Kocouři sice odcházejí, ale jen pozvolným tempem

Vydrželi nápor Čmeláků, nahradili parní trakci

Před čtyřiceti čtyřmi lety libeňská ČKD Lokomotivka vyvinula dva neadresné prototypy dnes označené 744.5 (jeden z nich by měl být v provozu ve Škodě Mladá Boleslav, druhý u Lokotransu). Po jejich zkouškách přišly na řadu požadavky průmyslu a libeňská strojírna od roku 1973 začala chrlit Kocoury v „těžším“ provedení s nápravovým tlakem 18 tun/osu. Strojů řady T 448.0, dnes 740 plus modifikace, se do roku 1989 vyrobilo celkem 620, z toho 459 pro Česko a Slovensko. Pro ČKD to byly úctyhodné výkony, když pomyslíme, že paralelně se chrlily mnohasetkusové série lokomotiv Čmelák pro Sovětský svaz. Roku 1977 byla z tohoto typu odvozena řada T 466.2 s nižší hmotností, jiným převodem a vyšší rychlostí a dalším vybavením podle požadavků státních drah (např. LVZ).

Kocouři, jak se tehdy s oblibou hlásalo, měli pomoci vyřadit poslední parní lokomotivy z provozu a to se jim za čtyři roky nerovného boje i podařilo. Lokomotivy od druhé série byly schopny zapojení do dvoučlenného řízení, čehož se dodnes mnohde užívá. Vyrobeno jich bylo do roku 1986 bez pár kusů pět stovek, z nich čtyři desítky mimo obor lokomotivního hospodářství – např. pro železniční vojsko nebo traťové hospodářství (TSS). Není divu, že nenáročné a spolehlivé lokomotivy výkonu 883 kW obsadily prakticky všechny tratě ČSD. Speciálním pokračováním byla desítka strojů T 466.3 (743) určených pro provoz na naší zubačce.

Výhodou je jejich univerzálnost

Kapotovou stavbou s jedním stanovištěm strojvedoucího, kde jsou diagonálně umístěna řídicí stanoviště, jsou si všichni Kocouři zvenku podobní. Delší kapota ukrývá motor K 6 S 230 DR spojený s trakčním dynamem TD 805 a další vybavení. V krátkém představku jsou baterie a elektrorozvaděč. Od roku 1988 se Kocourům nově začalo přezdívat Sedmsetčtyřicet­dvojky. Díky své univerzálnosti dovedly tyto lokomotivy vše – od staničního posunu přes manipulační vlaky až po těžké vlaky na kopcovitých tratích, kde bylo využíváno jejich spřažení do dvojic. S osobními vozy s vlastním topením (Bix, Bnp) byly turnusově nasazovány i v osobní dopravě – na Liberecku, Českolipsku a jinde. Čas od času dovedou, co umějí, i na rychlících. V pozdějších letech na některé byly dosazeny zdroje energie pro ovládání dveří vozů (Blm/010/Baafx).

Stále sice hojně jezdí, ale hlavně s nákladem

S vznikem ČD Cargo byla většina strojů řady 742 převedena této společnosti, která jich dodnes má ve stavu zhruba 230 kusů. Část je rekonstruována dosazením sníženého krátkého představku a velkého čelního skla. Jednotlivá depa kolejových vozidel ČD provozovala (podle údajů z května 2014) od pěti do devíti kusů, a to vesměs coby vozidla pro nenadálé výkony: pro výluky pohotovosti na nehodových vlacích a jako náhrady za chybějící motorové vozy. Příznivci těchto strojů jejich odchodu zatím želet nemusí. U ČD Cargo i nadále budou tvořit klíčovou řadu pro neelektrifikované tratě, k vidění jsou i u soukromých dopravců a v zahraničí (Slovensko, Polsko).