Ledovka sevřela troleje

Ledovková kalamita, která na začátku prosince zachvátila Českou republiku, přinesla řadu osobních příběhů a zkušeností. Například strojvedoucí, jehož jednotku 451 v Bubnech uvěznila nejen ledovka, ale i zamrzlé výhybky, hlásil, že to ani nemá cenu jezdit domů, a proto tam držel řadu hodin pohotovost. Nebo dispečer, který tři směny po sobě nestačil zvedat telefony. A vedle toho cestující ve vlaku IC 541 u Dolních Počernic, rychlíku 951 ve Mstěticích či v jiném spoji, kteří zůstali zablokováni na trati, než se jej podařilo vysvobodit, případně ti, kteří museli trávit noc na nádraží. 

Mrazivá pěst sevřela dvacet tisíc lidí

V pondělí 1. prosince okolo oběda hlásili z regionů namrzlá nástupiště a po pár desítkách minut se už zastavily první vlaky. Ledovka se posouvala z Moravy na západ. Jako jeden z prvních ve středních Čechách hlásil problémy osobní vlak 5832 z Nymburka směr Praha. Pak už to šlo ráz na ráz – zastavily rychlík na trati Praha-Vysočany – Praha-Horní Počernice, osobní vlaky v úseku Velim – Kolín a takřka současně i vlaky v úseku Praha-Vršovice – Praha-Hostivař… Během 60 minut byla elektrická trakce na velké části české železnice znehybněna. „V 19 hodin už bylo v Čechách a na Moravě odstaveno nebo nevyjelo kolem 120 vlaků,“ vysvětluje člen představenstva ČD odpovědný za osobní dopravu Michal Štěpán, „včetně převážně vytápěných vlaků Landek v Drahotuších nebo IC 541 v Dolních Počernicích, oba s restauračními vozy.“ 

Ještě v pondělí bylo kalamitou postiženo celkem asi 100 tisíc cestujících – na nádražích, v elektrických vlacích a návazných přípojích. „V uvázlých vlacích jsme v tu chvíli převáželi 15 až 20 tisíc zákazníků. Rozdali jsme stovky lahví vody, stovky oplatek a baget, přičemž jsme je průběžně dokupovali, kde se dalo. Naši zaměstnanci jezdili se záchranáři a rozváželi pomoc do vlaků, mnohde kupovali vlakvedoucí občerstvení v první fázi za své peníze, aby se kvalitně postarali o zákazníky. Strojvedoucí dělali maximum, aby zajistili topení odstavených souprav. Pokladníci a skladníci vařili čaj, komunikovali se zákazníky a samozřejmě vyřizovali návratky jízdného. S hlubokou pokorou jsem přijímal průběžné zprávy z jednotlivých regionů,“ zavzpomínal Michal Štěpán na 44 hodin kalamitní situace na české železnici. 

Pomáhali všichni, kdo mohli

Dispečeři ČD ve spolupráci se SŽDC, strojmistry v depech, dispečinkem ČD Cargo a složkami integrovaného záchranného systému se snažili co nejrychleji stahovat odstavené či uvázlé soupravy do stanic. Zejména ty, které jsou mi­mo dosah mobilního signálu, a také vlaky s vozy bez centrálního zdroje energie.

V tu chvíli došlo k přetížení telefonních linek, přestože už na jednotlivých pracovištích byla zhruba desítka pomocných dispečerů – proto se také vlakové čety nemohly hned dovolat. Povoláváni byli všichni, kdo mohli pomoci, i specialisté jinak pracující v budově generálního ředitelství na Odboru provozu osobní dopravy nebo Odboru obchodu osobní dopravy.

Několikanásobný nápor pocítilo hned od prvních minut Kontaktní centrum ČD. „Volali nám samozřejmě i lidé z vlaků, které zůstaly na trati, to bylo nejhorší, uvázli tam i lidé se zdravotními problémy, s dětmi,“ říká Petr Gregor, vedoucí Kontaktního centra, s tím, že za pondělí zaznamenali 4 tisíce hovorů, za úterý 8 tisíc, přičemž normální počet je tak do 1 500. „K tomu nějakých 800 e-mailů na adresu info.cd, asi 400 na e-mail managementu – na ty se všichni snažili odpovídat. I zde nám pomáhali zaměstnanci z generálního ředitelství.“ Jak vyplynulo z okolností, mnoho telefonátů bylo způsobeno tím, že ve větších stanicích chyběl dostatek základních informací pro cestující zveřejňovaných staničním rozhlasem či světelnými tabulemi. Ty má na starosti SŽDC, která zajišťuje jejich obsluhu. 

CityElefant jako čekárna

Posily pracovišť Zákaznického personálu a Regionálních obchodních center byly zajištěny od 18 hodin. Již na začátku kalamity byl vydán příkaz k trvalému otevření odbavovacích hal i zpřístupnění toalet a vytopených prostor. „Poměrně složité to bylo na pražském hlavním nádraží, kde bylo přes 300 cestujících včetně cizinců, kterým jsme zařizovali ubytování, sháněli taxíky,“ vypočítává Jakub Goliáš z RP ZAP Praha. „Na Masarykově nádraží jsme otevřeli vládní salonek a povedlo se s obtížemi stáhnout jeden CityElefant, který topil a nahradil funkci čekárny.“

Motoráky jsme stáhli ku Praze

Jako přes kopírák, ne-li horší byla situace na Olomoucku a na Ferdinandce. První dálkové vlaky dovezené od východu už s přípřeží „traktoru“ jsou vlaky ze směru Brno, ze směru Olomouc to bylo omezeno i nutností odstraňovat popadané stromy z tratě a tím, že motorové lokomotivy v okolí Olomouce a Přerova nejdříve musely zajistit stažení vlaků z tratě do stanic. Prvním vlakem od východu byl EC 276, z Ostravy do Prahy bylo první spojení IC 540. Již kolem 23. hodiny se dávaly ve Svitavách přípřeže směr Praha. Dispečeři řešili najednou odtahy desítek vlaků, povolávali posily a hlavně vymýšleli, jak na „zadrátovaných“ tratích zajistit ranní špičku. Ne vždy se stačí odeslat i zpětné informace.

