Vladimír Peléšek odjel na poslední pouť

Vzpomínat na něj budou mnozí přátelé a kolegové. Pověstná byla především jeho věčně dobrá nálada a pozitivní pohled na svět. Vláďa železnici dával úplně všechno, snažil se zlepšovat zdánlivě malé detaily a posouvat pozitivní obraz Českých drah stále dál a dál. Měl vzácnou povahu – nikomu neškodil. Proslul také černým humorem. A i když pracoval ve vedoucí pozici, nikdy nedával najevo převahu, natož jakoukoli povýšenost či pohrdání lidmi. Nesnášel flákání a lenost. A jak na něj vzpomínají jeho nejbližší kolegové?

Rodina pro něj znamenala mnoho

Žil rodinou, prací a přáteli. Měl ale také rád rychlou jízdu autem, což odpovídalo jeho divoké povaze a horké krvi. „Byl navíc dobrý tanečník, zpěvák a společník. Nade všechno ale miloval rodinu, ženu Janu a svých pět dcer. Když začal hovořit o dětech, tak všechno kolem přestalo existovat. Nástěnný kalendář s dětmi každoročně zdobil i jeho kancelář,“ zavzpomínala například Jitka Kocyanová z odboru obchodu osobní dopravy ČD.

„Vláďu jsem poprvé poznala na veletrhu ITF Slovakiatour na Slovensku v roce 2002. Byl veselý a měl stále dobrou náladu, ostatně takhle jsme ho znali všichni. Rád si dal víno a dobře zpíval. Akce, které jsme s ním zažili v různých moravských sklípcích, budou navždy patřit k těm, na něž se nezapomíná. Jeho silný hlas zněl sklepením a bylo dost těžké s ním udržet krok.

Byl pro mě druhým tátou

Zvláštní vztah k Vladimírovi měl Jan Vávra, odborník na mezinárodní tarify. „Znal jsem ho od roku 2008, kdy již pracoval na Generálním ředitelství na postu vedoucího kontroly. V té době jsem řešil problematiku padělků jízdních dokladů a Vláďa mi podal pomocnou ruku při prosazování této nelehké disciplíny.“ ČD se i díky tomuto kroku mohly připojit k důležité evropské organizaci COLPOFER, která zastřešuje spolupráci železničních správ a policie. „S Vladimírem jsem se zúčastnil řady zasedání v různých evropských zemích. Protože byl starý praktik, který léta pracoval v provozu, nasměroval mě vždy správným směrem. Uměl také decentně propojit teorii s praxí. Za to jsem mu neuvěřitelně vděčný. Navíc to pro mě byl jakýsi železniční táta a tak trochu mi nahrazoval i skutečného otce, jenž bohužel před deseti lety zemřel. A je trochu tragédie, že jsem teď přišel i o Vláďu. Nikdy na něj nezapomenu, je to můj velký vzor,“ dodal Vávra.

Dokázal vždy ochotně poradit

„Vladimíra znám od roku 1985, kdy jsem nastoupila v Břeclavi na střední školu a on tam již jeden rok působil. V Břeclavi jsme si užívali studentského života a po třech letech se naše cesty rozdělily,“ zavzpomínala na kolegu Petra Kloknerová z oddělení kvality a kontroly. Opět jsme se setkali až po roce 2002 v Praze, nejdřív jako kolegové, později byl mým přímým nadřízeným. Spolupráce s Vláďou byla výborná, rozuměli jsme si po odborné stránce, věděla jsem, že se mám s kým poradit, probrat odborné i soukromé věci. Mohla jsem mu kdykoli zavolat,“ podotkla.

Hrdý Moravák se ničeho nebál

Vláďa se narodil na Valašsku. Byl na to nesmírně hrdý a dokazoval to všem na služebních cestách na Moravu, kdy zničehonic při mluvě někde u Jihlavy přepnul z pražské spisovné češtiny na valašské nářečí a většinou volal rodině na Moravu, že už se blíží. Měl rád český rock, hlavně skupinu Kabát. „Jednou mi po poradě oznámil, že je nutné provést kontrolu u nočních lůžkových vozů do Moskvy a že ji provedeme tentýž den,“ zavzpomínal další spolupracovník Jan Horný. „Po příchodu na nástupiště jsme zjistili, že poslední dva přímé vozy do Kyjeva jsou nedobytné a na klepání na okna a dveře nikdo nereaguje. Ruská průvodčí po chvíli vyhlédla a nedůvěřivě se dívala na naše papírové průkazky. Vláďa zničehonic pronesl: Na papír oni nereagují, rychle tahej odznak kontrolora. A měl pravdu! Průvodčí okamžitě otevřela a snažila se nás uplatit vodkou a králíkem zabaleným v novinách,“ přidal veselou historku.

Zázrak se bohužel nekonal

„S Vláďou se známe od roku 1988, kdy jsme začali chodit na Vysokou školu dopravy a spojů v Žilině. Vysokoškolská léta uplynula rychle, poté žil na východním Slovensku a já v Čechách. Pracovně jsme se opět sešli v roce 2002, oba tehdy na generálním ředitelství ČD v Praze. Vystřídali jsme různé pracovní pozice. Vláďa nikdy nerozlišoval, zda je nadřízený nebo podřízený,“ zavzpomínal člen představenstva ČD Michal Štěpán. „Když jsme se s kolegy v roce 2014 dozvěděli o jeho těžké nemoci, nemohli jsme zprvu uvěřit. Na zázrak jsme začali věřit o pár měsíců později, když v plné svěžesti začal zase naplno pracovat. Tehdy jsme netušili, že nás čeká už jen něco málo přes rok, kdy se budeme potkávat. Já, ani mnozí kolegové stále nemůžeme pochopit, proč se aspoň v tomto případě zázrak nekonal. Čest jeho památce!“

VLADIMÍR PELÉŠEK

Po studiu Vysoké školy dopravy a spojů v Žilině a absolvování základní vojenské služby začal pracovat v roce 1993 u společnosti Železnice Slovenské republiky jako výpravčí vlaků v žst. Košice. V letech 1995 až 1996 působil u ŽSR jako systémový specialista a poté v letech 1997 až 2002 u společnosti ZSSK jako vedoucí oddělení přepravních podmínek a tarifů. V roce 2002 se vrátil zpět do ČR a nastoupil u ČD na Odbor nákladní dopravy, v roce 2004 přestoupil na Odbor osobní dopravy jako vedoucí oddělení kontroly. Od roku 2008 zastával funkci vedoucího skupiny kontroly a technologie a mezi lety 2010 až 2012 pracoval jako ředitel Odboru produktů a obchodu, později cenotvorby. V roce 2013 přešel ve stejném odboru na post vedoucího oddělení a poté působil jako vedoucí oddělení kvality a kontroly.