Hliníková čísla mizí z lokomotiv, nastává soumrak cedulí

Udělejte si radost! Nabízím stoprocentně originální tabulku s číslem ze stroje 753.302. Takový inzerát jsem našel v době vzniku tohoto článku na jednom českém aukčním serveru. Cena? Lidových 5 999 Kč. Myslíte si, že je stará lokomotivní cedule za tyhle peníze neprodejná? Nenechte se zmýlit, obchodovat s tímto artiklem se rentuje, jak dokazuje počet podobných nabídek. Ovšem jen máte-li originál a nikoli kopii, jejíž cena je ve sběratelských kruzích řádově nižší. Nasnadě jsou dvě otázky: kde k originálům prodejce přišel a jak řeší situaci, kdy se vozidla stále častěji ocitají „znenadání“ bez tabulek, majitel, kterým jsou nejčastěji České dráhy.

Od bronzu přes smalt k hliníku

Se zavedením označování systémem, jehož autorem byl legendární Vojtěch Kryšpín, se od roku 1923 začaly na hnacích vozidlech objevovat odlévané bronzové tabulky. Po válce, přesněji po roce 1948, byly k označování použity levnější smaltované tabulky. Jejich nevýhodou však bylo, že se v případě poškození nedaly v depech či dílnách opravit a nové se nevyráběly. Poškozené nebo ztracené tak byly nahrazovány tabulkami natíranými. Roku 1975 začala platit nová oborová norma a o dva roky později proto Ústav vývoje a racionalizace Železničního průmyslového opravárenství v Nymburce vypracoval dokumentaci pro výměnu dosavadních převážně smaltovaných tabulek za normalizované lité, načež docházelo k jejich osazení. „Není bez zajímavosti, že se tak dělo s velkou důsledností – během oprav, kdy byly nové tabulky na stroje instalovány, docházelo například i k zaslepení plechem původního prosvíceného označení na řadách T 435.0, T 458.1, T 669.0 a 1,“ říká Vladimír Menšík z Odboru kolejových vozidel GŘ ČD, který tehdy na projektu spolupracoval. Protože odlévané tabulky byly větší než smaltované, bylo třeba i drobných konstrukčních úprav a nového řešení na čelech menších lokomotiv, kde prapůvodně nebyly vůbec. „Přesto i tady byly výjimky potvrzující pravidlo. Například u řady T 426.0 se místo nenašlo, a tak jezdily bez čelních tabulek. U Rosniček T 334.0 sice výkresy na čelní tabulky pamatovaly, ale osobně jsem žádnou takto označenou neviděl, podobně jako u řad T 211.0 a T 212.0, na které se čísla nad kapotu také nedávala,“ doplňuje Vladimír Menšík.

Cedulová rošáda v roce 1988

Normalizovaná odlévaná čísla se ale na strojích dlouho neohřála. Tehdy se sice nestávala terčem nájezdů nenechavců v takové míře jako dnes, ale od 1. ledna 1988 vstoupila v platnost nová směrnice, podle které se všechna vozidla přeznačovala do mezinárodního formátu UIC, který je platný dodnes. A tak se opět osazovaly nové tabulky, byť tato změna byla jednodušší. Byly sice opět delší, ale měly rozšířené nálitky, kam se daly vyvrtat otvory pro uchycení s původními roztečemi. S výjimkou např. řad 110, 111 nebo 113, kam se na původní místo už nevešly, a byly proto umístěny na čelní zábradlí.

Kov nahrazují samolepky

V posledních letech se ale tabulky staly nejprve vyhledávaným suvenýrem železničních nadšenců, později se ze sbírání těchto trofejí stal doslova fenomén. A také solidní kšeft. Čísla začala z vozidel mizet neobvyklým tempem a pro depa začalo být čím dál složitější a hlavně nákladnější zcizené označení nahrazovat. Cena za výrobu nové tabulky byla až tři a půl tisíce korun. Na podzim 2014 došla národnímu dopravci trpělivost a vydal opatření, které umožňuje nahradit tabulku označení samolepicími čísly s normalizovaným fontem a velikostí (podobně jako u zcela nových vozidel), na jejichž výrobu stačí počítač a plotter. Číslice se objevují v čelních partiích na obvyklých místech, na bocích jako součást dvanáctimístného čísla podle pravidel TSI. Postupně budou samolepicí čísla aplikována na všechna vozidla, která projdou velkou opravou spojenou s novým lakováním. Po více než 90 letech tak nastává soumrak klasických cedulí a nadšencům, kteří si budou chtít v budoucnu vyzdobit zeď nějakým tím číslem, nakonec nezbyde nic jiného než platit nesmyslné částky nebo se uchýlit k pořízení kopie, jejichž výrobu už dnes nabízí několik sléváren. Ostatně kdyby tuto „potupu“ akceptovali již nyní, ušetřila by se zajímavá suma a fanouškovská diskusní fóra by se nemusela plnit stesky, jak ohyzdné jsou stroje bez původních tabulek. Jenže originál je originál…        

Tabulky používané do roku 1988

Pro motorové a elektrické lokomotivy byla velikost tabulky 200 mm (výška), 780 mm (délka), respektive 890 mm pro dvoupísmenové lokomotivní řady (např. ES, TU apod.). Obvodový rámeček byl široký 10 mm se zaoblenými rohy. Druh trakčního vozidla a číselné označení řady jsou uvedeny nenormalizovaným kolmým písmem o rozměrech 140  80 mm. Výjimku tvořilo písmeno M, které mělo rozměry 140  120 mm. Tloušťka písma byla 25 mm. Inventární číslo bylo vyznačeno kolmým širokým písmem o rozměrech 100  57 mm (podle ČSN 01 0451). Pro motorové a elektrické lokomotivy byla písmena a rámeček vyvedeny v barvě kov s podkladem v tmavé rumělkové červeni (odstín 8190). U motorových a elektrických vozů a jednotek byla použita podkladová barva červeň rumělková světlá (odstín 8140).