Uctili jsme oběti války z řad železničářů

Na úterý 5. května, tedy na den, kdy před 70 lety povstání proti okupantům v Praze propuklo, připravily Československá obec legionářská, Svaz bojovníků za svobodu, Vojenský historický ústav Praha, Český rozhlas a další za výkonné produkce Agentury CI-5 na Staroměstském náměstí připomínku květnových událostí. Součástí akce byly i koncert a výstava fotografií a návštěvníci si mohli prohlédnout zhruba dvě desítky kusů historické, nejen vojenské techniky, kterou vyslalo zejména Muzeum na demarkační linii Rokycany. Po slavnostních projevech se v podvečer postupně deset dvojic historických vozidel rozjelo po Praze s uniformovanými či dobově oblečenými dobrovolníky, kteří položili věnce k různým památníkům – k budově rozhlasu, na most Barikádníků, k památníku na Klárově, u sídla Sokola, ve vozovně Střešovice a jinam.

Ve Vršovicích vzniklo několik obrněných vlaků

Pamětní deska na budově vršovického nádraží čítající tři desítky jmen zdejších železničářů, kteří položili život v odboji či za okupace, nebyla vybrána náhodou. Právě ve Vršovicích bylo železničáři a odbojáři sestaveno několik obrněných vlaků, které rozhodující měrou podporovaly obranu povstalců. Nejde o jediné nádraží, které se stalo místem vzdoru. Na Masarykově, tehdy Hybernském nádraží, 8. května nacisté postříleli okolo padesátky obránců nádraží i civilistů. Celkem od 4. do 9. května padlo v bojích během povstání na 3 000 osob, z toho 300 vojáků Vlasovovy armády a na tři desítky rudoarmějců.

Dvě historická osobní auta dovezla za doprovodu příslušníka městské policie do Vršovic Víta Ješutu, Pavla Suchého, Petra Šoltu a Marka Plochého, zaměstnance ROC Praha nebo GŘ ČD, kteří v prvorepublikových uniformách (ty poskytli Alois Kašpar a Marek Plochý) vzdali čest obětem z řad zaměstnanců tehdejších protektorátních drah.

Výročí Pražského povstání je jednou z posledních možností poděkovat dosud žijícím účastníkům druhého odboje a připomenout hlavně mladé generaci historické události tak, jak se opravdu udály, bez zkreslování faktů, které bylo charakteristické po čtyřicetileté období po válce. Nejde o zanedbatelnou epizodu. Je třeba připomínat 70 let staré události, neboť některé jejich důsledky měly zásadní vliv na život několika generací a stále se promítají do současného evropského a světového dění. A také mít na paměti odkaz bojovníků za svobodu, jenž zní: „My jsme svobodu vybojovali, vy ji braňte.“