Jan Sůra: Česká železnice se nemá za co stydět

Jak jste se dostal v rámci publicistiky k dopravě?

K dopravní tematice jsem se dostal přes ekonomické zpravodajství, nicméně tato problematika mě vždy zajímala, a proto šlo o přirozený vývoj. Navíc v době mého příchodu do celostátní redakce MF Dnes tuto problematiku nikdo hlouběji nezpracovával, takže jsem nikomu „nelezl do zelí“. Do „celostátu“ jsem se dostal z regionální redakce MF Dnes v Liberci, kde jsem si chtě nechtě k dopravě také přičichl. Asi nejzajímavější kauzou, která podle mě odstartovala mou cestu do Prahy, byl spor autobusových dopravců o používání autobusového nádraží v Liberci.

A vaše osobní přesvědčení? Využíváte  veřejnou dopravu?

Nejenže využívám, v osobním životě dokonce preferuji veřejnou dopravu, i když někdy samozřejmě není vyhnutí a musím použít auto. Nicméně poměr mých cest veřejnou versus individuální dopravou je výrazně ve prospěch hromadné dopravy. Trošku mě mrzí, že domů, na Liberecko, je spojení vlakem časově nekonkurenceschopné, takže jsem víceméně odkázán na autobus.

Vysokorychlostní železnice by vás přesvědčila více?

Zcela určitě, i když uznávám, že potenciál pro takovou investici je v případě spojení Praha – Liberec diskutabilní. Bavíme se o stošedesátitisícové aglomeraci, které bohatě dostačuje současný počet autobusových spojů. Rychlejší doprava by možná přilákala další cestující, ale i tak by vlaky určitě nepraskaly ve švech. 

Nedávno jste provedl test dopravců na lince Praha – Ostrava. Jaký by byl podle vás výsledek, kdybyste srovnal úroveň cestování vlakem u nás s vyspělou Evropou?

Myslím, že se česká železnice v některých aspektech rozhodně nemá za co stydět. Nedávno jsem absolvoval cestu z Manchesteru do Londýna s dopravcem Virgin Trains  a byl jsem nemile překvapen stářím a stavem soupravy. Také servis – a to jsem cestoval v první třídě – byl zhruba na úrovni standardních služeb u nás. Ne zcela pozitivní zkušenost mám i ze spojů ICE v Německu. Jednou jsem se nedostal ani na své místo, ačkoli jsem měl místenku – vlak byl totálně přeplněn. Myslím proto, že třeba linka Praha – Ostrava patří k absolutní evropské špičce, úrovní služeb, kvalitou vozidel i nabídkou služeb.

Co se za dobu, kdy aktivně komentujete dění na železnici, podle vás nejvýrazněji zlepšilo?

Zcela jednoznačně přístup k zákazníkům, ten je nesrovnatelně lepší. Zejména České dráhy udělaly obrovský skok, a to ještě před příchodem konkurence. Poté se kvalita servisu ještě zlepšila. Druhým aspektem je vozidlový park. Tam je také znát zásadní posun.

A co stinné stránky české železnice?

Konkurenceschopnost vůči automobilové dopravě. Maximální rychlost 160 km/h je málo. Konzervováním současného stavu infrastruktury ztrácí železnice drahocenný čas. V ČR je jen málo linek, které dokážou efektivně konkurovat autům a autobusům. Jedinou cestou, jak tento stav zlepšit, je začít co nejdříve s budováním vysokorychlostních tratí. Je naprostá ostuda, že z Berlína do Vídně se dostanete rychleji přes Norimberk než přes Prahu, stejně jako, že mezi dvěma největšími městy ČR se rychleji přepravíte po silnici. Kdyby se jízdní doba vlaku mezi Prahou a Brnem dostala pod dvě hodiny, zásadně by to zamíchalo přepravním trhem ve prospěch železnice. Navíc stále nechápu argument, kterým se ohánějí odpůrci výstavby VRT – vysoká cena stavby. Důkazem budiž fakt, že v Německu nebo Španělsku jsou schopni nové tratě stavět levněji než modernizované koridory u nás. Když to navíc srovnáte s náklady, které si vyžádaly a ještě spolknou české koridory, omezeními provozu během jejich výstavby a často minimální časovou úsporou, které tyto investice přinesou… V tomto kontextu nechápu další věc: investují se ohromné prostředky do vedlejších či lokálních tratí, přitom páteřní síť – pokud tedy koridory takto můžeme označit - ještě není zcela dobudována. Rozuměl bych tomu, že je nutné zkvalitnit a zkapacitnit objízdné trasy, pak ale nerozumím tomu, proč například trať přes Rudnou, která má nést hlavní tíhu odklonů při stavbě koridoru na východ, nebyla elektrizována. Elektrické trakce se ale naopak dočkaly některé lokálky s mizivým potenciálem. To mi prostě nedává smysl.

