Nejen Sergeje se setkaly v Lužné

Československo sice v šedesátých letech 20. století produkovalo vlastní šestinápravové lokomotivy pro těžkou osobní a nákladní vozbu v podobě řad T 678.0 a T 679.0, objednávky designově i provozně zdařilých Pomerančů však byly předčasně zastaveny právě ve prospěch Sergejů. Z ukrajinského Luhansku jich nakonec k tehdejším ČSD dorazilo neuvěřitelných 599 kusů a na dlouho opanovaly převážně neelektrifikované nákladní tahy.
Návštěvníci setkání Sergejů měli výjimečnou příležitost si oba stroje detailně prohlédnout v bezprostředním srovnání. Za Sergeje dorazily stroje T 679.1600 a T679.1529 Českých drah, společnost KDS Kladno přivezla 781.592, IVK Kladno T 679.1578 a Železniční muzeum Slovenské republiky přivezlo T 679.1312. Z Německa navíc Erfuter Bahnservice vyslal Sergeje s označením V200.507.

Dorazil Pomeranč i Nohabka
Vedle nich se ovšem skvěl také Pomeranč T678.0012, o který se stará Klub historické techniky ze Zvolena. A do Lužné dorazily i další zajímavé šestinápravové stroje, zaslouženou pozornost budila maďarská Nohabka M 61.019 a modernější stroje zastoupila řada 783.001, tedy Voith Maxima 30 CC společnosti IDS Cargo.
Všechny stroje budily pozornost nejen během přehlídek na točně v Lužné, některé z nich se také vydaly přímo na trať. Po oba dny vyrazil do Lužné speciální vlak z Prahy – v sobotu v čele se Sergejem a na postrku s Brejlovcem, v neděli si hlubočepské viadukty užil Pomeranč v čele s Bardotkou v zádech. Sergeje ovšem byly typické zejména pro nákladní vlaky, proto se během víkendu vydaly také do okolí Lužné s dobovými soupravami, aby tak potěšily četné fotografy kolem kolejí. Vrcholem pak byla sobotní noční přehlídka se speciálním násvitem i atmosférou. Tak snad zase za rok!