Století švýcarské dráhy BLS přes alpský masiv

Výstavba Lötschbergbahnu před sto lety byla zahájena díky iniciativě kantonu Bern. Ten se po otevření železniční tratě přes Gotthardský průsmyk cítil poněkud odříznutý od okolního světa. Výstavbu podporovala i Francie, která musela v roce 1871 přenechat celé Alsasko Německu. Projevila proto zájem o nové, západněji ležící spojení s Itálií. Dne 27. června 1906 se Velká rada kantonu Bern definitivně rozhodla pro výstavbu a následující měsíc poté byla založena společnost BLS, plným názvem Berner Alpenbahngesellschaft Bern – Lötschberg – Simplon. 

Francouzské peníze, italské mozoly

Na financování výstavby se podílely především kanton Bern a Francie. Švýcarská konfederace přispěla jen částkou 6 milionů franků, přičemž celkové náklady na výstavbu dosáhly 74 milionů. Stavbu tratě zajišťovalo francouzské konsorcium, ale vlastní práce prováděli italští dělníci. Pro potřeby stavbařů byly vybudovány nouzové ubytovny, polní nemocnice, dílny a sklady, jakož i důlní parní železnice, která sloužila k dopravě do těžko přístupných míst. Pozůstatky po stavbách pro tyto železnice jsou dodnes zčásti zachovány jako turistická trasa. Výstavba by­la provázena i nehodami, z nichž nejtěžší byla v roce 1908, kdy pod lavinou bláta a vody zahynulo 25 lidí. Tato nehoda si pak vyžádala i změnu trasy tunelu. 

Průkopníci v elektrifikaci

Už v roce 1906 padlo rozhodnutí, že trať bude od zahájení provozu elektrifikována. Nutno zdůraznit, že většina vlaků v té době byla ve Švýcarsku vedena dosud parní trakcí. Trať na Lötschberg vykazovala stoupání až 27 promile, což vyžadovalo velmi silné lokomotivy, které musely být nejprve vymyšleny a zkonstruovány. Ve spolupráci s lokomotivkou SLM Winterthur a strojírnou MFO Oerlikon byly vyvinuty střídavé elektrické lokomotivy, které byly nejsilnějšími stroji té doby na světě. Byly to legendární stroje řady Be 5/7, které na této trati uvezly zátěž až 330 tun při rychlosti 50 km/h. Výsledky z provozu byly tak přesvědčující, že se konkurenční spolkové dráhy SBB rozhodly v roce 1916 horskou trať přes Gotthard elektrizovat stejnou proudovou soustavu. I později byla BLS průkopníkem ve vývoji elektrických lokomotiv. V roce 1939 si jako první pořídila lokomotivy řady Ae 6/8, které byly vybaveny lepším přenosem výkonu na nápravu.

Již na počátku své existence BLS čelila velkým potížím. Za první světové války rostla sice nákladní přeprava, mezinárodní osobní přeprava však byla minimální, a to i po otevření pohraniční stanice Delle. Po roce 1919, kdy Alsasko opět připadlo Francii, však přechod Delle ztratil na významu. Naopak vzrostl význam Lötschbergbahnu a stejnojmenného tunelu, kudy jsou od padesátých let přepravovány po železnici osobní automobily speciálními autovlaky. 

Podpora od státu je cítit

Díky nárůstu tranzitní nákladní dopravy do Itálie rozhodla v 70. letech švýcarská spolková vláda o zdvoukolejnění tratě přes Lötschberg. Stavba byla dokončena v roce 1994. Švýcarsko se tehdy rozhodlo většinu nákladního tranzitu přesunout na koleje. Vláda proto pověřila dceřinou společnost BLS Alptransit AG, aby zahájila výstavbu 34,6 km dlouhého základního tunelu Lötschberg. Ten byl otevřen v červnu 2007. Od té doby společnost BLS Alptransit AG provozuje z pověření státu tento částečně dvoukolejný tunel. Můžete tu vidět vlaky RoLa mezi Německem a Itálií s naloženými kamiony.

V roce 1997 došlo k fúzi se společně provozovanými, ale právně samostatnými drahami BN (Bern – Neuchâtel), GBS (Gürbental – Bern – Schwarzenburg) a SEZ (Spiez – Erlenbach – Zweisimmen) do společnosti BLS Lötschbergbahn AG. Ke změně jízdního řádu v roce 2004 byly navíc od společnosti SBB převzaty linky S-Bahn Bern (výměnou za dálkovou dopravu).

BLS se tak stala druhým největším dopravcem příměstských drah S-Bahnu ve Švýcarsku. Navíc v roce 2006 došlo k fúzi BLS Lötschbergbahn AG s regionální dopravou Mittelland AG do jedné firmy s názvem BLS AG, která je dnes největší švýcarskou soukromou dráhou.