Sbírka vozidel v Terstu láká dopravní fanoušky i veřejnost

Sbírky muzea v Terstu vznikaly postupně. Italský státní železniční dopravce, společnost  Trenitalia, poskytl prostory a převedl sem i řadu skutečných historických vozidel – lokomotiv i vozů. Přispěli ale i soukromí sběratelé. Část sbírek se věnuje historii místní, velmi zajímavé městské dopravy. V původní přijímací budově stanice je pro muzeum vyčleněna jen menší část: hala, čekárny a chodby. V jednotlivých prostorách je vždy zpracováno některé specifické téma. Například historie italské elektrické trakce včetně připomínky počátků místní speciality, třífázové napájecí soustavy. Uvidíte fotografie, výrobní štítky a několik dílů z lokomotiv. K danému tématu patří i vrak lokomotivy E550.115 vystavený na kolejišti ve vnitrobloku stanice. Další skutečné elektrické lokomotivy, nyní už běžné stejnosměrné E626.228 a E645.063, se nacházejí v mnohem lepším stavu. 

Raritní exponáty z Plzně

Menší prostory bývalého nádraží jsou věnovány ukázkám z odvětví traťového hospodářství a minulosti tramvajové dopravy včetně ukázek z dráhy Terst – Opčina proslulé svým ozubnicovým úsekem. Modelová kolejiště a fotografie opět doplňují skutečná vozidla – tramvaje a ozubnicová lokomotiva. Sběratelské lahůdky představují sbírky modelů, čepic a podobných artefaktů. Upoutají i dvě rarity, které mají vazbu na naši republiku. Jde o výrobní štítky z lokomotivky Škoda v Plzni. Starší z roku 1921 – opatřený francouzským textem a číslem 132 – nesla některá z lokomotiv pro jugoslávské nebo rumunské železnice, které v Plzni po skončení 1. světové války opravovali. Seznam opravených lokomotiv se nedochoval, takže popis u exponátu, ze kterého stroje štítek pochází, bohužel chybí. Druhý z výrobních štítků je z roku 1941 a patřil na lokomotivu řady 50, které plzeňská firma za války vyráběla pro německé železnice. Oba štítky jsou sice vzácné, ale mezi desítkami jiných od italských výrobců téměř zaniknou. 

Vzácné lokomotivy pod širákem

Na počtu dochovaných výrobních štítků od nejrůznějších firem se pozná, jak bohatá je minulost italských železnic. Počet výrobců a jejich filiálek jde do desítek. Téměř od všech se nějaký štítek ve sbírce dochoval. Z bohaté minulosti zákonitě vyplývá i současná kvalita italské železniční dopravy. Historie parních lokomotiv dokumentuje samostatná expozice. Modely představují jak domácí, tak i zahraniční vzory. A podobně je tomu i mezi exponáty v měřítku 1 : 1 na kolejišti stanice. Zde jsou ale vystaveny jen neprovozní lokomotivy. Muzeum disponuje i několika provozuschopnými stroji, ale ty má uloženy pod střechou depa italských drah.

Lokomotivy vystavené na kolejích muzea bohužel čelí nepříznivému počasí – původní střecha nádraží, kterou bylo kolejiště kdysi zakryto, už dávno chybí. Proto je stav některých exponátů dnes poněkud problematický. Přitom se jedná o cenné lokomotivy. Italské lokomotivní řady 640, 740 a 835 jsou naštěstí zachovány i v jiných sbírkách, dokonce i v provozním stavu. Další exponáty mají vztah i k našim železnicím. Jedná se totiž o řady, které kdysi jezdily i na kolejích Československých státních drah. Do Terstu se dostaly výměnou z železnic v bývalé Jugoslávii. 

Torpédo, Pětikolák i Němka

Každopádně zaujme lokomotiva bývalé řady 229 Rakouských státních drah, naše známé Torpédo řady 354.0. Stejně tak i Pětikolák 476.073 FS. Ve skutečnosti se jedná o stroj původní řady 80 Rakouských drah odpovídající naší řadě 524.0, který v tomto případě dojezdil ve Slovinsku. Tam skončila i Němka válečné řady 52 DRB, jejíž stav je ale přímo zoufalý a nedůstojný. Nedostatek financí je patrný i zde. Nehistorického italského označení se dočkal i další jugoslávský exponát, stroj vyrobený v Maďarsku jako 324.736 MÁV. Stejné lokomotivy ale kdysi jezdily i u ČSD jako řada 344.4. Motorovou trakci reprezentují spíš malé lokomotivy z vlečkového provozu. I tady se ale najde unikát: mají zachovánu posunovací lokomotivu 207.040 FS typu Breuer, u nás známou jako řada T200.0 ČSD. Jenže v Itálii ji podle licenčního výrobce označují spíš jako typ Badoni.