Prosluněná Lužná hostila motorové legendy

Kouř nad luženskou točnou není ničím výjimečným. Jenže o víkendu 14. a 15. září nevycházel z komínů parních ořů, nýbrž z výfuků patrně nejobdivovanějších motorových lokomotiv z ČKD. Jejich věhlasu mohou konkurovat snad jen Brejlovci, kteří si v Lužné dali dostaveníčko v září 2011. Loni se na stejném místě objevili Bangladéšky, Koucouři či Elektronici a pro letošek byla již na začátku sezony na tradiční zářijový termín avizována opravdová lahůdka: Bardotky, Zamračené, Barčy, Ceckaté, Cecule… Těch krajových přezdívek je tolik, že by se nám snad ani nevešly do tohoto článku, ovšem vzkaz organizátorů byl jasný: Všichni milovníci bublání šestiválců s vrtáním 310 mm sem! 

V měřítku 1 : 1 a 1 : 87

Takové vábničce nelze odolat, přesto to ještě v pátek při pohledu na ocelově zbarvenou oblohu vypadalo, že počasí nebude tentokrát této „lokoparádě“ nakloněno. Sobotní ráno ale přineslo babím létem prosluněné nebe doplněné poetickými obláčky. Pánové z luženského muzea mají zřejmě opravdu dlouhé prsty, neboť i zvláštní vlak v čele se dvěma Bardotkami T 478.1008 a T 478.1010 celou cestu z Prahy do místa dění lemovaly zástupy fotografů. Ti měli pro své objektivy prvotřídní násvit. A protože řada z nich přijela zdokumentovat i zvukový projev, po oba dny byly připravené i další jízdy – z Lužné do Řevničova, zpět přes Lužnou do Krupé a konečně na luženskou točnu, kde se úderem 13. hodiny všechny lokomotivy představily na slavnostním defilé.

Jeho moderování se tradičně ujal vrchní přednosta Depa historických vozidel Jindřich Rachota a podobně jako před dvěma lety u Brejlovců se o cenné informace podělil také někdejší konstruktér ČKD Praha Bohumil Skála, který je mimochodem předsedou Klubu železničních modelářů Zababov, jehož modely ve velikosti H0 (včetně Bardotek) se proháněly po modulových kolejištích v opravárenské hale muzea. V Lužné totiž probíhal také tradiční Model víkend. U Bardotek nemohl chybět jeden z nejznámějších fandů těchto strojů, který na nich jako strojvedoucí zahájil svou kariéru – Antonín Blažek, generální ředitel Výzkumného Ústavu Železničního. 

Od muzejních prototypů po provozní stroje

Každá z devíti lokomotiv má svůj příběh a ten si pořadatelé rozhodně nenechali pro sebe. Návštěvníci muzea se tak při defilé na točně dozvěděli řadu zajímavých informací. Například že za vzorně zrekonstruovanými prototypy T 478.1001 a T 478.1002 stojí parta nadšenců z Brna, Veselí nad Moravou a Valašského Meziříčí, kde také tyto stroje prošly znovuzrozením v tamějším provozním středisku DPOV. Nebo jak spolehlivě odlišit lokomotivy jednotlivých sérií. Lokomotivy ověřovací série zastupovala T 478.1004, která je podobně jako oba prototypy ve stavu DHV Lužná u Rakovníka. Bardotky se zaoblenými čely na točně vystřídaly hranatější stroje z první výrobní série.

Po vršovické T 478.1008 nemohla chybět perla Výzkumného Ústavu Železničního T 478.1010. Jako první lokomotiva s „nekryšpínovskou“ tabulkou se představila 749. 121, taktéž z vršovického depa – jedna z posledních provozních lokomotiv Českých drah. Mimochodem, osádce tohoto stroje se během sobotního podvečera povedl husarský kousek. Během několika hodin změnila 749.121 svůj kabátek a už pro noční fotografování, které v Lužné pro lovce poetických snímků tradičně pořádají, stroj oblékl působivou modro-béžovo-červenou róbu. V domovských Vršovicích ho asi v neděli večer nepoznali… 

Setkání v předvečer jubilea

Ale zpět k dění na točně. Jedinou zástupkyní unifikovaného nátěru ze 70. let a zároveň jedinou lokomotivou, která přijela ze zahraničí, byla bratislavská T 478.1201, která zastupovala lokomotivy ze třetí výrobní série. Stejně tak T 478.2078, patřící do soukromé sbírky pana Kříže z Kladna, nosila původně tabulky s označením 749.240 a patří tedy k posledním z celkem 252 vyrobených kusů. Výčet uzavírá druhá lokomotiva, která jako stále provozní stroj ČD Cargo nosí aktuální označení 749.018. Bardotka z českobudějovického PJ ČD Cargo se představila nejen v aktuálním modrém korporátním nátěru ČD Cargo, ale zaujala také lehce pozměněným výrazem, který ji vtiskla instalace dalšího páru pozičních světel v duchu soudobých předpisů.

Setkání této významné řady v Lužné bylo díky nadšencům udržujícím tyto skvělé stroje a organizátorům z DHV nejen dokonalou retrospektivou historie Bardotek. Vzhledem k tomu, že letošní rok je posledním, kdy je možné Zamračené spatřit v čele pravidelného osobního vlaku, a v příštím roce uplyne 50 let od zrodu první z nich, řada návštěvníků vnímala akci i jako symbolické rozloučení s touto legendou. Smutek ovšem nebyl namístě. Vždyť díky lidem, kteří Bardot­ky nepohřbili a vzorně se o ně starají, se na jejich vzrušující křivky a dech beroucí zvuk můžeme těšit i příště. Děkujeme.