Vybíráme z regionálních dní železnice

Mariánskolázeňské setkání mocnářů

Na západě Čech se železniční nadšenci sjeli v sobotu 20. září. A na výběr měli hned několik míst. Po osmé hodině ranní zahájila dechová kapela řízným maršem celodenní program na prvním nástupišti chebského nádraží. Za jeho tonů napochodovali ke slavnostní zdravici osobnosti společenského života, zastoupené hejtmanem Karlovarského kraje Josefem Novotným, jeho náměstkem Petrem Novotným a starostou města Chebu Pavlem Vanouškem. České dráhy zastupoval ředitel KCOD Karlovy Vary Vladimír Omelka, který stál se svým týmem za organizací celého Dne železnice v Karlovarském kraji. Po projevech, protkaných nejen nostalgickým vzpomínáním, ale také zhodnocením, jak velký pokrok železniční doprava v kraji za poslední dobu udělala, nastal čas nastoupit do přistaveného zvláštního vlaku. Ostatně parní píšťala Všudybylky 354.195 v jeho čele již oznamovala blížící se odjezd směr Mariánské Lázně, kam parní vlak dorazil po dvou krátkých zastávkách v Dolním Žandově a Lázních Kynžvart.

Na mariánskolázeňském nádraží došlo v rámci oslav k repríze setkání dvou významných mocnářů své doby. V roce 1914 se zde setkali anglický král Eduard VII. a rakouský císař František Josef I. Jejich dvojníci se svými družinami se přesně po sto letech stali vedle vystoupení mažoretek hlavními magnety dění na prvním nástupišti, které doslova přetékalo lidmi. Kdo měl chuť strávit ve ctěné společnosti mocnářů i další chvíle, měl možnost se historickým trolejbusem přesunout k jejich sousoší, kde oba pózovali před svými nehybnými předlohami. Pro cestující parního vlaku bylo příjemnou záležitostí, že v historickém trolejbusu měli jízdy zcela zdarma.

Po poledni nastal čas k jízdě do Chebu a následně do nejzápadnější stanice naší republiky – do Aše. Padesátiminutový pobyt v Chebu bylo možné využít k prohlídce vystavených historických (Karkulka, Čmelák, Prasátko) i současných (Eso, Laminátka, Kocour) lokomotiv, přistavených k prvnímu nástupišti, k projížďce ruční drezínou, prohlídce modelového kolejiště nebo techniky hasičů SŽCD před výpravní budovou.

Následná jízda do Aše po trati, kterou 11. září 1951 projel i známý Vlak svobody, jež dokázal pokořit železnou oponu, sice probíhala za vydatného deště, strojní čety Všudybylky a postrkového Malého Hektora T 435.0145 si ale s nepřízní počasí zdárně poradily. Horší to bylo s fotografy, kteří v hojných počtech lemovali trať ve snaze zachytit Všudybylku při poslední příležitosti, než se do tratě během rozsáhlé modernizace zakousnou stavební stroje. Kdo se neschoval, byl promočený na kost, a tak nebylo divo, že v cílové Aši šel na odbyt kromě tradičních párků a kávy také grog. 

Za historií do Horšovského Týna

Oslavy Dne železnice proběhly 27. září také na Plzeňsku, kde je připravily společně Krajské centrum osobní dopravy v Plzni a město Horšovský Týn. Návštěvníci i obyvatelé pětitisícového města si přišli na své. Největší zájem byl o jízdy zvláštních parních vlaků v čele s parní lokomotivou 354.1 a nezastavila se ani historická drezína. Stovky zájemců prošly výstavu Václava Simbartla o historii železnice. Horšovskotýnští ochotníci sehráli lidovou hru se zpěvy Jak jsme pochovali mašinku. Návštěvníci se bavili se až do podvečerních hodin. 

Ve východních Čechách na dvou místech

Oslavy železnice na dvou místech Pardubického kraje přilákaly v sobotu 20. září opět stovky nadšenců a hlavně rodin s dětmi. Magnetem opět byla místa, kam se běžně „civilista“ nedostane. V České Třebové bylo možno tradičně dojet speciálním vláčkem na prohlídku objektů 019, 014 a 015 a tady vyslechnout výklad o řízení provozu a automatickém rozposunování vozů. Zpřístupněny byly hlavně jinak neveřejné provozy depa, např. správkárna. Po depu se pohybovala plejáda nových vozidel z rodiny Regio (Panter, Shark a Spider) a svézt se bylo možné na historické motorové lokomotivě BN 60 (kterou si nejeden návštěvník pletl s mašinkou parní) nebo na soudobé Žehličce 111. Zajímavé byly ukázky jednotky požární ochrany SŽDC či největšího kolejového jeřábu ČD EDK 1000. Zájem byl i o návštěvu trenažéru 181 a výukového střediska strojvedoucích, kde byla mj. výstava fotografií Klubu českotřebovských fotografů železnice.

V Pardubicích mohli zájemci navštívit „panel“, pracoviště výpravčích SŽDC a vyslechnout přednášku o řízení dopravy. V nedalekém kulturním sále lákala hlavně děti kolejiště velikosti TT a N modelářů z Chrudimi a ti nejmenší, pokud zrovna neseděli na projekci v Kinematovlaku, si mohli cvičit skládat Elfíkovy puzzle. Historický vlak Hurvínek odvážel návštěvníky do Musea ve vodárně ve stanici Pardubice-Rosice nad Labem. Výletníci ale mohli pokračovat vlakem až do stanice Slatiňany. Zájem veřejnosti ukázal, že národní dopravce má v regionech stále co atraktivního nabízet.