Snila o kniplu, zlákal ji ale kontrolér

„Jsem zvyklá vstávat, tak mi to tolik nevadí. Časem i plánuji přestěhovat se do Slaného, tak tohle snad odpadne,“ vysvětlila mladá adeptka Lucie vykonávající toho času aktivní zácvik pod hlavičkou DKV Plzeň, PJ Louny. Na minutu přesně dovezla po půl osmé soupravou tvořenou lokomotivou 714 a třemi přípojnými vozy řady Bnp/053 rozespalé úředníky a studenty na pražské Masarykovo nádraží. Cesta ubíhala v pohodě, jen jednou se jí stroj mírně sklouzl na deštěm zmáčených kolejnicích na spádu u Klobuk v Čechách. „Říkal jsem jí, aby si z toho nic nedělala, v takovém zrádném místě se to stává i zkušeným fírům. Brzdilo se elektrodynamickou brzdou, kola se zablokovala, ale hned měla i díky elektronice snahu se pustit, tak se to okamžitě rozběhlo,“ komentoval banální událost její rádce a instruktor v jedné osobě, strojvedoucí Radoslav Fyman z téže PJ.

V červenci Lucie k DKV Plzeň nastupovala, v srpnu absolvovala kurz na strojvůdcovskou licenci, od září přišel pasivní zácvik, tehdy letmo, takže člověk nevěděl, kdy jde do práce, a pak už v turnuse zácvik aktivní. A 1. listopadu měla svou první jízdu. Šlo o výkony na motorových vozech řady 809 a 810 na tratích Kladno – Praha, Louny – Slaný, Kralupy – Slaný, pak přišly Regionovy 814 do Kladna a teď to jsou sedmsetčtrnáctky.

Chtěla se stát pilotkou

Těm se krajově přezdívá Vrtulník, což je shodou náhod i velká vášeň Lucie Formanové. Na ty opravdové si chce dělat oprávnění také. A má k tomu pěkně nakročeno. Tedy až si na pilotní kurz vydělá. Vystudovala nejprve Střední školu letecké výroby v Odoleně Vodě, protože na leteckého mechanika ji v patnácti letech nechtěli pustit. Když učiliště dokončila, zkoušela chvíli studovat vysokou školu, která ji ovšem pro vysoký objem matematiky nezaujala, a pak se hned vrátila na střední, ale už na vysněný obor leteckého mechanika, kde také odmaturovala. Přitom rodinné geny ji jednoznačně předurčovaly pro železnici. Tatínek je vedoucím posunu u pražské PJ ČD Cargo, maminka pro změnu výpravčí SŽDC na Slánsku, a babička je dokonce bývalá signalistka.„Chodila jsem často na letiště, teď už ale moc nemám čas, protože se musím učit na zkoušky.  Nejtěžší ze všeho jsou určitě předpisy, ale snažím se je učit průběžně. Člověk to musí číst pořád dokola, aby si to zapamatoval, než na to přijde. Občas jsou psané tak složitě, že to hned zcela nepochopím. Teprve v praxi, kde mi to kolegové řeknou polopatě, mi to pak docvakne. Teď mě čeká zkouška v Plzni na depu,“ svěřila se mladá adeptka na strojvůdcovskou profesi. „Řízení mi jde, ani jsem nečekala, jak mě to bude bavit. Je to o tom, vše si osahat a získat potřebný cvik,“ dodala.

Let na hladině nula

Ježdění samotné je podle Lucie nádhera. „Zvlášť s tak dobrým kolegou, který vždy pomůže a umí i pochválit,“ usmála se na Fymana. „Vlastně se všemi, se kterými jsem jezdila,“ dodala. Začátky ale nebyly úplně jednoduché. Třeba hned při první jízdě v aktivním zácviku, kdy jelo spojených více motorových jednotek, tak přibržďování, které ještě neměla tolik v rukou, mladé adeptce příliš nešlo. Později se však zlepšilo.

A lze vůbec srovnat místo za kniplem a za řídicí pákou motoráku nebo 714?  Je to prý samozřejmě něco jiného, asi jako srovnávat auto s jízdním kolem. „Letecká technika je asi mnohem složitější, strašně moc hadiček, šroubků, zase ke všemu jsou přesné manuály, jak se co má udělat. Na lokomotivě je člověk relativně bez návodu, tak se celkem bojím, že až začnu jezdit sama, tak ty první měsíce budou náročnější. Musím si však umět poradit, vždyť strojvedoucí jsou vlastně takoví nízkoletící piloti. A na druhou stranu sportovní létání je spíš relax, zatímco profese strojvedoucího je obrovská zodpovědnost,“ zakončila vyprávění mladá elévka.

Lucie Formanová

Od července 2015 zaměstnankyně ČD, DKV Plzeň, PJ Louny. Vystudovala Střední školu letecké výroby v Odoleně Vodě, maturovala v oboru letecký mechanik. Mezi její hlavní záliby kromě letectví patří sport, lyžování, snowboard, kolo, brusle, moderní komunikační technologie a samozřejmě kamarádi. Bydlí v Brandýse nad Labem.