Olga Sehnalová: Rozdíly priorit členů EU snižují naši konkurenceschopnost

Veřejná doprava je v západních zemích EU zpravidla na vysoké úrovni. Máte pocit, že se Česká republika těmto zemím začíná přibližovat? Jak vnímáte rozdíly mezi ČR a západní Evropou?

Jsou oblasti, kde se Česká republika může s takzvanými starými členskými zeměmi EU směle srovnávat. Patří mezi ně organizace veřejné dopravy ve městech, která je u nás na vysoké úrovni. Například řešení tramvajového provozu nám mohou leckde závidět. V porovnání s těmito státy jsme na tom výrazně lépe zejména v míře využívání veřejné dopravy. To bychom neměli promarnit. Je nutné se zaměřit především na poskytování kvalitních a dostupných služeb, k nimž patří solidní vozidlový park i moderní informační systémy. Co naopak považuji za přetrvávající problém, je právě objem investic do dopravní infrastruktury. Země jako Francie, Španělsko nebo Švédsko investují v posledních letech do dopravních staveb mnohem více prostředků, než je tomu u nás. Proto jsem opatrná v hodnocení, že se vyspělé Evropě přibližujeme. 

Stále se hovoří o rozvoji transevropských sítí v oblasti dopravní infrastruktury. V jakém stavu se podle vás nachází Česká republika oproti jiným zemím EU?

Naším problémem je velmi neefektivní čerpání evropských finančních prostředků, což souvisí s přípravou staveb. To je vidět i na dosavadních výsledcích čerpání v období 2007 až 2013, kdy byl náš Operační program Doprava jedním z nejvíce ohrožených nedočerpáním financí v řádu desítek miliard korun. Za těchto okolností a s ohledem na závazný požadavek ze strany EU realizovat stavby spadající do základní sítě TEN-T do roku 2030 se bohužel nelze divit, že dopravních staveb v republice s touto reálnou perspektivou není uvedeno mnoho. K tomu se přidávají i problémy dobrého přeshraničního spojení a rozdílných investičních priorit našich sousedů, konkrétně třeba Německa. Pro Česko to bude mít negativní důsledky z hlediska dlouhodobé konkurenceschopnosti. 

Bezpečnost dopravy by měla být alfou a omegou nejen v železniční, ale i silniční a letecké dopravě. Bohužel přibývá tragických nehod na železničních přejezdech zaviněných neukázněnými řidiči. Máte vizi, jak tomuto trendu zabránit?

Myslím si, že nejsou způsobeny pouze nekázní řidičů, ale bohužel jde také o důsledek problematického a rizikového uspořádání přejezdů. Stále existuje mnoho z nich označených pouze výstražným křížem, ale ten sám o sobě nemůže přejezd zabezpečit. V řadě případů navíc podmínky neumožňují řidičům dostatečný výhled na železniční trať. Mnohde přitom stačí drobné, ale účinné úpravy. Třeba odstranění bariér ve výhledu, vhodné vodorovné dopravní značení nebo kontrastní vymezení hranice přejezdu.

Nějakou dobu jste působila jako členka Rady vlády pro udržitelný rozvoj. Dokázala jste nějaké poznatky využít i v segmentu veřejné dopravy?

V Radě vlády pro udržitelný rozvoj jsem měla na starosti Výbor pro komunikaci, který připravoval k veřejnému projednání strategii udržitelného rozvoje České republiky. Cílem bylo oslovit a přizvat do seriózní debaty nejširší veřejnost, ale také veřejnou správu, neziskové organizace či profesní komory. Osobně jsem se snažila přenést debatu z centra na regionální úroveň. To se podařilo ve formě takzvaných Krajských kulatých stolů. Myslím, že to byla velmi dobrá platforma, jejíž potenciál se však v dlouhodobém horizontu nepodařilo udržet. I když právě v dobré komunikaci je základ pro formulování návrhu či strategie, které pak budou obecně přijaty a nebude na ně pohlíženo jako na výmysly odtržené od reality. Bohužel, vývoj v uplynulých letech na tuto důležitou součást veřejné debaty do velké míry rezignoval. A to se týká i oblasti dopravní politiky.

O čem nejvíce hovoříte na půdě Evropského parlamentu? Je známo, že jste se zasazovala o práva cestujících v případě krachu letecké společnosti. Věnujete se ale také třeba ochraně spotřebitele…

Jsou to vždy oblasti, kde evropský vnitřní trh podle mého názoru nefunguje tak, jak by měl, a to ke všem svým partnerům. Ať se to týká práv cestujících, sociálních podmínek zaměstnanců, nekalých obchodních praktik vůči spotřebitelům i malým a středním podnikům nebo třeba dvojí kvality značkových výrobků. Snažím se také zasazovat o bezpečnost dopravy. V minulosti jsem byla zpravodajkou Evropského parlamentu při vyjednávání směrnice o silničních technických kontrolách užitkových vozidel, jejíž konečnou verzi Evropský parlament schválil loni v březnu a členské státy včetně České republiky v současnosti připravují transpozici do národní legislativy. V současné době je před závěrečným schválením na plénu Evropského parlamentu nařízení o palubní jednotce systému automatického tísňového volání eCall, kde jsem byla rovněž zpravodajkou a vedla jsem také vyjednávací tým Evropského parlamentu vůči Radě a Komisi. Témat je skutečně celá řada, a co je v mých silách se snažím řešit.