„Na každou trať z Prahy jsme měli připravenu nejméně jednu motorovou soupravu, s níž jsme mohli ráno vyjet,“ říká vedoucí skupiny pražských dispečerů Petr Štoček. Prakticky vše, co se sjíždělo do Prahy zvenku, se „kradlo“ a používalo na příměstskou dopravu – soupravy od Kladna, tři Regionovy z Pacifiku, čtyři z Rudenky, kde je možné cestovat i souběžnou autobusovou dopravou PID. Pomohly i malé 810 z Kouřimi, které povýšily na spoj Kolín – Praha, na Beroun vyjel Cyklohráček, po jedné nostalgické soupravě zapůjčily spolky Posázavský Pacifik a KŽC Doprava. 

Kalamita je za námi. Poučíme se ze zkušeností

„Nakonec jsme ve středu ráno dokázali zajistit nejméně hodinový takt na všech klíčových tratích. Samozřejmě kapacitně Regionova místo dvojitého CityElefantu nemohla stačit,“ hodnotí opatření vedoucí oddělení provozu O11 Lukáš Landsinger, který chválí „své“ síťové i regionální dispečery, strojvedoucí, vlakové čety, kolegy ve společnosti ČD Cargo i provozní zaměstnance SŽDC, kde provozní dispečeři oblasti řízení Praha velice pomáhali řešit tuto situaci. „Snažili se vyhovět a maximálně fungovali. Například v úterý volal výpravčí z Moravan, že mu přijela osmsetdesítka z lokálky. Protože nic nejede po hlavní trati, tak jestli ji může na to použít k odvezení lidí do Pardubic, ať mu zajistíme číslo a trasu,“ vzpomíná vedoucí skupiny pražských dispečerů Petr Štoček. České dráhy a Správa železniční dopravní cesty neměly ve spolupráci bariéry i díky tomu, že v Praze sedí dispečeři vedle sebe. To se ukázalo jako jeden ze základů úspěchu rychlé komunikace.

„Od středeční 13. hodiny jezdila většina regionální dopravy v Praze. Ze šestnácti zatoulaných CityElefantů se s výjimkou tří, které se musely vysoušet, všechny ihned vrátily do služby. Z dálkové dopravy kromě asi 20 rychlíků a Pendolin už většina vlaků rovněž jede nebo bude v nejbližších minutách vypravena,“ hlásil na setkání senátorů ve středu po patnácté hodině člen představenstva ČD Michal Štěpán. O kalamitě už se mohlo pomalu začít hovořit v minulém čase.    

Počet odřeknutých vlaků ČD

Pondělí 1. prosince          283
Úterý 2. prosince              687
Středa 3. prosince           258 

Plnění jízdního řádu ČD

Mezistátní vlaky R, Ex      Všechny osobní vlaky
Úterý 2. prosince             24,4 %  70,8 %
Středa 3. prosince          27 %      64,2 % 

Poděkování předsedy dozorčí rady ČD

Vážení zaměstnanci společnosti České dráhy, kteří jste ve dnech 1.–3. prosince 2014 absolvovali klimatickou kalamitu v podobě ledovky!

Z pozice 1. náměstka ministra dopravy a zároveň předsedy dozorčí rady ČD vám srdečně děkuji za odvedenou práci, ať už na kolejích v odstavených nebo zpožděných vlacích, na nádražích za přepážkami, v prostorách dep kolejových vozidel či na dispečinku. Kalamita byla opravdu agresivní – výrazné intenzity nabrala během pár desítek minut, a to na velkém území republiky, kde jsou vlaky vedeny v elektrické trakci. Přestože se snažili všichni, mnohé vlaky nedojely do své cílové stanice. Oceňuji, že části cestujících byla poskytnuta pomoc v podobě nápojů či občerstvení – podle připravených zásob ve stanicích je vidět, že České dráhy počítají s péčí o cestující. Otázkou je, zda rozsah zásob je optimální vzhledem k možným narušením. To bude vedení ČD diskutovat. Určitě ale v případě rozsáhlé kalamity nepokryje v každé stanici železniční sítě maximální požadavky, jež by cestující očekávali, s tím se zřejmě musí všichni smířit. Čerstvé zkušenosti je třeba využít a bude dobře, když sami zaměstnanci přijdou s možnými náměty na zkvalitnění servisu pro své zákazníky. Dozorčí rada ČD vnímá jako klad, že vlakové čety dostávají tzv. chytré mobilní telefony, protože „informace na dosah“ jsou základem v každé situaci, nejen při mimořádnosti na železnici.

Vážení železničáři, díky všem, kteří ve dnech kalamity přispěli k reprezentaci ČD a zdůraznění základního poslání železniční dopravy v ČR.   

MILAN FERANEC

Autor je 1. náměstkem ministra dopravy ČR.