Do liberalizace dopravního trhu Švýcary nikdo nenutí

Do roku 2019 by měla být v Evropě stanovena jasná pravidla pro oddělení železniční infrastruktury od provozu. Stejně tak se počítá s vyřešením otázky, do jaké míry liberalizovat dopravní trh, jak schvalovat vozidla pro provoz. Alespoň to očekávají odborníci v souvislosti se čtvrtým železničním balíčkem, který předkládá Evropská komise. Co se týče Švýcarska, které stále odmítá být členem Evropské unie, dohoda o pozemní dopravě z roku 1999 nepožaduje přebírání legislativy EU. Na druhou stranu se ale Švýcarsko zavázalo k zajištění interoperability své sítě.

Koordinaci dopravní politiky s EU má ve Švýcarsku na starosti Spolkový úřad pro dopravu. Pokud jde o interoperability, Švýcarsko následovalo EU v odbourávání technických bariér pro přeshraniční dopravu. U liberalizace Bonn vyhověl Bruselu v oblasti nákladní dopravy, a to jen částečně. Mezinárodní osobní doprava ve Švýcarsku není dosud liberalizována! Spolkový úřad pro dopravu v současnosti prověřuje, co by bylo možno převzít z takzvaného třetího železničního balíčku, který pojednává o liberalizaci. Otevření mezinárodního a vnitrostátního trhu osobní dopravy by bylo pro vytížený železniční systém Švýcarska, který je založen na vzájemné spolupráci řady dopravců, velkou výzvou. Ale i hrozbou. 

Mají se vypisovat výběrová řízení na jednotlivé relace?

V mezinárodní dopravě, kde se jedná o přímou konkurenci, by muselo být rezervováno pro možné konkurenty Švýcarských spolkových drah a jejich zahraniční partnery dodatečné místo na kolejích. To by ale znamenalo určitou redukci ostatní dopravy. Proti tomu by mohly být zavedeny alternativní relace například mezi Curychem a Milánem. Takové zásadní rozhodnutí by však nevykázalo svoji účinnost ze dne na den, ale muselo by být připravováno několik let. Pro vnitrostátní dopravu Evropská komise navrhuje dva modely – jeden jako přímou konkurenci na trhu a druhý jako volnou soutěž o určité trhy, což by znamenalo povinnost vypsat výběrová řízení pro všechny velké zakázky.

Švýcarským spolkovým drahám končí v roce 2017 koncese na dálkovou dopravu, o niž by následně mohly soutěžit různé dopravní podniky. Předpokladem pro to je, že vedle SBB-CFF projeví zájem i jiné dopravní podniky či budou dostatečně schopné převzít části spojů InterCity nebo InterRegio. Pro tento případ by přicházely v úvahu větší domácí železniční společnosti Bern-Lötschberg-Simplon Bahn (BLS) nebo Südostbahn (SOB). Vyžadovalo by to však vůli vlády jakožto tvůrce legislativy a kantonů jako hlavních vlastníků těchto dopravních podniků. Jaký zájem by na částech dálkové osobní dopravy měly nově vytvořené železniční společnosti nebo zahraniční železniční dopravní podniky, se těžko odhaduje. Záleželo by to pravděpodobně na jejich finančních možnostech a příjmech z této dopravy. 

Potřebuje nejlepší železnice v Evropě liberalizaci?

Kromě možnosti převzetí směrnic EU do švýcarské legislativy je otázkou, co by z vypsaných výběrových řízení na části sítě měli obyvatelé a cestující v samotném Švýcarsku. Důkaz, že provoz může perfektně fungovat, i když doprava a infrastruktura nejsou v jedněch a těch samých rukou, existuje již dnes při spolupráci společností BLS a SBB-CFF v okolí Bernu a na takzvaném Lötschbergu. V regionální dopravě jsou výběrová řízení již legislativně připravována. Podle Spolkového úřadu pro dopravu není třeba spěchat.

Podle celoevropského průzkumu kvality železnic, který byl prováděn v loňském roce, vyšlo Švýcarsko na prvním místě. Stalo se tak i díky tomu, že do železnice míří nejvíce finančních prostředků na hlavu v rámci celého kontinentu. Je tedy otázkou, co by ještě případná liberalizace mohla změnit k lepšímu. I když určité možnosti tu jsou – například rozšiřování bezplatného internetu (wi-fi) ve vlacích nebo zrušení povinného nákupu jízdenky před nástupem do vlaku. Klíčová otázka ale zůstává: Má se železniční trh opravdu liberalizovat? Zdá se, že Švýcaři zatím nedospěli k jednoznačné odpovědi. Vždyť v tuto chvíli je jejich železnice nejlepší v Evropě. Tak proč něco měnit?