Ranžír v České Třebové odbaví víc vlaků

Díky modernizaci za bezmála 317 milionů korun, při níž správce infrastruktury SŽDC využil částečně i evropské dotace, zvládne seřaďovací nádraží nyní odbavit více nákladních vlaků. „Šlo o životně důležitou rekonstrukci, protože nám chyběly kapacity na sestavu vlaků při tvorbě třiceti dvou relací. Osm kolejí dosahuje délky zhruba sedmi kilometrů a díky modernizaci se zásadně zvýšila provozní spolehlivost celého kolejiště, a navíc se výrazně zvýšila bezpečnost provozu,“ uvedl ředitel českotřebovské Provozní jednotky ČD Cargo Miloš Mazura. Ve „čtvrtém“ svazku, kde se nacházejí koleje 223 až 230, byl vyměněn zčásti železniční spodek a svršek a současně byly dodány moderní pružinové hydraulické brzdy, které jsou ovládány dálkově a nahradily původní kolejové pneumatické brzdy. Nově bylo vloženo i třináct výhybek včetně elektrických ohřevů. Úpravami prošlo nejen další zabezpečovací a sdělovací zařízení, ale také kabely a rozvody vzduchotechniky. Zmodernizována byla i trafostanice, osvětlení směrových kolejí a technici opravili trolejové vedení v dolní části směrové skupiny.

Posun má pevná pravidla

Jak vlastně vypadá samotný posun? Na modernizovaný čtvrtý svazek seřaďovacího nádraží se nákladní vozy dostávají pomocí přesně určeného technologického klíče. Vedoucí provozního pracoviště ČD Cargo v České Třebové Bronislav Kárych vysvětlil, že nejprve přijedou vlaky z Brna, Olomouce nebo Prahy do vjezdové skupiny. Vlaková souprava se zajistí proti samovolnému pohybu, odstoupí vlaková lokomotiva.

Tranzitér ve spolupráci s vozmistrem odsouhlasí z výkazu vozidel nebo přímo u koleje úplnost soupravy a vytvoří tříděnku, podle níž se pak s vlakem posunuje na svážném pahrbku. Následně se soupravy ujme marginant, neboli vjezdový posunovač. Ten vlak připraví na rozposunování podle jednotlivých směrovacích údajů na vozech, povolí šroubovky u spřáhel a vypojí vzduchové brzdové hadice.

Využívá se přírodní svah

A pak už to jde ráz na ráz. Podle tříděnky se vytvoří u vlakové soupravy odvěsy, což je buď jeden nebo skupina až dvaceti vozů. A na to hned na svážném pahrbku nastupuje vedoucí posunu, jemuž se slangově říká loupač. Takový člověk musí mít především perfektní postřeh a pevnou ruku, protože za pomalého posunování speciálním sochorem odvěšuje relační skupiny vozů. Ty se postupně rozjíždějí i do nově obnoveného čtvrtého kolejového svazku, kde jsou na jednotlivých kolejích tyto odvěsy zachycovány pomocí hydraulických kolejových brzd ve třech sledech. Ovládají je signalisté elektronicky z velína, který je na nedalekém stavědle 015. Závěr celého technologicky složitého procesu končí na směrových kolejích, kde vlak svěšuje posunovač, kterému se přezdívá sváděč.

Sklon ranžíru velkou výhodou

Ojedinělou raritou je využívání přírodního sklonu ranžíru, kde se vozy pohybují samotíží, a tím se šetří cenná trakční nafta. Ve vjezdové skupině však přisouvá soupravy připravené k rozposunu lokomotiva elektrické trakce řady 110 nebo 111, jíž se přezdívá Žehlička. Ve větší části seřaďovacího nádraží se ale pohybují lokomotivy nezávislé trakce, neboť převážná část kolejí není zatrolejována. Ze seřaďovacího nádraží odjíždějí vlaky buď přímo v sudém směru na Prahu nebo lichém naopak na Brno či Olomouc.