Tajemná čísla na vozidlech připomínají kód Enigmy

Baika, Balm, Wlabka nebo Céíčko. Dlouhá léta stačilo k označení řad osobních (ale i nákladních) vozů několik písmen, z nichž se vytvořily přezdívky, které – zdá se – zatím přežívají veškeré pokusy o přeznačování a přečíslování. S překotným rozvojem vozů, jejich vlastností a technického vybavení a také respektováním evropské legislativy se komplikuje jejich značení tak, že běžný uživatel se v řadách čísel, písmen a indexů nevyzná. Pokud dokážete interpretovat všechny znaky například Bfhpvee²⁹⁵, Bftn⁷⁹¹, Bfbdtanx⁷⁹², Bfbrdtn⁷⁹⁴, ABfbrdtn⁷⁹⁵ nebo třeba BDbmsee⁴⁴⁷, patříte mezi výjimečně erudované nebo vás označování prostě živí.

Označování řeší evropské i mezinárodní normy

Komise ES dne 11. srpna 2006 směrnicí o TSI týkající se subsystému Provoz a řízení dopravy transevropského konvenčního železničního systému rozhodla, že všem vozidlům musí být přiřazeno unikátní dvanáctimístné číselné označení. „Každé vozidlo musí mít jedinečné identifikační číslo odlišující ho od os­tat­ních kolejových vozidel. Toto číslo musí být zřetelně uvedeno alespoň na obou bočních stranách vozidla. Musí být také možné identifikovat provozní omezení platná pro dané vozidlo,“ praví se v tomto dokumentu s tím, že takto vozidla měla být označena do prosince roku 2014. Byť je tato evropská norma na samém vrcholu problematiky, není jediná. Označování řeší také národní platformy: vyhláška UIC 438-1 z roku 1995, předpisy D 21, Sei 2/315/2 (kde lze nahlédnout do kartotéky osobních vozů), norma TNŽ 28 0080 a rukověť SR 52 (katalog osobních vozů, schválen v červnu 2003). Naštěstí ale máme internet a hobbystické stránky, které číslování a značení vozidel poměrně srozumitelně vysvětlují.

Kombinace písmen a číselných indexů

Nyní se už ponořme do samotného významu značení. Začněme od konce označení, právě oněmi tajemnými indexy, které nepoužívají ani privátní dopravci či sousední ZSSK, naopak je (vedle ČD) rozšířeno na DB. Jedná se o tzv. kód řady, což je víceméně interní číslo, pod kterým lze ten který typ vozu nalézt v kartotéce osobních vozů (KOV). Typů pod stejnou písmennou řadou je totiž více, a proto je nezbytná přesná klasifikace.

První číslice kódu řady ukazuje na typ vozu (např. 1 – první třída, 2 – druhá třída, 3 – kombinace 1. a 2. třídy, 4 – kombinace služební a druhá třída, 6 – vojenské, 7 – přípojné vozy, 8 – speciální vozy WR, WL, AR, Bc, 9 – služební a poštovní). Druhá a třetí číslice s hodnotou nižší než 49 prozrazuje, že vůz je uzpůsoben pro mezinárodní provoz (zkratka RIC), nad 50 je uzpůsoben jen pro vnitrostátní použití, 90 až 99 jsou patrové a řídicí vozy. Za trojčíslem může být tečka a číslice čtvrtá (často u nákladních vozů), která vyjadřuje konstrukční změny u řady. Jednodušší je to s písmennou částí označení. Ta velká rozpoznají skoro i děti (A – 1. třída, B – 2. třída, DD – dvoupodlažní pro nákladní automobily…).

Komplikovanější jsou další (malá) písmena, dílem i proto, že jejich význam se může lišit podle SR 52, úmluvy RIC (od 2001) i současné TSI. Tak například kdysi časté písmenko a, které původně značilo čtyřnápravový vůz, podle SR 52 symbolizuje dvounápravový vůz. Další zmíněné normy už je ani neuvádějí! Takovéto změny nejen vnášejí do značení zmatek, ale vyžadují kompletní přeznačování, což pochopitelně něco stojí.

