Přihlásit se do Intranetu ČD

 
 

Železničář / Rozhovor / Karel Hájek: Cestující potřebují moderní a vstřícné prostředí

Karel Hájek: Cestující potřebují moderní a vstřícné prostředí

20.3.2017 – autor: MARTIN HARÁK

Dopravní stavby vždy představovaly kombinaci umění a techniky. Proto by i nová řešení měla spojovat inženýrské, dopravní a konstrukční stavitelství s urbanismem, designem a architekturou. Právě architektonické hledisko je z pohledu budoucího uživatele velmi důležité – cestující se jistě budou lépe cítit v příjemném, světlém a svěžím prostředí než v zatuchlých a tmavých prostorech. O důležité roli architektury při navrhování prostor pro veřejnost jsme si povídali s architektem Karlem Hájkem z pražského architektonického ateliéru kARek.

Karel Hájek: Cestující potřebují moderní a vstřícné prostředí

Jak vnímáte současnou roli železnice a služeb s ní spojených?

Železniční doprava prožívá bouřlivou renesanci a velký rozvoj, zvláště pak v rozvinutých evropských zemích, jejichž cestující požadují stále vyšší komfort. Do této skupiny, doufám, patří i Česká republika. To je pro mě osobně velká výzva, které se snažím se svým týmem zhostit, jak nejlépe to jde. Donedávna se rozvoj železnice řešil hlavně v oblasti infrastruktury, šlo tedy o zvyšování rychlostí nebo stavby vysokorychlostních spojení. Jde o jednoznačně pozitivní trend v silně urbanizovaných zemích se silnou hustotou obyvatelstva, není ale jediný a samospasitelný. Vysokorychlostní tratě jsou důležité pro spojení jednotlivých regionů nebo zemí a současně spoje na nich jezdící nastavily vysokou laťku v oblasti poskytovaných služeb a hlavně komfortu, podobný tomu v letecké dopravě. Proto zákazníci začali požadovat po konvenční železnici srovnatelný komfort a servis.

Dá se tedy vyjít vůbec vstříc leckdy nesplnitelným požadavkům pro cestující na konvenčních drahách?

Určitě ano. Všimněme si, jak je nyní například každá moderní dálnice vybavena nejen čerpacími stanicemi, ale současně i nadstandardním zázemím, jako jsou bezbariérové toalety, odpočinkové zóny, klimatizované restaurace, prodejny s občerstvením nebo předměty denní potřeby. To vše nám dnes připadá jako úplně běžné a normální. Ale ještě před dvěma desítkami let to byla jen hudba budoucnosti. Proto si myslím, že by podobně měla být vybavena nejen železniční nádraží, ale především pak důležité dopravní přestupní terminály, hlavně mezi různými druhy dopravy. Jen takovým způsobem přesvědčíte uživatele automobilů, jichž je stále většina, aby nechali auta doma a na své cesty využili vlak. V západní Evropě na to už dávno přišli, a tak není divu, že v Německu nebo Rakousku, o Švýcarsku ani nemluvě, jezdí tak velké množství lidí vlakem. K samotné dopravě totiž mají pohodlí v podobě bohatého a rozmanitého servisu, na který jsou zvyklí z automobilů. Přitom cestování vlakem je nejenom bezpečnější a ekologičtější, ale čas strávený v dopravním prostředku lze zároveň efektivněji využít. A v tom je celé kouzlo.

Odborné veřejnosti jste známý svým nezaměnitelným rukopisem při rekonstrukci odbavovacích prostor výpravní budovy pražského hlavního nádraží. Co všechno jste museli řešit, aby se lidé u „pokladen“ cítili dobře?

Možnost spolupráce na tomto velmi rozsáhlém projektu pro mě byla velkou výzvou. Zároveň jsme se podíleli na rekonstrukci Fantovy budovy a západní části kolejiště. Jsem přesvědčen, že hlavní nádraží v Praze je nejdůležitějším dopravním uzlem v České republice. Projekt se zabýval nejen doprovodnými obchodními plochami s různým druhem občerstvení, ale především výstavbou nového komplexního odbavovacího centra pro zákazníky národního dopravce. Nové ČD centrum tak nahradilo naprosto nevyhovující systém jednotlivých uzavřených pokladních okének, která navíc byla rozčleněna naprosto nešťastným způsobem podle jednotlivých druhů služeb. Dnes je celý prostor otevřený a uživatelsky přátelský už na první pohled. Je vybaven jednoznačným informačním systémem, a proto cestující nemusí dlouho a často zoufale hledat příslušné okénko.

