Přihlásit se do Intranetu ČD

 
 

Železničář / Rozhovor / Zbyněk Rederer: Kvalitní personalistika je v depu nutností

Zbyněk Rederer: Kvalitní personalistika je v depu nutností

3.7.2017 – autor: MARTIN HARÁK

Jedním ze dvou nových vrchních přednostů Dep kolejových vozidel (DKV) Českých drah je od února letošního roku Zbyněk Rederer. V DKV Brno nahradil Františka Kozla, který se naopak ujal funkce vrchního přednosty v Praze. Jak se vyrovnal s novou pozicí v DKV Brno a jaké to je řídit provoz několika pracovišť počínaje Vysočinou a konče Slováckem, prozradil v rozhovoru.

Zbyněk Rederer: Kvalitní personalistika je v depu nutností

Jaké máte pocity ve vrcholové pozici, kdy vedete jedno z dep Českých drah?

Můj nástup na post vrchního přednosty byl velice rychlý, a tak nebyl čas na nějaká předsevzetí. Vzhledem k tomu, že jsem u předchůdců pracoval delší dobu jako jejich zástupce, problematika každodenního „depařského“ života je mi známá. Řadu pracovních záležitostí moji bývalí šéfové se mnou konzultovali a rovněž jsem se podílel na jejich uvádění do života. Můj přesun do „vedlejší místnosti“ nebyl doprovázen žádnými dramatickými systémovými ani personálními změnami. Měl jsem to štěstí, že jsem u posledních dvou vrchních přednostů, jmenovitě Zdeňka Průši a Františka Kozla, mohl odkoukat něco z jejich odborných a životních zkušeností. Co mě však při nástupu do funkce hodně překvapilo, byla obrovská časová náročnost. Byl jsem sice i dříve zvyklý do práce přicházet mezi prvními a pozdě odcházet, ale organizace času vrchního přednosty má úplně odlišné dimenze. Bez nadsázky musím říci, že podřizuji takřka většinu osobního času nynějšímu pracovnímu zařazení.

Čeho si nejvíce považujete z dosavadní praxe na železnici?

Na všech pracovních pozicích, které jsem zastával, jsem poznal velké množství šikovných odborníků, a to bez rozdílu, zda se jednalo o dělníka, mistra, strojvedoucího nebo řídícího pracovníka. Nemohu nevzpomenout například inženýra Bojanovského, bývalého vedoucího oprav v dnes již neexistujícím Lokomotivním depu Brno dolní, pod jehož taktovkou se v depu prováděly střední opravy Brejlovců řady 754. Pro Bojanovského násobně platilo jeho známé rčení „vším jsem byl rád, ale hlavně železničářem“. Vzpomínám i na to, kdy jsem po nástupu do funkce inženýr pro školení předstoupil poprvé před ostřílené profesionály – zkušené strojvedoucí, a školil jsem je z předpisů, které já měl sice dobře nastudované, leč oni je využívali prakticky. Byla to dobrá zkušenost, a tak jsem poznal pěkně na vlastní kůži, jak si praxe dovede předpisy ohnout, někdy ku prospěchu věci, jindy spíš ke škodě. Ale to platí i dnes v úplně odlišné společenské atmosféře.

Máte představu, na co můžete po svých předchůdcích navázat?

Jistě. Jsem například rád, jak se podařilo Františkovi Kozlovi spolu s vedoucími odborů a jejich kolektivy prokázat, že si poradí s provozem a údržbou dálkových jednotek InterPanter, nasazovaných na závazkových linkách R13 a R19. A to i ve specifických podmínkách depa Brno Maloměřice, jež bylo postaveno před více než padesáti lety pro údržbu především lokomotiv. Musíme zatím dokázat takřka nemožné a popasovat se s pětivozovými jednotkami InterPanter, které se udržují v hale délky násobně kratší, než je samotný vlak. To je trochu oříšek a naši lidé musí doufat, že je blízko doba, kdy skončí uplatňování kreativity při opravách. Včetně složitého posunování vlaku na stání vybavené lávkami pro vstup na střechu jednotky, kde je umístěna většina důležitých prvků. Je to ale poněkud nevyhovující, proto již vznikl projekt dvoukolejné, dostatečně dlouhé haly, který je nyní ve schvalovacím procesu s nadějí zahájení stavby v tomto roce. To nám hodně pomůže i v efektivní údržbě RegioPanterů pro Jihomoravský kraj. Lze říci, že s podobnými problémy se potýkala i naše Provozní jednotka Havlíčkův Brod při dřívější dodávce motorových vozů od firmy Stadler. Vše se ale již vyřešilo, hlavně ke spokojenosti zaměstnanců údržby. Vážím si rovněž toho, že lze navázat na koncepční práci ve zlepšování sociálních zařízení, šaten nebo místností pro odpočinek lokomotivních čet. Nelze se nezmínit, že všechna pracoviště jsou pravidelně auditována a jsme nositelem certifikátu kvality ISO 9001 i bezpečnosti práce OHSAS 18001.

Vlaky brněnského depa zabezpečují regionální dopravu na území několika krajů, včetně rychlíků. Jak hodnotíte například jejich čistotu?

