Seznání strojvedoucích pro česko-německou linku U28

Je čtvrtek 19. června krátce po sedmé hodině ranní. Z přípřeže pravidelného spoje 5260 z Děčína hlavního nádraží do německého Bad Schandau odstupuje motorová jednotka 642.032. V prostoru pro cestující je sice prázdno, na poměrně prostorném stanovišti Desira však není k hnutí. Dva mladí strojvedoucí zanedlouho vyrazí pod dohledem českého instruktora a jeho německého protějšku poprvé na působivou trať zdolávající krajinu Českosaského Švýcarska po působivých mostech i v romantických tunelech. Na kochání však nebude čas – nejenže si musí její podobu obtisknout do paměti, ale soustředit se i na zdejší literu předpisu a komunikaci v němčině. A bude jí opravdu hodně, poprvé v historii je totiž přeshraniční doprava provozována podle předpisu pro zjednodušené řízení. V Česku po­dle D3, u severního souseda určuje podmínky předpis ZLB (Zugleitbetrieb). 

Saské šišlání se nekoná

Blíží se čas odjezdu Desira s rozsvíceným informačním panelem nesoucím nápis Sonderfahrt (zvláštní jízda). Ještě před odjezdem ze Žandavy – jak Češi označují Bad Schandau – je však nutné zachovat přesný postup žádosti odjezdu na trať. Dispečer neboli Zugleiter (podle našeho názvosloví bychom nejspíš použili přídomek dirigující) má sídlo v drážďanském Neustadtu. Strojvedoucí proto používá ke spojení radiostanici GSM-R a žádá závazným slovním zněním o povolení k odjezdu. Spisovnou němčinu českého strojvedoucího střídá stejně přívětivá „Hoch Deutsch“ od dispečera. Žádné saské šišlání.

„Němečtí kolegové chápou, že pro některé z nás může být jejich rodný jazyk vyšperkovaný saským dialektem trošku obtížný, obzvlášť při rádiové komunikaci. Proto nám vycházejí vstříc a hovoří plynně a srozumitelně,“ popisuje Miloš Ďurčík, strojvedoucí-instruktor z DKV Praha, který má skupinku Čechů na starosti, dobrou spolupráci s kolegy od DB. Dodává, že všichni strojvedoucí mají samozřejmě platnou jazykovou zkoušku z němčiny stejně jako z dopravních předpisů pro provoz na síti DB Netz. 

Maximálně šedesátkou

To už se ale Desiro dává do pohybu. Zpočátku jen velmi pomalu, protože na odjezdovém zhlaví před mostem přes Labe je nezbytné dodržovat maximálně desetikilometrovou rychlost. Koleje z Bad Schandau do Sebnitzu ostatně nejsou žádná rychlodráha, traťové rychlosti zde kolísají v rozmezí 30–60 km/h. Desiro proto jen brumlá a k pohybu mu stačí malý poměrný tah. Strojvedoucí si zkouší, na kterých spádech se dá jezdit jen výběhem. Během jízdy padají důležité informace ohledně míst zastavení.

„Perony jsou zde poměrně krátké a na třech ze šesti zastávek je při výpravě vlaku nutná součinnost vlakové čety, zejména u zdvojených souprav jsou některé nástupní dveře mimo peron. Na zbylých zastávkách jsou sice vypouklá zrcadla, aby si strojvedoucí mohl v oblouku zkontrolovat průběh nástupu a výstupu, ale i tak je nutno zastavit velmi přesně,“ vysvětluje Miloš Ďurčík. Během jízdy se na stanovišti živě diskutuje o dalších místních zvláštnostech. Trať je například poměrně členitá – na patnáctikilometrovém úseku do Sebnitzu je celkem sedm tunelů. Nejvýraznější dominantou je ale viadukt nad sebnitzským údolím při vjezdu do centra tohoto regionu. 

Univerzální klíč se vždy hodí

Stanice Sebnitz nás vítá čilým stavebním ruchem, dokončuje se tu rozsáhlá rekonstrukce. Desiro zastavuje u nového ostrovního nástupiště a na zácvikáře čeká další cvičení z němčiny. Ankunftmeldung, neboli hlášení o příjezdu, letí po rádiových vlnách opět do Neustadtu. Vše probíhá jak má a německý instruktor pokyvuje hlavou. Hned poté předvádí strojvedoucím, jakým způsobem se z pomocného stavědla přímo na sebnitzském nástupišti dálkově přestavuje výhybka na novou trať do Dolní Poustevny. Skříňka s ovládáním se odemyká jedním univerzálním klíčem, který u DB pasuje snad do všech zámků. Mimo jiné i do skříňky s přenosnými výměnovými zámky, které jsou pro případ poruchy zabezpečovacího zařízení umístěny také přímo v kolejišti na každém zhlaví. Česká část osazenstva živě diskutuje, jak dlouho by masivní zámky z kovu v neobsazené stanici odolaly nenechavcům v naší domovině. 

Přes hranici během dvou minut

Výhybka je přestavena, návěstidlo povoluje jízdu a po nezbytné žádosti o povolení k jízdě na trať do Dolní Poustevny vyrážíme. Klidnou jízdou po kolejích s bělostnými pražci nového svršku si ale neužíváme dlouho. Po dvou minutách zastavujeme v necelý kilometr vzdálené Poustevně, kde následuje další ohlášení, tentokrát dirigujícímu dispečerovi do Mikulášovic. První dnešní jízda je u konce. V ostrém provozu sice spoje budou pokračovat až do Rumburku, tam to ale děčínští strojvedoucí již důvěrně znají. Aby si byli stejně jistí i na novém úseku, po trati z Bad Schandau do Sebnitzu se dnes projedou ještě dvakrát. Od 5. července už vozí vlaky s cestujícími.