Vlakvedoucí posílila aktivní zálohu AČR

Ve svém úsilí není osamocena, i když prim v jednotkách aktivních záloh stále hrají muži. Žen je sice méně, ale i ty zde již mají svoji nezastupitelnou roli. Navíc pomáhají překonat jeden vžitý stereotyp: totiž že se o obranu státu před nepřítelem starají výhradně muži.

Veřejná přísaha

Paní Renata se do aktivních záloh přihlásila předloni. Chtěla se podílet na případném zajištění bezpečnosti naší země. Během výcviku se zocelila na Vojenské akademii ve Vyškově. Nebylo to nic jednoduchého. Účastníci kurzu nesměli například používat mobilní telefony a zapnout si je mohli až večer po výcviku. Současně není možné opustit prostor kasáren Dědice, kde jsou frekventanti soustředěni. „Zajímá mě vojenský život, proto jsem absolvovala šestitýdenní kurz základního výcviku na Vojenské Akademii ve Vyškově. Výcvik se odehrává v oblasti taktiky, vojenského chování, pořadové přípravy a střeleb. Ukončen je zkouškami z praktické a teoretické části a vojenskou přísahou. Ta se odehrála před mojí rodinou, za přítomnosti náčelníka generálního štábu, armád­ního generála Josefa Bečváře a moc na mě zapůsobila. Určitě není bez zajímavosti, že náš kurz aktivních záloh byl prvním, který absolvoval veřejnou přísahu,“ řekla vlakvedoucí. Připomněla, že náčelník generálního štábu každoročně oceňuje zaměstnavatele, kteří spolupracují s armádou a uvolňují ze svých řad muže a ženy ke službě v jednotkách aktivních záloh. Mezi tyto firmy patří i národní dopravce, odkud se rekrutuje řada zaměstnanců.

Náročný výcvik

Na otázku, zda se chtěla stát někdy profesionální vojákyní, Renata Jankovičová říká, že po maturitě v druhé polovině devadesátých let o tom vůbec neuvažovala. O vojenskou problematiku se začala zajímat až o řadu let později. „Nejprve jsem chtěla zkusit výcvik u jednotek aktivních záloh, abych zjistila, zda takovou službu zvládnu fyzicky a pochopitelně i psychicky. Jak jsem zjistila na vlastní kůži, vojenský výcvik je hodně náročný. Probíhá nepřetržitě od páté nebo šesté ranní do desáté až jedenácté večerní, pouze s nezbytnými třemi přestávkami na jídlo. Fyzická zátěž jde ruku v ruce s psychickou. Každý konec dne, ale především závěr týdne je fyzicky náročnější, únava roste geometrickou řadou,“ vzpomíná na vojenský výcvik břeclavská vlakvedoucí. Nejnáročnější byly přesuny terénem s plnou polní výzbrojí. „Právě tam si člověk sáhne na dno sil. V naší četě začalo výcvik třicet pět lidí a do dvou týdnů předčasně skončilo pět mladých kluků. Opravdu ne každý to zvládne.“

Nezbytná je odolnost

A v čem spočívá tajemství úspěchu absolvovat tento těžký dril? Renata říká, že člověk musí mít dobrou fyzickou kondici a chuť stále trénovat. Nezbytná je i psychická odolnost, protože se cvičí za každého počasí – v horku, dešti, zimě. Člověk nemá své pohodlí a musí se vyrovnávat s extrémními situacemi. „Prošla jsem ‚jen‘ základním vojenským výcvikem, ale i ten je opravdu náročný, byť to na první pohled nevypadá. Musím umět zacházet se zbraněmi, přesně dodržovat vojenské vystupování a ovládat základy zdravovědy,“ vyjmenovala povinnosti.

Po absolvování výcviku je každý voják aktivní zálohy zařazen ke své jednotce, s níž se zdokonaluje. Trénink může probíhat společně s integrovanými záchrannými složkami, tedy s hasiči, policií a zdravotníky. Aktivní zálohy mají za úkol pomáhat profesionální armádě podle jejích potřeb, například při střežení různých strategických objektů, území, či elektráren. Pokud obdrží člen aktivní zálohy povolávací rozkaz, požádá o neplacené volno zaměstnavatele a musí nastoupit na vojenské cvičení. To je finančně hrazeno Armádou ČR.

Vlakvedoucí je přidělena k pěší rotě v Brně, kde má funkci střelec. Ovládá střelbu ze samopalu vzor 58, nové útočné pušky Bren A1 a také z pistole ČZ vzor 82, která je jí nejbližší. „Při střelbě jsou důležité nácviky činností, které musí vejít každému do krve. Nejlepších výsledků jsem dosáhla při střelbě z pistole ČZ vzor 82,“ dodala Renata Jankovičová, která pracuje jako doprovod vlaků vyšší kvality od roku 1997.