Specialisté VUZ se opírají o normy a legislativu

Už na konci 19. století si evropské země začaly uvědomovat nutnost zavedení jednotných pravidel pro železniční dopravu, přičemž v roce 1886 vešla v platnost Dohoda o technické jednotě v železniční dopravě. V průběhu let se tak začalo čím dál více objevovat slůvko v češtině nemající ekvivalent – interoperabilita. Co si pod tím představit? Schopnost zajistit bezpečný a plynulý pohyb vlaků v požadovaném rozsahu a objemu, fakticky neomezeně obdobně, jak to umožňuje automobilová doprava. To vše za podmínky, že vozidla budou splňovat předem definované, jasné a jednotné zásady.

Přijmout je musela, stejně jako celou řadu legislativních prvků, i Česká republika. Výrobci kolejových vozidel, producenti dílů, dopravci a další se jim tak museli přizpůsobit. Aby mohla vozidla a díly v nich instalované vyjet na koleje, musí být s předpisy v harmonii. Navíc nesmí chybět potřebná razítka. Aby vše bylo v souladu a výrobci, potažmo jejich zákazníci z řad dopravců, funguje v rámci VUZ Kancelář autorizované osoby, která se shodou s „té-es-íčky“ detailně zabývá a vydává na základě shody Zprávu o zjištěních, resp. certifikáty o posouzení shody. Jde tak o další prvek ze široké a komplexní škály služeb, které může VUZ nabídnout.

Vlaky měl v rodině

Shody s TSI kolejových vozidel má v KAO VUZ na starosti vedoucí hodnotitel pro subsystém Kolejová vozidla Jiří Strnisko. Technikou se zabýval na vysoké škole, ovšem s železnicí to tak horké nebylo. Po bakalářských státnicích na Institutu dopravy Fakulty strojní na Vysoké škole báňské-Technické univerzitě v Ostravě totiž přemýšlel, kterým směrem se ve svém profesním životě vydat. „Řešil jsem, zda to bude strojírenství, anebo doprava obecně,“ upřesnil s tím, že nakonec zvítězil obor Stavba, konstrukce a provoz kolejových vozidel.

Úplně nepolíbený ale přece jen nebyl: dědeček a strýc byli strojvedoucími a stanoviště lokomotivy ostatně bylo nakonec blízké i Jiřímu Strniskovi. V diplomové práci se totiž zabýval návrhem kabiny strojvedoucího. „Navrhnul jsem kompletní řešení kabiny strojvedoucího,“ doplnil.

Kam jít po vysoké? Při doktorandských studiích, které ale Jiří Strnisko nedokončil, odešel pracovat na Drážní inspekci a poté k soukromému nákladnímu dopravci. Po několika letech si ale jeho životopis vytáhli zástupci VUZ. „Poslal jsem ho hned po studiích. Později mě kontaktoval můj současný vedoucí a já nabídku přijal. Pro VUZ tedy pracuji bezmála pět let,“ popsal své začátky.

Pomůže i metr

Nyní se zabývá posuzováním shody u kolejových vozidel, resp. osobních vozů, jednotek a lokomotiv všech trakcí. „Řeším, zda jsou vozidla ve shodě s požadavky a evropskými nařízeními, tedy Technickými specifikacemi interoperability. Každý den komunikuji se zákazníky, řeším technické parametry všech možných prvků, kontroluji a zkoumám technickou dokumentaci a i po případné fyzické prohlídce vše posoudím. Nakonec vydám Zprávu o zjištěních, resp. certifikáty o shodě. V ní sdělím, zda jsou, či nejsou parametry v souladu s TSI,“ vyjmenoval rutinní úkoly. „Hodnotím a posuzuji nejen nová vozidla, ale i veškeré modernizace a změny. Opět musím důkladně projet dokumentaci a znovu se vydat na kontrolu. Jezdíme i na auditní kontroly přímo k výrobcům.“ Občas se tedy stane, že popadne metr a jde přímo ve firmě přeměřovat jednotlivé rozměry.

Ze slov odborníků z Oddělení vozidel VUZ je jasné, že většina kontrol a posouzení dopadne dobře. „Výrobci technické parametry jednotlivých komponent drážních vozidel znají, aplikují je a nevznikají tedy velké problémy. Hlídají si to,“ konstatoval Strnisko. „Každá návštěva u některého z výrobců je vždy bezvadnou zkušeností. Neustále inovují, vymýšlí a já se tím pádem dostávám k absolutním novinkám. Mám možnost porovnávat a jsem neustále v kontaktu s novou technikou, což mě baví. Z toho pak těží i VUZ.“ Oporu při posuzování pak mají specialisté VUZ v legislativě a normách jako takových. Nasnadě je ale otázka, zda posuzování pokaždé vyjde? „Jistě, že ne. Výrobce ale předmět modifikuje a nakonec projde. Záleží mu na tom,“ vysvětlil.

Doma jedničkou

Technické specifikace interoperability patří mezi striktní evropská nařízení, která řeší především jednotnost techniky, například v návaznosti na bezpečnost. Vozidla pak mohou vyjet – teoreticky vzato – do kterékoliv země EU. „Aktuálně mám na stole posuzování dieselové lokomotivy a jedné elektrické jednotky, osobní vozy a další výrobky menšího rozsahu. Řešívám například výkony jednotlivých systémů, bezpečnostní funkce ve vztahu k trakci, požární bezpečnost a další jednotlivosti, vše pak řešíme jako celek.“

Zákazníky VUZ jsou výrobci z celé Evropy a Asie. A nejde jen o výrobce vozidel, nýbrž i veškerých komponent. Zákazníci se k  VUZ rádi vracejí. Nezřídka přivedou i další partnery. „Na některých trzích jsme začínali od nuly, například v pobaltských zemích jsme na základě reference jednoho zákazníka získali další i pro jiné subsystémy. Vyloženě rozhýbali trh. VUZ má v Evropě velmi dobré renomé,“ zhodnotil Jiří Strnisko. „Konkurenci v posuzování máme, ale nikdo neposkytne tak komplexní služby jako my. Ve střední Evropě jsme největší, v rámci Evropy se v počtu vydaných certifikátů držíme mezi Notifikovanými osobami na nejvyšších příčkách,“ podotkl.  Je však nutné připomenout, že někteří výrobci kolejových vozidel a prvků si přímo přejí, aby certifikovaná osoba byla z jejich země. Oddělení vozidel VUZ každý rok zvládne zhruba dvě desítky velkých projektů – lokomotivy, osobní vozy – a bezpočet menších. Letos VUZ předpokládá obdobná čísla.