Nestárnoucí legenda brázdí rakouské koleje už 40 let

Když Rakouské spolkové dráhy plánovaly v 70. letech další obnovu lokomotivního parku, zkoušely také zahraniční stroje. Od skandinávského výrobce ASEA si vypůjčily hned několik lokomotiv. Pozitivně hodnotily především využití tyristorové regulace, a tak se rozhodly deset z nich, odvozených od švédské řady Rc, zakoupit a v letech 1971 až 1974 uvést do provozu jako řadu 1043.

Rakouský železniční průmysl na tuto novinku odpověděl vývojem své vlastní nové univerzální lokomotivy s tyristorovou regulací označené řadou 1044. Mechanickou část konstruovala lokomotivka SGP v Grazu a elektrickou dodaly společnosti BBC, ELIN a Siemens. První zkušební jízdy nového stroje 1044.01 se uskutečnily v srpnu 1974 kolem Grazu a 5. září téhož roku vykonala lokomotiva svou technicko-bezpečnostní zkoušku. Mezi stanicemi Wiene Neustadt a Neunkirchen dosáhla rychlosti 176 km/h (maximální rychlost 160 km/h + 10 %) a o měsíc později se objevila v čele prvních rychlíků a nákladních vlaků mezi Vídní a Villachem.

Mašiny trápily dětské nemoci

Řada 1044 se stala ve své době nejrychlejší a nejvýkonnější rakouskou lokomotivou. Maximální rychlost je 160 km/h, pozdější série 1044.2 ji měla zvýšenou dokonce na 180 km/h, a trvalý výkon je 5 050 kW. Trvalá tažná síla dosahuje 209 kN a její maximum při rozjezdu stoupá až na 341 kN, u druhé série na 311 kN. Při uspořádání náprav Bo'Bo' a hmotnosti 84 tun mají lokomotivy nápravový tlak 21 tun. Stroje jsou vybaveny také elektrodynamickou brzdou s trvalým výkonem 2 400 kW.  

Dodávky sériových strojů začaly v únoru 1978 a s novou „vlajkovou lodí“ se okamžitě počítalo na nejprestižnější výkony. Například od léta měly být v čele vlaků Ex 462/463 Transalpin z Vídně až po švýcarskou pohraniční stanici Buchs (SG). Ne vždy se ale podařilo lokomotivám dojet až do cíle. Řada 1044 byla zpočátku „zlobivé dítě“ a objevila se na ní řada závad, například praskliny na kolech nebo problémy s nasáváním sněhu a pronikáním vlhkosti do elektrických obvodů. To vedlo k průběžnému vylepšování konstrukce a díky tomu se řada 1044 postupně stala úspěšnou v osobní i v nákladní dopravě.

Řada hrála prim na hlavních koridorech

V první sérii do roku 1987 se vyrobilo celkem 126 lokomotiv. V letech 1989 až 1995 byla vyrobena druhá upravená série označená jako 1044.2 v počtu 91 kusů. U strojů se využilo zdokonalené konstrukce podvozků a vylepšila se i hluková izolace. Řada 1044 postupně ovládla provoz na hlavních koridorech v Rakousku, ať už šlo o tratě Westbahn, Südbahn, Tauernbahn nebo Arlbergbahn. Lokomotivy jezdily ale i na řadě méně významných spojnic a od 1. ledna 1979 začaly zajíždět i do německého vnitrozemí. Do Mnichova směřovaly například od Vídně a Salcburku včele vlaků Orient expres a Mozart nebo Mediolanum od Brenneru a Innsbrucku. Na Dunajské magistrále jezdily od Vídně až po Norimberk a Frankfurt nad Mohanem. Osvědčily se čele těžkých expresů i v nákladní dopravě či při vedení zastávkových spojů.

Při modernizaci v roce 2002 byly lokomotivy přeznačeny

Lokomotivy během svého dlouhého „života“ procházely také mnohými modernizacemi a různými úpravami, aby vyhověly rostoucím nárokům osobní dopravy. Při poslední z nich byly od roku 2002 upraveny pro vedení vratných souprav CityShuttle a tyto stroje byly přeznačeny na současnou řadu 1144.    

Původní řada 1044 stála rovněž u zvyšování rychlostí v Rakousku. Byla tam prvním typem s rychlostí 160 kilometrů za hodinu a od léta 1989 vedla první rakouský vlak Ex 148/149 Wiener Philharmoniker, který směl tuto rychlost vy­užít. Prototyp byl navíc v roce 1987 upraven na rychlou zkušební lokomotivu 1044.501, jež vytvořila 24. září 1987 nový rakouský rychlostní rekord 241,2 km/h. V současné době je tento stroj umístěn v železničním muzeu ve Strasshofu.