V bývalé Jednotě postavil železniční muzeum

Bývalý hlavní dopravní kontrolor Oblastního ředitelství v Hradci Králové, který je dnes na zaslouženém odpočinku, sbírá nejen trojrozměrné předměty, ale všechno, co má nějakou souvislost se železnou dráhou. „V dobách divokého rušení a vyhazování všeho nepotřebného v 90. letech jsem ještě v pracovním procesu shromažďoval všechno, co mělo z historického hlediska hodnotu. A že toho bylo požehnaně,“ usmívá se Eduard Kapitola. A tak po odchodu do důchodu zřídil v rodné vsi železniční muzeum. Jediným nedostatkem je to, že do Radimi nikdy nevedla železnice, i když se tak za Rakouska-Uherska málem stalo. „Nejbližší železniční stanice je až v Chrasti u Chrudimi, ale to nevadí. Kdo chce, cestu si sem najde.“

Dráha ho ovlivnila už v dětství

Eduard Kapitola vzpomíná na své dětství, kdy v 50. letech jezdil jako malý kluk pomáhat tátovi vykládat z vlaků uhlí do Uherska. A nezůstalo jen u toho – malého Eduarda fascinovalo už tehdy celé dění na dráze. Počínaje dopravní kanceláří, kam zvědavě nakukoval, a konče dýmajícími lokomotivami různých řad. Není divu, že se rozhodl pro studium na českotřebovské železniční průmyslovce. Po ukončení studií se stal výpravčím, později přednostou stanice a také dopravním kontrolorem na „direkci“. Bývalou prodejnu Jednoty, která je v přízemí domu Kapitolových, po nezbytných úpravách začal postupně „zavážet“ železničními artefakty a budovat muzeum. „Bylo to docela náročné, protože většinu věcí jsem měl uložených v různých kancelářích, stodolách nebo garážích,“ vysvětluje pan Kapitola.

Kompostery, mapy a další archiválie

Při vstupu do muzea upoutá oko znalce nádherná dobová výdejna jízdenek včetně ternionu plného  jízdenek a nezbytného označovače, neboli komposteru. Hrdý majitel muzea vypráví, že musí třeba méně znalým návštěvníkům vysvětlovat, že komposter nepochází od slova kompost. Navíc má pan Kapitola ve sbírce další unikátní označovače, včetně ojedinělého kousku, který patrně nikde v republice není k mání. „U tohoto přístroje se vyměňují datové raznice ještě pinzetou, což je poměrně jemná práce. Nevím v Česku o jiném takovém dochovaném zařízení,“ řekl. Sbírku v Radimi doplňují i faksimile map železniční trati z České Třebové do Pardubic z 19. století. Na těchto mapách jsou vyznačeny kilometrické polohy, nadmořské výšky, oblouky, přejezdy, strážní domky neboli vechtrovny, ale také katastrální území jednotlivých úseků.

Staré původní věci jsou fascinující

Velkým hobby Eduarda Kapitoly je sdělovací a zabezpečovací technika, ale také železniční literatura, mapy, předpisy a třeba i jízdní řády. Jednoduše všechno, co má něco společného s dráhou. Hrdě se chlubí ovládacím a indikačním panelem z chrudimské dopravní kanceláře, který ještě nedávno sloužil v provozu. „Miluji staré věci. Ne ty z bakelitu, ale z poctivého dřeva nebo kovu. Třeba taková sto let stará lampa, nebo ještě modrá výpravka je pro mě něco fascinujícího. Ani pořádně nevím, kolik mám v našem muzeu v Radimi věcí, ale pro všechny zde najdu místo. Jsem rád, že se u nás návštěvníkům líbí a že jezdí z celé republiky. Lidé se u nás mohou podívat i na druhou stranu železnice. Uvidí telegraf, dopravní kancelář, pakrovnu, neboli úschovnu zavazadel, či pracoviště osobní pokladny," doplnil.

Malí i velcí se v muzeu dozví například i to, jak žila rodina pana přednosty za první republiky a že třeba přednosta za Rakouska-Uherska měl nárok na koně a obrok, aby mohl jezdit v neděli do kostela. Zájemci si mohou prohlédnout i dětský stolek s vyklápěcí deskou nebo speciální dřevěné sáňky, kam se vešlo dítě přednostových i se zavinovačkou. Pan Kapitola v sobě nezapře správného železničáře, a tak jsou zájemci zábavnou formou „poučeni“ o správném postavení vlakové cesty se všemi návěstidly a výhybkami a také, jak se správně ovládá třeba „elektromechanika“. Muzeum železnice Eduarda Kapitoly bývá otevřeno od dubna do září, ale na termínu návštěvy je lépe se raději domluvit na telefonním čísle 602 291 597.

EDUARD KAPITOLA

Po studiu Střední průmyslové školy dopravní v České Třebové v roce 1970 začal působit jako výpravčí tehdejšího Provozního oddílu Česká Třebová. Od roku 1984 pracoval v Moravanech coby přednosta stanice. O rok později odešel na post dopravního kontrolora a kariéru u Českých drah, resp. SŽDC, ukončil v roce 2013 jako hlavní dopravní kontrolor na Oblastním ředitelství v Hradci Králové. Na provozní kontrole byl nejdéle sloužícím zaměstnancem v historii dráhy. Nyní je majitelem Železničního muzea v Radimi.