Rakouská železnice ušla za 175 let velký kus cesty

První dopravní prostředek na kolejích Rakouska představovala koněspřežná železnice z Českých Budějovic do Lince, která zahájila svůj provoz v roce 1832. Vlastní čas parní železnice v Rakousku však přišel o pět let později zkušební jízdou s lokomotivou Austria. Ta vyjela poprvé 13. listopadu 1837 mezi stanicemi Floridsdorf a Deutsch Wagram ležícími na budoucí Severní dráze císaře Ferdinanda. O šest dní později se na trati rozjel oficiální vlak o osmi vozech se 164 pozvanými hosty a v roce 1838 byla zahájena pravidelná osobní doprava. 

Z Vídně do Haliče

Podnět k výstavbě dráhy podal profesor Polytechnického institutu ve Vídni Franz Xaver Riedl, který měl již zkušenosti z hornictví. Riedl navrhl celou trať z Vídně až do Bochnie nacházející se na dnešním polském území nedaleko Krakova. Výstavbu financoval především Salomon Mayer, svobodný pán z Rothschildů. Po nástupu císaře Ferdinanda I. na trůn obdržel bankovní dům Rothschild výhradní právo k výstavbě celé, 455 km dlouhé tratě z Vídně do Bochnie s odbočkami do Brna, Olomouce, Opavy a Bialsko-Białe. Privilegium pak bylo v roce 1836 postoupeno na nově založenou k. k. Severní dráhu císaře Ferdinanda. Ta začala v roce 1837 s výstavbou úseku Vídeň – Břeclav s odbočkou do Brna. 

Cestujících už je tisíckrát více

Poté zachvátil rakouskou monarchii železniční boom. Vznikaly nové tratě a společnosti, různé soukromé železnice, a až první světová válka ostře přerušila dynamický vývoj. V roce 1840 železnice začínala s 220 tisíci přepravenými cestujícími, v roce 1900 se přepravilo již přes 15 milionů cestujících. Objem přepraveného zboží pak vzrostl z 30 tisíc tun v roce 1840 na 15,38 milionu tun v roce 1900. V roce 2010 obhospodařovaly Rakouské spolkové dráhy (ÖBB) už 5 241 kilometrů tratí na standardním rozchodu 1 435 mm, zaměstnávaly více než 46 tisíc zaměstnanců, a to včetně těch, kteří jsou zaměstnáni v odkoupené maďarské firmě MÁV Cargo, a přepravily 206 milionů cestujících a 120 milionů tun zboží. 

Páteří zůstávají Jižní a Západní dráha

Druhým nejdůležitějším železničním spojením v Rakousku je takzvaná Jižní dráha (Südbahn) vedoucí z Vídně do Klagenfurtu a Villachu s odbočkou z Bruck an der Mur do Grazu, který používá český ekvivalent Štýrský Hradec. Trasa, vedoucí částečně horským reliéfem přes Semmering, byla zprovozňována postupně od roku 1841, kdy byl otevřen úsek z vídeňského jižního nádraží do Mödlingu. Poslední část z Klagenfurtu do Villachu byla zprovozněna do roku 1864. 

Současná nejdůležitější rakouská železniční trasa, takzvaná Západní dráha (Westbahn) z Vídně přes Salcburk a Innsbruck do Bregenzu, vede napříč celou zemí z východu na západ. Tato stěžejní trať byla budována postupně v 19. století. První úsek z Vídně do Lince byl uveden do provozu v roce 1858 a jako poslední se otevřela horská trať z Inn­sbrucku přes Arlberg a dále do Bregenzu v roce 1884. Celková délka této významné železniční spojnice je 780 kilometrů. 

Úzkokolejky už jen soukromé

Železnice v Rakousku – to nejsou jen tratě standardního rozchodu, ale také úzkorozchodné trasy v převážné míře stavěné na rozchodu 760 nebo 1 000 mm. Úzkokolejky se v 19. století budovaly převážně proto, aby byla napojena území bez železnice na síť standardního rozchodu. Tím se podpořil rozvoj průmyslu v kraji a současně se výrobky mohly dostat rychleji do světa. Úzkokolejky prožívaly své lepší i horší časy a ještě v roce 1971 Rakouské spolkové dráhy provozovaly 496 kilometrů tratí na úzkém rozchodu. V roce 2010 ale ÖBB prodaly poslední úzkokolejné dráhy, takže v současnosti jsou všechny již v soukromém vlastnictví.