Vlakvedoucí vybudoval vlastní železniční muzeum

Ke zřízení muzea Jiřího Rokose prý vedlo pomyslné splacení určitého dluhu dřívějším generacím železničářů. Díky podpoře vedení bývalého pardubického Krajského centra osobní dopravy vznikla v bývalé osobní pokladně v Cerekvici nad Loučnou 1. června 2010 muzejní expozice jako místo setkání, vzpomínek a současně i jako prostor, kde lze veřejnosti demonstrovat bohatou historii železné dráhy. Jiří Rokos zde shromáždil ze svých sbírek, ale i díky ochotě kolegů, různé exponáty, především ty, o něž nemají velká muzea zájem. „U nás najdete jak lepenkové jízdenky, tak obrovskou olejovou nádrž na výdej oleje pro parní lokomotivy o hmotnosti dvě stě kilogramů. Expozice, zasazená přímo do cerekvické výpravní budovy, evokuje všednodenní práci na železnici, která řadě lidí zůstává skrytá. Návštěvníci tu najdou například nářadí na opravu parních lokomotiv či sestavu hřebů označujících druh a stáří dřeva v pražcích,“ říká pan Rokos.

Od zámečníka až po vlakvedoucího

K železnici malého Jirku přivedla zvědavost a také se chtěl stát součástí velké železničářské rodiny, kde je důležitá nejen zodpovědnost, ale leckdy i kamarádství či solidarita. „Pro dráhu jsem se vyučil, a pokud pro ni budu potřebný, tak rád zůstanu. Železnice má každému určitě co nabídnout a zaměstnanci se mohou dále profesně rozvíjet, což není u každé firmy samozřejmostí. A od profese byl jen krůček ke sbírání různých ‚nepotřebných‘ železničních artefaktů, které později vyústilo ve zřízení malého železničního muzea,“ vysvětluje vlakvedoucí.

Pracovat začal u bývalých Československých státních drah v tehdejším Lokomotivním depu Praha střed jako zámečník kolejových vozidel. Před nástupem na dvouletou povinnou službu v armádě si na několik měsíců vyzkoušel profesi topiče a údržbáře na Hříběcí boudě v Krkonoších a až po vojně odešel „na jízdu“. Nejprve doprovázel nákladní, později osobní vlaky a doma pak postupně začal budovat malé soukromé železniční muzeum.

Exponáty zapůjčuje i na další výstavy

Podle Jiřího Rokose mají všechny exponáty ve sbírce své místo a jsou také stejně důležité. Každý kus má svůj život a své kouzlo. Většina historických předmětů ze železniční historie v Cerekvici má vztah k tamnímu regionu, což trochu sbírku ozvláštňuje. Řadu atraktivních historických exponátů zapůjčuje Rokos například na další výstavy, jen má o ně pokaždé velký strach. To se prý nedá překonat, protože jde o určité „srdeční“ záležitosti. Řada artefaktů bývá navíc k vidění při příležitosti různých oslav tratí. Veřejnost si je mohla prohlédnout třeba při výročích ve vysokomýtském muzeu nebo českotřebovském muzeu, ale i jinde. „Naše nádraží je poslední, které je v původním stavu na trati Choceň – Litomyšl. Předloni se nám přes letní prázdniny podařilo očistit vnitřní prostor přilehlého skladu a současně byla navázána spolupráce s Regionálním muzeem ve Vysokém Mýtě. Od podzimu 2013 tak mohu návštěvníkům ukazovat i prostory pro překládku zboží,“ vysvětluje hrdý majitel muzea.

Stranou nezůstala ani železniční literatura

Na kontě Jiřího Rokose je i knižní prvotina, kterou napsal se spoluautorem Martinem Bruchtilem. Jde o publikaci s názvem 130 let místní dráhy Choceň – Vysoké Mýto – Litomyšl, která vyšla před třemi lety. „Inovované“ vydání doplnilo to původní z roku 2002 o nové informace, jež poskytl bývalý železniční inspektor Eduard Bazika. Jiří Rokos navíc se spoluautorem publikace Martinem Bruchtilem doprovází už od roku 1996 také historické vlaky po východních Čechách, což je jeho další vášeň. „S kolegou nás mohou zájemci o železniční historii vidět na akcích Společnosti železniční při Depu kolejových vozidel Česká Třebová nebo Pardubického spolku historie železniční dopravy. Neméně důležitým partnerem při historických jízdách je i pardubické Regionální centrum obchodu Českých drah. Musím říct, že bez vstřícného přístupu mého zaměstnavatele bych tyto parní vlaky nemohl doprovázet. Pracuji totiž jako vlakvedoucí na osobních vlacích na trasách z České Třebové do Kolína nebo z Chocně přes Hradec Králové do Pardubic. S cestujícími se potkávám i mezi Pardubicemi a Jaroměří a pochopitelně doprovázím vlaky i na mé ‚domovské‘ dráze z Chocně do Litomyšle,“ vypočítává Jiří Rokos.

Kdo by si chtěl muzeum prohlédnout, může zavolat na číslo 724 494 740 a domluvit si návštěvu.