Zářijové dostaveníčko Banglí ozdobilo závěr letošní sezony v Lužné

Příznivci železničních akcí si již přivykli na to, že v září se v historickém Muzeu Českých drah v Lužné u Rakovníka koná navýsost zajímavé setkání zástupců jedné konstrukční řady. Loni to byli legendární Brejlovci, kteří přilákali na patnáct stovek jejich obdivovatelů. Letos se sem sjely stroje, které povětšinou stojí ve stínu rychlíkových lokomotiv. O víkendu 15. a 16. září se ale šest jejich zástupců vyhřívalo na výsluní. I když v sobotu moc sluníčko nehřálo, návštěvníci si přijeli se zájmem prohlédnout stroje známé jako Bangladéšky, Bangle, Kocoury, Tranzistory nebo Elektroniky. 

Zůstávají ve stínu Hektorů

„Hlavním motivem setkání jsou lokomotivy, které bývají oproti svým předchůdcům T 435.0 a T 458.1, tedy Hektorům, neprávem opomíjené. Přitom zrovna tyto lokomotivy odvedly a ještě odvádějí tvrdou práci,“ připomněl vrchní přednosta DHV Lužná u Rakovníka Jindřich Rachota. Retrospektivu těchto, pro někoho až příliš „krabicoidních“, lokomotiv zahajoval před luženskou rotundou stroj s tabulkami T 466.2201. Lokomotiva v nátěru, ve kterém v roce 1981 opustila ČKD, by správně měla nést označení 742.201, neboť je stále provozní ve stavu DKV Plzeň. Teď už se s ní počítá do sbírek Muzea Českých drah.

Tradiční volnomyšlenkářství v barevném řešení deklarovala lokomotiva 742.452 z DKV Brno ve svém udržovaném zeleno-krémovém kabátku. Vedle těchto lokomotiv s klasickými původními tvary pózovaly dva stroje, které sice své příbuzenství s Kocoury nezapřou, ale na jejich vzhledu se výrazně projevily modernizace. Prvním příkladem byla 742.308 ČD Cargo se sníženým malým představkem, novým stanovištěm a negativním sklonem okna strojvedoucího (psali jsme o ní v Železničáři číslo 40/2011). Radikálněji se do vnější podoby lokomotivy (obě nízké kapoty, nové věžové stanoviště) promítla modernizace původního stroje řady 740 na řadu 744.7, kterou reprezentoval stroj 744.702 soukromého dopravce SD – Kolejová doprava. 

Lokomotivy nejen pro osobní dopravu

Protože Bangle sehrály nezaměnitelnou úlohu ve vlečkové a průmyslové
dopravě, v Lužné se objevila i lokomotiva s touto minulostí. Šlo o stroj 740.833 z vápenky Čertovy schody, který neušel vlně modernizací a pod jeho původními kapotami tluče srdce jménem Caterpillar. Naopak ryze původní lokomotivou (a na jejím vzhledu to bylo znát) byla poslední představitelka rodu – 743.005, tedy řady upravené pro provoz na naší nejstrmější trati Tanvald – Harrachov, dnes ve službách ČD Cargo. V Lužné se veřejnosti představila také horká novinka, která sice nepatří do rodiny Bangladéšek, ale přesto poutala velkou pozornost návštěvníků – stroj 753.601 soukromé společnosti SD – Kolejová doprava, který vznikl radikální rekonstrukcí Brejlovce řady 753 v CZ LOKO.

Jedinou pihou na kráse jinak poutavého setkání byla pouze statická ukázka bez oblíbeného defilé na točně, což některé návštěvníky zklamalo. „Lokomotivy, které patří soukromým dopravcům, byly zapůjčeny bez strojvedoucích a my nemáme oprávnění je provozovat,“
vyvětlil tuto zdánlivou chybu v organizaci Jindřich Rachota. 

Model víkend

Pro zájemce byly připraveny jízdy zvláštními motorovými vlaky s Kredencem M 262.0 do Řevničova a zpět a do Krupé a zpět. Komu se nechtělo opouštět areál muzea, mohl téměř opravdový, jen zmenšený provoz vidět ve správkárenské hale. Modeláři z klubu Zababov spojili svá modulová kolejiště velikosti H0 do úctyhodné délky dosahující desítek metrů, kde se pak proháněly vlaky skutečně podle jízdních řádů, nebo se posunovalo za mávání opravdového praporku. U řady přihlížejících vzalo za své přesvědčení, že modelová kolejiště jsou jen na hraní a nedokážou simulovat skutečný provoz.

Kromě tradičních velikostí H0 a TT byla k vidění i kolejiště velikosti 0, I a G. Radost nejmenších ale vyvovala souprava zmenšená osmkrát proti originálu. Němečtí hosté ze sdružení Bayreuther Gartenbahn GbR proháněli legendární parní řadu 01, poháněnou skutečnou párou, s vlakem „sedačkových“ vozů neustále obsazených nejmenšími fanoušky železnice, eventuálně s doprovodem štíhlejších rodičů. Nulajednička kroužila neúnavně po oválu jen se zastávkami na „udělání“ páry, protože pro topiče už na lokomotivě místo není. A jak se poznal strojvedoucí osminkové páry? Naprosto bezpečně – po šichtě měl oči jako angorský králík.