Odkud jste čerpal inspiraci pro tak neobvyklou a do té doby nevídanou přestavbu pokladních prostor?

Inspirovali jsme se v západní Evropě, konkrétně třeba v Německu, Rakousku a Nizozemsku, takže i pokladní Českých drah jsou při prodeji v přímém kontaktu se zákazníky, což je obrovský posun oproti původním uzavřeným prostorům. Německá dráha má s podobnými „open space“ pokladnami dlouholeté a dobré zkušenosti, takže jsme se ani nesnažili objevovat již objevené, ale spíše zúročit zahraniční zkušenosti ověřené v praxi a implementovat je do českého prostředí. Troufám si říci, že se nám podařilo vytvořit důstojnou bránu do české metropole a odbavovací prostory se zařadily po bok i tak exkluzivním prostorám, jako jsou ty na nových hlavních nádražích ve Vídni a Berlíně. Vždyť Praha je navíc symbolicky na půli cesty této významné železniční spojnice…

Jakými dalšími projekty se ve vašem architektonickém ateliéru zabýváte?

Letos by měla být dokončena rekonstrukce historické nástupištní haly pražského hlavního nádraží. Ta by měla výrazně přispět k vytvoření důstojného prostředí, odpovídajícího významu této stanice. V rámci pracovní skupiny spolupracuji na přípravě standardu přestupních bodů a zastávek Pražské integrované dopravy, který v těchto dnech dokončuje společnost ROPID. Tento dokument má shrnovat moderní know-how integrované dopravy, popis kvalitativních principů při řešení zastávek a přestupních bodů, včetně zastávek linek S a být manuálem pro všechny, kteří ovlivňují umístění, podobu a vybavení bodů veřejné dopravy. Cílem je zajistit uživatelům pražské integrované dopravy do budoucna výrazné zlepšení komfortu stanic a zastávek PID.

Věnujete se i teoretické práci?

Nedílnou součástí mého profesního života je výuka studentů na Fakultách stavební a dopravní na pražském ČVUT. Mladé lidi seznamuji se studiemi řešení dopravních terminálů a připravuji je na tvorbu nejen studentských, ale současně i vědeckých prací, které později mohou uplatnit ve své praxi. Na zadávání konkrétních úloh často spolupracujeme s městy a obcemi. Příkladem může být návrh revitalizace přednádražního prostoru v Kolíně nebo úprava okolí železniční zastávky Praha Horní Měcholupy.

KAREL HÁJEK

Po absolvování studia na gymnáziu a posléze absolutoriu Fakulty architektury ČVUT roku 1996 začal pracovat jako architekt postupně ve dvou soukromých ateliérech. Roku 2002 ukončil doktorandské studium a stal se externím zaměstnancem ČVUT. O dva roky později se stal autorizovaným architektem a založil vlastní studio kARek. Od roku 2015 působí jako docent oboru Architektura a stavitelství na Fakultě stavební ČVUT, zároveň přednáší na Fakultě dopravní ČVUT.


Průměrné hodnocení (3 hlasů): 3.67

Další články této rubriky

Aneta Miklášová: Od příběhů železničářů se nelze lehce odpoutatAneta Miklášová: Od příběhů železničářů se nelze lehce odpoutat

21.4.2021 - Pomoc potřebným, ať už lidem či zvířatům. To jsou slova, která se člence správní rady a autorce názvu Nadační fond Skupiny ČD – ŽELEZNICE SRDCEM (NFŽS) Anetě Miklášové vybaví při otázce, co pro ni znamená slovo charita.… »

Martin Bělčík: Do budoucnosti hledíme s optimismemMartin Bělčík: Do budoucnosti hledíme s optimismem

17.12.2020 - Rok 2020 byl kvůli pandemii koronaviru v České republice plný zvratů. Výzkumný Ústav Železniční (VUZ) se ale dokázal nepříjemné situaci postavit a s nepříjemnostmi se vypořádat tak, aby neztratil zákazníky. Černý scénář se… »

Jan Kovář: Prioritou je spolupráce školy s reálným provozemJan Kovář: Prioritou je spolupráce školy s reálným provozem

16.12.2020 - Patrně jedna z nejznámějších a nejstarších českých železničních průmyslovek oslavila letos v září pětasedmdesát let od svého založení. Vznikla v roce 1945 jako Státní mistrovská škola strojnická a od září 1948 byla… »

 

Všechny články rubriky Rozhovor

 
 
Filtr pro třídění článků
Datum od
Datum do
Železničář číslo
Rubrika