Nejen v Jeseníkách vlaky kloužou po spadaných listech

Na první pohled malichernost: jak mohou spadané listy ohrozit mnohatunový kolos? Fy­zikální zákony jsou ale neúprosné. Adheze, kterou jinak spojení kolo–kolejnice bezpečně zaručuje, může v podzimních klimatických podmínkách (vlhkost, déšť, mlha) za přítomnosti hlavního „pachatele“ – listí – klesnout až na nulu. V nejhorším případě se souprava může stát zcela nepohyblivou. 

Kritické jsou zejména oblouky ve stoupání

„Možná horší než mazlavé mýdlo,“ vystihuje podstatu hmoty usazené v  podzimním období na kolejích vedoucí šumperského provozního pracoviště DKV Olomouc Jaroslav Hubáček. „Hnací vozidla ztrácejí schopnost adheze a začínají silně prokluzovat. Ač mají všechna vozidla k dispozici pískovače, nacházejí se hlavně na úseku Horní Lipová – Ramzová některé kritické oblouky, kde nepomáhá ani pískování. V ten moment posíláme na vlak z údolí pomocnou lokomotivu, a pokud není k dispozici, musí se vlak vrátit sunutím za spolupráce vlakového doprovodu do nejbližší stanice a podle pokynů dispečerů ČD operativně řešíme jeho další jízdu,“ říká Jaroslav Hubáček, který sám dlouhá léta jezdil jako strojvedoucí na Šumpersku a Jesenicku a o spadaném listí na trati ví své. 

Kvůli listí musíme odpojovat vozy, aby vlaky vůbec vyjely

Tato situace se podle Šumperských někdy řeší i odpojením některých vozů ze soupravy, čímž se vlak stane lehčím a má větší šanci vyjet do stoupání. Nejde ale o stoprocentní recept, protože někdy není možné vozy odpojit z důvodu jejich přesného řazení a oběhům souprav. Například u některých regionálních vlaků vedených motorovými vozy řady 810 s přívěsnými vozy 010 se po domluvě s olomouckým KCOD přívěsný vůz zanechává v údolní stanici a cestující jsou požádáni o přestup do samotného motorového vozu, který má poměrně velkou šanci stoupání i s „mazlavými“ kolejemi vyjet. Nejméně problémů mají v tomto podzimním marasmu třívozové jednotky Regionova Trio, které jsou dvoumotorové, takže zdolají vrcholy i v extrémních podmínkách.

Velké problémy s jemnou kašičkou z listí mají ale rychlíkové soupravy vedené Brejlovci řady 750.7, resp. 754. Jde o tří- až šestivozové těžké vlaky, které jezdí zpravidla mezi Jeseníkem a Brnem. „Jeden z posledních případů jsme zaznamenali 20. října, kdy nedělní šestivozový spěšný vlak 1402 uvízl v jednom z oblouků před Ramzovou. Po neúspěšném pokusu o vyjetí musel přijet na pomoc další Brejlovec z Jeseníku a díky dvěma lokomotivám se vlak podařilo asi po dvou hodinách dopravit na vrchol tratě, kterou možná řada lidí zná jako Slezský Semmering. Tyto příhody jsou bohužel běžným úkazem každého podzimu,“ dodává Hubáček. 

Pomohla by vodní očista

Většina strojvedoucích z šumperského depa má velké zkušenosti z jízdy po horské trati a dovede se dobře připravit na tyto každoroční „podzimní hrátky“. To ovšem problém neřeší. Ani sebevětší snaha strojvedoucích a sofistikované protiskluzové systémy vozidel nezvítězí nad zmíněným problémem. „V kritickém období máme, pokud je to jen trochu možné, dokonce na rozhodujících místech připravenu záložní lokomotivu, která je schopná vyjet na pomoc uvízlému vlaku. Ne vždy je to však možné. Z důvodu přesného počtu lokomotiv na naše traťové výkony není strojů nazbyt. Podobně na tom jsou i kolegové ze společnosti ČD Cargo, kteří jezdí většinou v noci, takže si mohou pomoci i tím, že odvěsí některé vozy, pro které se následně vrátí. Nebo musí vyjet za pomoci více strojů.“

A jak by se dalo těmto situacím teoreticky předcházet? Možná by stálo za úvahu, kdyby SŽDC mohla vyčlenit jednu malou cisternu zapřaženou za malý traťový mechanizmus, která by tryskala vodu podle potřeby na koleje v kritických traťových úsecích a smyla tak „podzimní směs“. Mokro totiž podobné potíže nezpůsobuje. I při silném dešti stroje vyjedou takřka všude. Mokrá trať by proto byla lépe sjízdná než zdánlivě na první pohled suchá, ale potažená mikrofilmem ze spadaného listí a vody.