmou anebo podle události, která se k nějakému drážnímu vozidlu váže a kterou sám prožil. Například motorový vůz 850.020 postavil po smrti strýce. Právě on totiž s Krokodýlem jezdil po tratích Ostravska, Opavska a Krnovska. „Ano, je to památka nejen na strýce, ale i na vůz samotný. Krátce po strýcově smrti byl totiž sešrotován,“ zavzpomínal. Pak už se ale zakoukal na parní lokomotivu 415.0, která nese jméno jeho dcery Aničky.
Než se ale ke Krokodýlovi anebo Aničce dostal, postavil například modely samohybného děla Karl Gerät, motorových lokomotiv Sergej, Bardotka anebo Brejlovec či kolejové dělo Leopold. „Sergeje budu stavět znovu. Nepovedl se podle mých představ, byť už jsem použil patinování a osvětlení. Tyhle lokomotivy jsou mou srdeční záležitostí,“ vysvětluje. Na poličce v dílně kromě zmíněných mašin a vozů stojí i elektrická Bobina, parní lokomotivy řad 555.0 a 447.0, motorový Čmelák řady 770, platovůz s kabinou MUVky atd.
Nyní má Lukáš Vykydal rozdělané vozy řady Bp. Rád by totiž dokončil celou třímetrovou jednotku řady 930, finančně mu přispěl zaměstnavatel.  Na stole už ale má speciální vystřihovánku elektrického Esa. V plánu má ještě Slovenskou strelu a Pendolino Českých drah. „Cílem je stavět vše, co jezdí anebo jezdilo na českých a československých kolejích,“ konstatoval.

Základem papír od mléka
Výroba modelu není na první pohled nic těžkého. Vlastně jen podlepíte papír tvrdším kartonem, vystřihnete, namalujete. Ovšem pan Vykydal používá prověřený materiál, respektive pevný papír, který mlékárny používají při skládání na palety mezi kartony mléka. „Pro papír si chodím do jednoho supermarketu. Dnes už stačí, abych přišel a zeptal se, zda ho mají. Střádají mi ho.“ Podobně Lukáš Vykydal „vyškolil“ i pracovníky uhelných skladů. Jednou přišel s tím, že potřebuje uhlí do tendru. Přece nebude používat to papírové. Pánové se logicky zeptali na množství v tunách. Když jim pan Vykydal odvětil, že stačí dvě brikety, dívali se poněkud překvapeně. Už si ale zvykli.
Ale zpět k výrobě. U každého řezu musíte hodně přemýšlet. Nemůžete vzít nůžky či skalpel a řezat. Pracujete s milimetrovými dílky, třeba každý nýtek musíte vyrobit zvlášť. Jen u Karla Geräta jich bylo přes pět tisíc. „Používám i doplňky, které do papíru vypálí laser. Jde o dokoupenou záležitost, kdy nemusím dělat z vystřihovánky.“ Nedílnou součástí dílny jsou kromě nůžek na nehty a skalpelů i kovová pravítka, nebo houbičky na tupování a modelářské barvy. „Někteří staví na čisto a poté použijí jen pastelky na korekturu linek. Mezi modeláři papíráky jsem rebel. Používám barvy a patinu, modely osvětluji. Některé kouří či vydávají zvuky, což není zrovna obvyklé. Mnozí kolegové vytváří modely jen podle výkresů anebo podle fotek. Většina si ale kupuje vystřihovánky,“ zmínil.

V plánu maxi kolejiště
Za své umění už získal řadu ocenění. Nejde mu prý o to, aby vyhrával soutěže, chce jen ukázat svůj um a přivést k modelařině i mladší generaci. „Že dostanu medaili, nebo cenu, je pro mě samozřejmě ocenění. Ovšem tou největší odměnou je pak příchod osoby, která vám řekne, že tuhle lokomotivu či tenhle vůz řídil a pochválí mi práci. Daleko více si cením lidského příběhu,“ zmínil motivaci pro další práci. Mezi modeláři se pak cení kvalita zpracování, provedení detailů a patinování.
Na závěr pak pan Vykydal prozradil své další plány. Hodlá probourávat mezi místnostmi tunel, kterým budou projíždět po modelovém kolejišti vlaky v měřítku TT, a za domem prý časem vyroste i zahradní železnice. Ještěže ho zaměstnavatel a partnerka v koníčku podporují…