Co dnes je už samozřejmostí a cestující to požadují jako základní standard, tedy hezký interiér vozidla a čisté toalety, nebylo dříve běžné. Dovoluji si říci, že nastavený systém pro udržení vysoké kultury cestování je funkční. Je také nutno říci, že finanční prostředky, které se na čistotu interiérů a exteriérů vozů nebo jednotek vynakládají, jsou opravdu nemalé. Díky výborné spolupráci s kolegy z Odboru krizového řízení Českých drah se nám daří navíc snižovat škody, které na skříních vozidel páchají svébytní „umělci“ svými graffiti. Přestože na odstranění jejich výtvorů vynakládáme nemalé finanční prostředky, poklesly náklady na čištění za uplynulých pět let řádově o několik milionů korun. Vzhledem k tomu, že mám osobní zkušenost i ze zahraničních železnic, musím zdůraznit, že naše vlaky, a to i v ostrém porovnání se soupravami některých evropských drah, jsou opravdu čisté.

Kladete důraz na personalistiku v depu?

O personálních záležitostech by se daly popsat stohy papíru a vycházet bych mohl z dřívějších zkušeností vedoucího oddělení správního. S ohledem na mé technické vzdělání jsem tehdy stále kolegyním z personálního říkal, že jsem a budu stále jakýsi „personalista v zácviku“. Personalistiku nepodceňuji. Je to jedna z důležitých věcí v řízení firmy. Depo kolejových vozidel Brno patří počtem zaměstnanců sice k těm menším, přesto 1 340 pracovníků různých profesí představuje obrovský objem lidí a ke každému se musí přistupovat individuálně. V odborných profesích pro údržbu železničních kolejových vozidel uvádím za všechny profese mechaniky kolejových vozidel nebo elektromechaniky, kde se personál neustále obměňuje. Proto je kvalitní personalistika v depech více než nezbytnou věcí. Například se svými spolupracovníky a Odborem vzdělávání rozvíjíme spolupráci se Střední průmyslovou školou v brněnské Purkynově ulici. Nabídkou odborných praxí, stáží a exkurzí se snažíme podchytit zájem studentů o práci na železnici a speciálně pro opravárenství vozidel. Těmito aktivitami se budeme snažit oslovit i školy v ostatních regionech mimo Brno, například na Vysočině. Jako příklad uvedu, že byť si ročně vychováme přes třicet nových strojvedoucích, tak toto číslo pokrývá pouze úbytky způsobené fluktuací zaměstnanců nebo jejich odchody do důchodu.

Máte přes velké časové vypětí nějaké koníčky?

Býval jsem aktivním fotbalistou, rád vzpomínám na brankářské působení ve Zbrojovce Brno, kde jsem to dotáhl do ligového dorostu. Pak jsem se věnoval horolezectví, vysokohorské turistice a cestování, které se snad jako jediné dá občas vtěsnat do mého profesního života. A pokud se tak stane, tak si ho doopravdy užiji. Nejhezčí zážitky mám takové, které mohu sdílet s rodinou. Naposledy jsme navštívili Čínu, která nás uchvátila úplně jiným stylem života a kulturou a samozřejmě sítí vysokorychlostních vlaků. Zapomenout nemohu také na své železniční putování křížem krážem přes celou Evropu až na nejzápadnější cíp Velké Británie na Cornwall či do nejsevernějších končin ve Skotsku.

ZBYNĚK REDERER

Po studiu břeclavské střední dopravní školy v oboru Elektrická trakce a kolejová vozidla a Vysoké školy dopravy a spojů v Žilině, obor elektrická trakce a energetika v dopravě, nastoupil v roce 1981 do tehdejšího Lokomotivního depa ČSD Břeclav. Po roční vojenské službě začal pracovat v Lokomotivním depu Brno dolní na různých pozicích v provozu a správkárně. Od roku 2010 byl statutárním zástupcem vrchních přednostů DKV Brno. Do pozice vrchního přednosty byl jmenován k 1. 2. 2017.


Průměrné hodnocení (16 hlasů): 3.75

Další články této rubriky

Aneta Miklášová: Od příběhů železničářů se nelze lehce odpoutatAneta Miklášová: Od příběhů železničářů se nelze lehce odpoutat

21.4.2021 - Pomoc potřebným, ať už lidem či zvířatům. To jsou slova, která se člence správní rady a autorce názvu Nadační fond Skupiny ČD – ŽELEZNICE SRDCEM (NFŽS) Anetě Miklášové vybaví při otázce, co pro ni znamená slovo charita.… »

Martin Bělčík: Do budoucnosti hledíme s optimismemMartin Bělčík: Do budoucnosti hledíme s optimismem

17.12.2020 - Rok 2020 byl kvůli pandemii koronaviru v České republice plný zvratů. Výzkumný Ústav Železniční (VUZ) se ale dokázal nepříjemné situaci postavit a s nepříjemnostmi se vypořádat tak, aby neztratil zákazníky. Černý scénář se… »

Jan Kovář: Prioritou je spolupráce školy s reálným provozemJan Kovář: Prioritou je spolupráce školy s reálným provozem

16.12.2020 - Patrně jedna z nejznámějších a nejstarších českých železničních průmyslovek oslavila letos v září pětasedmdesát let od svého založení. Vznikla v roce 1945 jako Státní mistrovská škola strojnická a od září 1948 byla… »

 

Všechny články rubriky Rozhovor

 
 
Filtr pro třídění článků
Datum od
Datum do
Železničář číslo
Rubrika