Velkým tématem poslední doby je liberalizace. Jaký je váš názor na současný stav v ČR  i ostatních státech EU?

Stav v ČR je jednoduchý – liberalizace (až na pár výjimek) v podstatě neprobíhá. Já jsem pro konkurenci a otevření trhu tak, jak to plánovala Evropská unie. Jako argument uvádím stav v Bavorsku, kde se podařilo za stejné peníze zdvojnásobit počet výkonů. Srovnávám samozřejmě stav před a po liberalizaci. Příklady ale máme i u nás. České dráhy zvítězily na Jizerskohorské železnici a služby tam poskytují na velmi dobré úrovni. To vše je výsledek konkurence, která nutí dopravce se zlepšovat. Panika, která liberalizaci provází, je podle mě zbytečná. Pozice Českých drah jakožto národního dopravce je do značné míry neotřesitelná. Na druhou stranu ale připouštím, že i Evropská unie je v některých otázkách liberalizace trošku schizofrenní. Jak jinak si vysvětlit fakt, že první návrh 4. železničního balíčku byl výrazně pro liberalizaci, pak ale nastal obrat a poslední revize umožňuje zachovat status quo. Skoro to vypadá, že EU se vždy přikloní k názoru se silnějším lobby.

Jako propagátor konkurence jste nezřídka osočován z podjatosti či nadržování soukromým dopravcům. Jak se k tomu stavíte?

S úsměvem. Protože je to tak absurdní, že jiná reakce mě nenapadá. Názory, že jsem placeným propagátorem, zejména Regiojetu – jak se často dočtu v diskuzích pod mými články – může vyřknout jen člověk, který nezná poměry u tohoto dopravce. Soukromí dopravci obecně šetří, kde se dá, a je proto naprosto iluzorní představa, že budou investovat do záměru vylepšit si tímto způsobem PR. Výsledek je totiž značně nejistý, na rozdíl od klasické reklamní kampaně. Můžu proto s čistým svědomím říci, že pan Jančura mě neplatí. Naopak platím já jemu, protože v jeho autobusech nechávám ročně dost peněz…

Jaký je váš nejzajímavější zážitek  při cestování vlakem?

Kdysi jsem projížděl na jízdenku Interrail Skandinávii. V Norsku jsem chtěl dojet do města Bodø, ale posledních pár desítek kilometrů byla výluka. Do připravených autobusů jsem se už nevměstnal, přestože jsem se nabídl, že cestu absolvuji ve stoje. Byli ale neoblomní a zavolali taxíka. Přijel mercedes, který mě vezl samotného 50 kilometrů. S hrůzou jsem sledoval taxametr a děsil se, že mi nakonec řidič řekne, že to mám zaplatit. Útrata ­šla ale na vrub dopravce. Bylo to překvapivě
vstřícné gesto.

JAN SŮRA

Vystudoval Hospodářskou fakultu Technické univerzity v Liberci (1996-2002). V médiích pracuje od roku 1994, začínal v Boleslavském deníku, později v Libereckém dnu. Od roku 2004 je věrný MF DNES.