Knihovna Českých drah pokračuje s digitalizací

Kralupská knihovna, která se nachází jen pár metrů od tamního nádraží, začala znovu fungovat 5. května, nicméně platila tehdy hygienická preventivní opatření kvůli pandemii. Do knihovny mohli návštěvníci vstoupit jen v rouškách a s gumovými rukavicemi na rukou, musely se také dodržovat rozestupy ve studovně. A navíc se vrácené knihy nechávaly dva dny ve speciální karanténě. To vše snad už je minulostí. Jak říká jeden ze dvou knihovníků Martin Navrátil, většina restrikcí byla, na rozdíl od řady krajských knihoven, zrušena. „Pochopitelně nemohu předjímat, jaká nastane situace po prázdninách, kdy 1. září opět knihovnu otevřeme. Nyní máme ale pro veřejnost zavřeno a věnujeme se s kolegyní Rubkovou nezbytným knihovnickým činnostem,“ říká Navrátil.

Digitalizují se hlavně staré tisky

Kralupští knihovníci digitalizují především historicky nejstarší svazky. Důvodem je nejen jejich elektronická záloha, ale také jejich zachování i pro další generace. Řada tisků z 19. a začátku 20. století je oblíbená, a vzhledem k značnému opotřebení u řady publikací, kde trpí nejen papír, ale i hřbety knih, které se vylamují, je digitalizace jedinou záchranou. Díky tomu se pak kniha může dostat mezi více zájemců, byť v elektronické podobě při prezenčním studiu ve studovně. „Nejžádanějšími tituly jsou nejen starší jízdní řády, které máme již z asi třiceti procent v digitální podobě, ale také výroční zprávy drážních společností a ústřední listy železnice a paroplavby, takzvané Centralblatty a Verordnungsblatty. Tyto svazky jdou doslova na dračku a jejich půjčování musíme korigovat. Proto tyto knihy digitalizace vlastně pomáhá zachránit,“ dodává Navrátil. Podle něj tyto nejstarší tisky mají dnes již velmi křehký papír, který se pod rukou často rozpadá, a také v řadě případů více než 2 500 stran, což spolu s poškozenou vazbou znemožňuje manipulaci. „Knihy starší padesáti let se ani dříve domů nepůjčovaly, stále více se diskutuje o tom, že ty nejpoškozenější nebudeme moci půjčovat ani do studovny.“

I tak na čtenáře čekají desetitisíce hodnotných knih o dopravě, zejména železnici. Knihovníci mají vždy neuvěřitelnou radost, když se nečekaně v některém svazku objeví opravdový klenot, který potěší nejen je samotné, ale i čtenáře a badatele. Tak obrovské množství tiskovin neumožňuje detailní znalost každé knihy, a proto byli nedávno překvapeni, když se díky jednomu ze čtenářů z nenápadné knihy „vyloupla“ reprezentativní dvoudílná monografie z roku 1913 mapující detailně všechny lesní železnice v tehdejší Bukovině, včetně plánů a fotografií. „Jsme rádi, že můžeme zprostředkovat ojedinělé publikace, které se nenajdou v žádné z českých nebo zahraničních knihoven, jako jsou ucelené kolekce železničních map, počínaje druhou polovinou 19. století. Do budoucna chceme zachovat a pořizovat zajímavé publikace a knihy týkající se železnice. Máme ještě nějaký rezervní prostor, což nás naplňuje optimismem,“ dodává Navrátil.