Železničář / Lidé a příběhy / Pomáhal zraněným, i když to nejvíc potřeboval sám
Pomáhal zraněným, i když to nejvíc potřeboval sám
25.2.2015 – autor: MARTIN HARÁK
Na železnici působí třetím rokem. A spojuje ho s ní už víc než jen práce. Ve volných chvílích dvaadvacetiletý vlakvedoucí Josef Gargula rád fotografuje. Nejraději má zajímavé náměty z prostředí vlakové dopravy, zabývá se ale úspěšně i portrétní fotografií. A během svého relativně krátkého působení u Českých drah dokázal, že skvěle obstojí i v krizových situacích.
Ač sám zraněn, významně se podílel na zajištění první pomoci zraněným po nehodě vlaku s nákladním automobilem. Proto byl Josef Gargula z Čáslavi jedním z oceněných generálním ředitelem Českých drah při loňském Dni železničářů. Josef pracuje jako vlakvedoucí ve Středisku vlakových čet v Kolíně a doprovází integrované linky takzvaného Eska ve Středočeském kraji a Praze. Kromě toho je také vášnivým fotografem a svému hobby věnuje většinu volného času.
Bolest necítil, raději se staral o ostatní
Na 15. říjen roku 2013 vzpomíná Josef Gargula poměrně nerad. Byla to však pro něj velká zkušenost. Tehdy doprovázel jeden ze spojů zajišťovaných jednotkou Regionova, směřující z Kolína do Ledečka. „Po odjezdu z Uhlířských Janovic jsem šel vykonávat revizi, když se najednou ozvala obrovská rána a vlak se téměř okamžitě zastavil. V ten moment jsem upadl na záda a bolestivě se uhodil do hlavy. Později mi lékaři oznámili nemilosrdný verdikt zranění – vyhnutá krční páteř a změny na páteři. To byl také začátek mé tříměsíční pracovní neschopenky. Krátce po karambolu jsem to ale ještě netušil, protože v první chvíli jsem nic necítil. Byl jsem v psychickém šoku. Bolest přišla až mnohem později večer,“ líčí svůj první dojem z nehody mladý vlakvedoucí.
Co se vlastně tehdy stalo? Vlak, naštěstí jedoucí sníženou rychlostí, narazil do korby nákladního automobilu, jenž mu vjel přímo do cesty. Strojvedoucí nemohl v žádném případě vlak zabrzdit. „Bylo to jako blesk z čistého nebe. Řidič náklaďáku nerespektoval stopku před železničním přejezdem a vlak se o auto prakticky zastavil. Jedná se navíc o místo, kde jsou špatné rozhledové poměry, takže strojvedoucí nemá žádnou šanci vlak zastavit, i když jede dvacítkou,“ popisuje událost Josef Gargula.
Náraz v takové rychlosti přirovnal úderu do zdi. „Je skoro s podivem, že se kromě mne lehce zranil jen malý školák, který si udělal něco s kotníkem, a jedna paní. Ta měla odřeniny a stěžovala si na bolest v hrudníku. Jinak všichni ostatní, včetně strojvedoucího, měli štěstí v neštěstí a vůbec nic se jim nestalo. Ač jsem byl v šoku a také zraněný, což jsem v té chvíli ještě ani netušil, tak jsem ihned volal záchranné složky, výpravčí a dispečery a zjišťoval stav každého cestujícího. Nevěděl jsem, jestli se někomu něco nestalo. Postarat se o cestující považuji stále za svou prioritu, takže jsem nepřemýšlel, že bych se měl věnovat nejprve sobě. Ostatně také proto jsem si práci vlakvedoucího kdysi vybral,“ vysvětluje průběh nehody vlakvedoucí.
Ve volném čase hledá náměty na snímky
Protože Josef pochází ze železničářské rodiny, byla jeho volba povolání poměrně jednoduchá. Ačkoli úspěšně vystudoval elektrotechnickou průmyslovku v Kutné Hoře, rozhodl se pro železnici. Po absolvování zkoušek začal jezdit v roce 2012 jako vlakvedoucí na regionálních linkách S1 a S2, spojujících Kolín s Prahou přes Nymburk nebo Český Brod, nebo motorových vlacích směr Ledečko a Sázava. Stranou nenechává ani spoje z Prahy do Milovic nebo do Strančic. A některé vlaky doprovází až do Havlíčkova Brodu, potažmo Žďáru nad Sázavou.
„Samozřejmě se střídám ve funkci vlakvedoucího vždy s druhým kolegou nebo kolegyní na vlaku, což je na regionálních spojích naprosto běžné. Všichni děláme všechno. To jen pro vysvětlenou a obhajobu funkce vlakvedoucí a mého mladého věku,“ směje se Josef.
Člověk ale není živ jen svou prací, takže Josefa můžeme zahlédnout, jak ve volném čase hledá s fotoaparátem zajímavé náměty nejen ze železničního prostředí. K němu má pochopitelně nejblíže, zabývá se ale také portrétní fotografií. „Mám ochotné kamarády a přítelkyni z branže, kteří se mi občas stanou modelem. Fotografie posílám i na různá internetová fóra jako například do Železniční galerie. Jinak mě zajímají fotograficky nejvíce trakční vozidla a z nich pak Zamračené neboli Bardotky. Zvuk třistadesítkového motoru mě vždy dostane do kolen, obzvláště když je bez tlumičů. Snažím se umísťovat svoje fotografie na svoji vlastní facebookovou stránku Fotograf Josef Gargula mladší a mám také vlastní stránku JGCP na fotoserveru Flickr. Moje práce je možné spatřit i na stránkách ŽelPage,“ dodává Josef Gargula.
JOSEF GARGULA
Po studiu Střední průmyslové školy elektrotechnické v Kutné Hoře odešel v roce 2012 pracovat k Českým drahám do Střediska vlakových čet Kolín jako vlakvedoucí spojů regionální dopravy. Jeho velkým koníčkem se stalo fotografování.
Další články této rubriky
Chceme ze zubačky udělat ještě větší lákadlo
4.10.2024 - Česko má štěstí na řadu jedinečných tratí. Jedna z nich ale přece jen vybočuje. Jizerskohorská železnice je v úseku mezi Tanvaldem a Kořenovem jednou z posledních evropských normálněrozchodných ozubnicových drah. Unikátní… »
Na Pendolino jsem si nikdy nemyslel. O to raději ho řídím
29.8.2024 - Povídání s Ivem Valáškem vzniklo cestou mezi Prahou a Pardubicemi na palubě Pendolina. Kromě služby dráze ale svůj život zasvětil také službě vlasti. V Aktivních zálohách ozbrojených sil České republiky zatím plnil naštěstí… »
Nejlepší je, když se podaří cestujícím pomoct
30.7.2024 - Ke dráze vedou různé cesty. Michalu Vyskočilovi stačilo nějakou dobu pravidelně dojíždět z Vraného nad Vltavou do Prahy a poslouchat vyprávění tamější vlakvedoucí o strastech, ale hlavně krásách práce na železnici, až se na… »