Ochrana odstavených vlaků: Bezdomovci nemají šanci

Sluneční paprsky už dokážou zahřát, ale noci jsou stále zatraceně chladné. Přesvědčuji se o tom, když vystupuji v nočních hodinách z rychlíku na plzeňském hlavním nádraží. Mrzne a mně začíná šichta s  pracovníky bezpečnostní agentury Securitas, která hlídá i odstavené vlaky ČD. Abych lépe splynul, oblékám na bundu taktickou vestu. A zatímco muži mají po kapsách prostředky osobní ochrany, já jsem se hrdinně vybavil energetickým nápojem a bagetou. Čeká nás obchůzka s hlídkou chránící majetek ČD, což přispívá i k udržení čistoty vozidel.

Nejprve mě zajímá, proč po areálu nehlídkuje policie. „České dráhy jsou z pohledu zákona soukromou organizací, byť stoprocentně vlastněnou státem, a policie nemá v tomto smyslu k soukromníkům žádnou povinnost. V případě, že agentura zjistí přestupek nebo trestný čin, policii zavolá. Kromě toho může případného pachatele zadržet, a pokud je to nutné, zakročit proti němu v mezích zákona. Konečné slovo má vždy policie,“ vysvětluje David, bezpečnostní pracovník ČD.

Noví nezvaní hosté: agenturní dělníci

Tušil jsem, že nepůjde o romantickou procházku při svitu měsíce, ale že budu klopýtat v kolejišti, lézt do vagonů, zkoušet zámky a procházet jedno kupé za druhým, to jsem nečekal. „Tak kdepak budou dnes hajinkat?“ prohodí řečnickou otázku jeden z kolegů. Na mysli má bezdomovce, narkomany, útěkáře z pasťáků, případně mladé páry, které si v chladném období vybírají vyhřáté oddíly coby své jednorázové útočiště. „Nově se setkáváme s tím, že v průmyslových sídlech si noclehárnu ve vagonech dělají i agenturní dělníci z ciziny,“ přihazuje David další „ubytovanou“ část lidí.

Pokud ostraha najde bezdomovce v odstaveném voze, tak jej vykáže. Obvykle je donucen si po sobě uklidit. Jak známo, tahle komunita si libuje v odhazování odpadků a nezřídka vůz znečistí. Feťáci pak po sobě zanechávají použité injekční stříkačky. O silném zápachu nemluvě. Pokud ráno do vlaku nastoupí cestující, jsou po právu znechucení. A to není pro ČD dobrá vizitka. „Proto se o vozy, o náš majetek tak staráme i v době, kdy v nich běžní cestující nejsou,“ upřesnil David. Také nám se poštěstí vyhmátnout postaršího muže, který si ustlal v odstaveném rychlíku. Bezdomovec, notně posilněn krabicovým vínem, tvrdí, že jede do Domažlic. „Netuším, proč vlak stojí,“ vykoktá ve chvíli, kdy je mu ukázán výstup z nádraží.

Namátková kontrola

Kdybychom při hlídce po obřím nádraží, která už trvá nějakou chvíli, našli mladistvou osobu, museli bychom si přizvat policii k provedení lustrace. Nikoho však do brzkého rána nenacházíme. Jen okolo třetí hodiny se podél jedné soupravy potlouká dvojice mladých mužů. Jeden z nich má v ruce laser a nápadně často prosvěcuje interiéry souprav zeleným paprskem. Když jej naši muži obstoupí, přichází s výmluvou, že si jde „pro svoje lidi“.  Nemusíme být jasnovidci – tenhle týpek je narkoman-dealer, upozorňuje na sebe laserem a očekává, že se nějaký z jeho zákazníků chytne. I ten je bez milosti vykázán.

V mnoha případech černí šerifové a zaměstnanci národního dopravce spolupracují s policisty, kteří si při té příležitosti dotyčné jedince prověří. Často jim v síti uvízne pohřešovaný anebo osoba v celostátním pátrání. „Počet vykázání nežádoucích osob je různý, ale v průměru to je pět až patnáct osob za noc,“ vypočítává David. A jak se vlastně do vlaků dostanou, když jsou vozy zamčené? Jednoduše. Nežádoucí nocležníci si už dokázali obstarat kličky, a pokud ani to nestačí, přichází ke slovu běžné nářadí. Do rána je však už klid. „Bezpečnostní pracovníky můžeme operativně nasadit v podstatě kdekoliv po republice. A namátkově,“ uzavřel David.