Železniční vodárna se proměnila v umělecké centrum

Objekt vodárenské věže pochází z roku 1892 z dob odbočné dráhy Ostrava – Opava na Ferdinandově severní dráze. Patrový objekt z režného zdiva takřka čtvercového půdorysu měl v poschodí umístěné nýtované ocelové nádrže, naplněné vodou pro napájení parních lokomotiv z přilehlé studny. Ta byla rozváděna za použití čerpadel potrubím ke koncovým bodům na jednotlivých nástupištích. V letech 1941 až 1942 se věž rozšířila o další patro, a právě tam byly umístěny dvě velké svařované nádrže, kam se vešlo až šedesát kubíků vody. Nedostatek adekvátně velkých vodních zdrojů v blízkém okolí přiměl provozovatele k vybudování napájecího řadu ze 400 metrů vzdálené řeky Opavy. Kromě toho byly postaveny k věži nové přístavby, kde byla umístěna mimo jiné kotelna a uhelna určená k výrobě páry pro předtápění vlakových souprav a okolních objektů. Součástí kotelny byl i devatenáct metrů vysoký komín, který dnes slouží jako součást uměleckého artefaktu a je společně s vodárenskou věží zapsán na seznamu památek při ministerstvu kultury. 

Po zrušení parního provozu na bývalých ČSD a zároveň se změnou vytápění objektů na opavském východním nádraží byla vodárenská věž uzavřena a začala nezadržitelně chátrat. Z budovy se postupně stávala ruina, a byla tak v ostrém kontrastu se sousední krásně zrekonstruovanou výpravní budovou Opava východ. Ve věži byl navíc umístěn historicky cenný vytápěcí kotel z parní lokomotivy vyrobené v USA, jenž se do republiky dostal po roce 1945 v rámci poválečné pomoci UNRRA. Kotel byl později sejmut z podvozku a v minulých letech byl odvezen k renovaci a následnému vystavení v železničním muzeu Výtopna Jaroměř. Dnes je kulturní movitou památkou.

Spojení architektury a umění

Chátrající cenný industriální objekt z konce devatenáctého století v areálu železniční stanice Opava východ zachránil nový majitel a fanoušek železniční dopravy Vladimír Peringer. Věž odkoupil od železnice v roce 2011 jako tehdejší majitel stavební firmy Unicorn a do nákladné renovace vložil za pomoci města a Moravskoslezského kraje nemalé vlastní finanční prostředky. Peringer zná stavbu, z níž se v posledních letech stala v podstatě troska, důvěrně od dětství, neboť jeho dědeček pracoval na železnici. Uvnitř dvoupatrové budovy s terasou byla ponechána část původního vybavení, například nádrž na vodu z devatenáctého století.

Celý objekt ozvláštnily neobvyklé artefakty Kurta Gebauera. Každého určitě zaujmou svítící nohy, které jsou vysunuté z komína, podobně jako jeho nezaměnitelný trpaslík na terase nebo housenky vylézající z oken. „Hned na začátku jsem oslovil našeho slavného rodáka, profesora pražské Akademie výtvarných umění Kurta Gebauera. Ten po kolejích sousedících přímo s naší vodárnou odjížděl z nedalekého Hradce nad Moravicí do světa za vzděláním, poznáním a pozdější slávou. Profesor Gebauer nadšeně souhlasil a ve vodárenské věži je nyní jeho stálá výstava artefaktů,“ řekl Vladimír Peringer.

Věž získala ocenění

Několikaleté peripetie s povoleními a projektovou dokumentací byly korunovány v listopadu loňského roku, kdy byla vodárenská věž oceněna zvláštní cenou poroty při 18. ročníku v soutěži Best of Realty za rok 2016. Samotná revitalizace začala v roce 2015, kdy musely být zbourány všechny bezcenné přístavby věže. Byly nahrazeny novými, architektonicky sladěnými s původním objektem. V současné době schází jen panoramatický prosklený výtah, který by časem měl umožnit jednoduší cestu na ochoz vodárenské věže. „V záměru máme ještě vytvořit malé muzeum slezské železniční techniky, včetně trojrozměrných artefaktů, které máme prozatím v depozitu. K tomu nám zbývá jen získat souhlas od majitele sousedního objektu, což, doufám, dopadne dobře, a návštěvníci budou moci obdivovat v brzké budoucnosti i nádherné historické předměty z historie našich drah,“ dodal Vladimír Peringer.