Starobylá vodárna zbrojí parní vlaky i po 124 letech

Ve stanici Branná na trati mezi Jeseníkem a Šumperkem mají vlaky k dispozici všeho všudy čtyři koleje. Spíše než jejich počet ale zaujme přilehlá funkční vodárna, která už od roku 1888 slouží nejen k doplňování vody pro parní lokomotivy (dnes už jen na nostalgických jízdách), ale současně jako ne­oficiální muzeum železničního vodárenství, které vzniklo pod záštitou Nadace Okřídlené kolo. O provoz vodárny se starají Zdeněk Štefek a Jaroslav Knop.

 „Celý aktivní život jsem pracoval na železnici jako traťmistr v Hanušovicích a později v Olomouci. Již dávno jsem si vyhlédl strážní domek, který je součástí vodárny v Branné. Plánoval jsem, jak se o něj budu v důchodu starat. A povedlo se. I když získat tyto prostory do pronájmu byl takřka heroický výkon a někdy jsem to již chtěl vzdát. Nakonec se ale dobrá věc podařila. Dnes mám objekt pronajatý od Správy železniční dopravní cesty pro takzvané rekreační potřeby,“ vysvětluje Zdeněk Štefek.

Za starých časů obsloužila dvanáct párů osobáků denně

Původně vodárna v Branné spadala do majetku Depa kolejových vozidel v Olomouci. Depo využívalo do předloňska vodu z vodárny pro chlazení starých motorových vozů řady 831 zvaných Kredenc. Ty jsou dnes ale už vyřazeny z pravidelného provozu. V dřívějších dobách se na této náročné horské trati se značným převýšením, kterou mimochodem proslavil železničářský film Alois Nebel, voda používala jak pro dozbrojování parních lokomotiv, tak pro doplnění vody do chladičů motorových  vozů. Motorové a parní lokomotivy dostávaly ve stoupání zabrat, takže vodárna byla více než užitečná.

„Vždyť za plného parního provozu se dozbrojilo až dvanáct párů vlaků denně, a to nepočítám nákladní dopravu. Po vyřazení Kredencí z provozu přestala být pro olomoucké depo vodárna zajímavá. Depu jsem proto navrhl, že se o objekt budu starat sám a zabezpečím, že z něj bude muzeální expozice v provozuschopném stavu a tím bude sloužit pro zbrojení nostalgických parních vlaků,“ vysvětluje celou anabázi Štefek.

Zvládne i třeskuté mrazy

V Branné se také naposledy před stažením z provozu z důvodu propadlého kotle projela v roce 2009 parní lokomotiva Rosnička, na jejíž opravu pořádá Nadace Okřídlené kolo veřejnou sbírku. „Slezským Semmeringem se ale i tak občas ozve hukot parního stroje a typické syčení páry díky olomouckým parním lokomotivám řad 433.0 a 534.0, které k nám do hor občas vyrážejí na spanilé jízdy. Letos jsme tak obsloužili 19. května parní vlak, který byl vypraven při příležitosti otevření lázeňské sezony v Jeseníku. V čele soupravy jel stroj 534.0, který si při ranní jízdě dobral dvanáct kubíků vody a při cestě zpět večer jich odebral dvacet šest. Žíznivá mašina naši vodárnu takřka z poloviny vycucla, ale proto tady tento historický objekt opečováváme,“ říká s určitou pýchou v hlase traťmistr ve výslužbě.

Patrně vás zaujme informace, že vodárnu, která nepotřebuje díky samospádu žádná čerpadla a tedy ani elektrickou či parní energii, lze provozovat celoročně, a to i za třeskutých mrazů. Voda se nabírá z přilehlého potoka, který teče i v zimě, byť pomaleji. Pokud nastanou mrazy pod minus pět stupňů, musí se samotný objekt vodárny vytápět pomocí klasických kamen na dříví. A aby byla vodárna vůbec k užitku, musí mít funkční vodní jeřáb. „Původně byly na celé trati všechny vodní jeřáby odstraněny. Potřebný kus do Branné jsem získal jen díky tomu, že jsem jeden vyřazený jeřáb ze železniční stanice Olomouc uschoval  v roce 2004 do skladu a o čtyři roky ho nechal převézt do Jeseníků a tam ho nainstalovat,“ vysvětluje Zdeněk Štefek. O údržbu a propagaci vodárenského muzea se stará Zdeněk Štefek s kolegou Knopem z vlastních zdrojů, protože je to jednoduše baví.