Označování „po evropsku“

Dvanáctimístnou řadu čísel vezměme stručně a opět od konce. Za pomlčkou – a to asi také řada z vás ví – je kontrolní číslice pro počítačové zpracovávání. Předchází trojice čísel – dlouhá léta jistota – vlastní inventární číslo vozu. Dvojčíslí před nimi (pozice 7 a 8) určují vše­obecné vlastnosti vozů – 7. číslice rychlost (0–2 do 120 km/h, 3–6 do 140 km/h, 7–8 do 160 a 9 nad 160 km/h) a 8. číslice možnosti dodávky energie (topné systémy).

Číslice v pořadí 6. a 7. (před první pomlčkou, kde začíná podtržení) definují technické vlastnosti vozů (zejména rozložení a počet kupé či alikvotní velikost velkoprostorového oddílu). Druhá číselná dvojice je znalým také nad slunce jasná – kód země, ve které je vozidlo registrováno. U našich vozů je tam 54. A jsme u prvního dvojčíslí, jímž je režim čili „kód způsobilosti pro mezinárodní dopravu (interoperabilitu)“. Je-li na prvním místě devítka, je to znamením, že jde o vozidlo hnací (např. 95 dieselová lokomotiva, 99 vozidlo pro údržbu). A jsme u konce bloudění po číslech. Zbývá vysvětlit význam písmen, jež předcházejí číselné řadě: za kódem země, ve které je vozidlo registrované (CZ) je pomlčkou oddělena zkratka provozovatele (CD).

Záchytný bod pro našince

Stále se vám to zdá složité? Prozradíme jeden „fígl“, jak tuto „železniční Enigmu“ prolomit rychleji. Popisované dvanáctimístné značení je v případě hnacích vozidel poměrně důvtipné – ukrývá totiž standardní národní značení, které u tehdejších ČSD bylo zavedeno roku 1988 a od té doby už nám víceméně přešlo do krve. Toto číslo je na pozicích 6 až 12, přičemž pátá číslice se dopočítává (od nuly do osmičky) tak, aby i kontrolní (12. číslice) „seděla“. Takže například označení CZ ČDC 91 54 7 363 527 – 3 patří dvousystémové lokomotivě 363.527 dopravce ČD Cargo.

Pochopili jste alespoň základy vozidlového kódování? Pokud by to nestačilo, můžeme se příště pustit do číslování a označování nákladních vozů…

Pozor na indexy!

Interní označení řady vozů není úplně standardizované. Zatímco první část – písmenné označení vozů (např. B) – je jasná, číslo připojované za něj může být jednak trojmístný kód řady (např. BDtax 785), ale může tam být i dvojmístný rok výroby (např. WLAB 78 RIC), případně i uvedený režim mezinárodního provozu RIC, který je uveden v závorce. Příklad: WLABmee (61) RIC. Výše popsaný způsob označení je však již uváděn pouze interně v kartotéce jako pozůstatek původního značení.

Specialitka pro fajnšmekry

Značení přípojných vozů ČSD/ČD, které od velkého přečíslování koncem 60. let minulého století drželo formu se značením ostatních tažených vozidel, prodělalo v posledním dvacetiletí několik veletočů. Z nejméně pěti menších (číslice režimu), ale i větších (malá písmena) změn si vzpomeneme na přeznačení podle principu hnacích vozidel (tady např. „dlouhý“ Balm 20-09 xxx-x na Bmx 050.yyy-y a pak opět označení aplikované u klasických vozů – ovšem už jiné). Pokud se k tomu okolo roku 2007 přidala rekonstrukce vozidla, vyznat se v přečíslování bylo doslova nemožné. Jako příklad web Alana Butschka uvádí modernizovaný vůz Bifx. Vývoj označování prvního vozu takto upraveného je následující: 70 54 28-05 558-0 → (70 54 0) 020 009-7 → (70 54 0) 021 022-9 → 96 54 0 021 022-9 (toto označení ale vůz dostal pouze papírově, protože v rámci samotné řady 021 nedošlo k rekonstrukci nebo generální či hlavní opravě, a tudíž nedošlo k potřebě změny označení na bočnici vozu) → 50 54 84-29 001-8 (místo očekávaného označení 96 54 0 023 001-1). Je to jasné?