Pokladník z „hlaváku“ sklízí kameramanské vavříny

Pokud patříte mezi diváky cestopisných pořadů České televize, určitě vám bude jméno Jan Kubka povědomé. Společně s Romanem Šulcem, také dlouholetým zaměstnancem Českých drah, tvoří autorskou dvojici, která pro Objektiv a Toulavou kameru natočila řadu reportáží nejen z naší domoviny, ale i velmi exotických destinací. Málokdo ale ví, že se s úspěšným kameramanem – povětšinou dokumentárních snímků – mohou pravidelně setkávat také cestující na nejfrekventovanějším nádraží v zemi.

Na první kameru si vydělal prodejem zeleniny

Po sedm dní je distingovaným osobním pokladníkem plynně hovořícím anglicky a rusky. Pak sbalí filmařské nádobíčko a vyráží do světa. Dvojice dokumentaristů se během natáčení dostala například daleko do Asie nebo procestovala velkou část afrického kontinentu.

K pohyblivým snímkům se Honza dostal jako nadšenec do amatérské tvorby. „Vždycky mě zajímala filmařská technika, a tak jsem si za gáži brigádníka – prodavače zeleniny – pořídil první kameru. Na začátku jsem točil to, co ostatní: oslavy, dovolené, výlety,“ vysvětluje autor, který je zároveň střihačem svých snímků. Poté, co domácí videa zaujala rodinu a přátele, zkusil Honza svoje nadání prodávat. Fungovalo to – od svateb se propracoval k natáčení firemních akcí, později též „promo“ snímků různých společností. „Zlom přišel s vide­em, které jsem natáčel pro Český rozhlas. Pro pořad Radiodárek jsem vytvořil snímek z prostředí zařízení pro léčbu pacientů s Alzheimerovou chorobou. Diváky v sále, odkud se rozhlasový pořad vysílal a video tvořilo předěl mezi dvěma vstupy, dění na plátně velmi zaujalo, došlo i na aplaus vestoje. Zapůsobil jsem tak na zástupce České televize, odkud záhy přišla nabídka na natáčení pro Objektiv,“ vzpomíná Honza na událost z roku 2005, jež určila další směr jeho života.

Z prachu jemenské pouště na střechu české lanovky

A šlo o změnu radikální. S kamerou procestoval destinace, kterým se většina z nás vyhýbá: „V Jemenu jsme překonávali – byť s ozbrojeným doprovodem – území těžkých bojů, v Íránu jsme očekávali averzi vůči všemu západnímu. Natáčeli jsme v Egyptě, v oblasti nepřátelských enkláv u hranic se Súdánem.“ I přes bezpečnostní rizika si Honza strach příliš nepřipouští, i když jej rozhodně nepodceňuje. „Je pravda, že než jsme odletěli do Jemenu, několikrát jsme museli cestu odložit vždy poté, co tam došlo k únosům nebo vraždám turistů. Zvláštní pocit jsem měl i před natáčením v Íránu, ale nakonec se ukázalo, že právě muslimský svět je velmi přátelský a osobně jsem si jej oblíbil.“

Cesty do zajímavých míst však nejsou jen výpravou za akčností. Adrenalin si užívá i v domovině. Například materiál z lanovky na Ještěd natáčel přímo ze střechy jedoucí kabiny. Ovšem nejen exotickými záběry živ je kameraman. „Je úplně jedno, kam vyrazíte, všude najdete ohromující místa a momenty. Mým úkolem je reprodukovat je divákům co možná nejvěrněji a pokud možno atmosféricky,“ říká Jan s tím, že naučit se dá skoro všechno, ale cit pro dynamiku záběru odlišuje dobré kameramany a ty ostatní. „Musí to mít prostě grády!“ říká se zapálením.

Pokladník versus kluk z plakátu

O tom, že patří do první skupiny, svědčí nejen pokračující angažmá v pořadech České televize, ale i jeho působení coby tváře jedné reklamní kampaně. „Jako dlouholetý klient ČSOB jsem byl osloven, zda bych nepropůjčil svou tvář do kampaně postavené na skutečných klientech této banky známých z různých oblastí veřejného života. Zpočátku jsem váhal, pak jsem si řekl, proč ne,“ popisuje skromně.

Podobně nesvůj pak byl, když si někteří cestující jeho tvář z billboardu spojili s pánem v pokladně. Zaskočen byl i během chvíle, která patří do kategorie „veselé historky z natáčení“. „Po živém vstupu v pořadu Studio 6 víkend na ČT24 jsem hned zamířil do práce v ČD Centru. Nedošlo mi, že jsem stále nalíčen, abych se ve světlech studia neleskl. Historka gradovala trapasem ve chvíli, kdy mě jedna dáma upozornila, že jsem se ráno špatně nalíčil a přes make-up mi lezou vousy…“ Pokud bude úspěšný kameraman prodávat jízdenku i vám, do rozpaků ho raději neuvádějte. K natáčení totiž potřebuje nejen dobré světlo, ale i pevnou ruku…           
 

JAN KUBKA

Po studiích na Obchodní akademii E. Beneše v Praze nastoupil v roce 1997 k ČD na pozici vnitrostátní pokladník, po roce přešel na mezinárodní odbavení, které vykonává dodnes. Poloprofesionálnímu natáčení se věnuje od roku 2000, spolupráce s Českou televizí započala v roce 2005, nejprve pro Objektiv, o rok později i pro Toulavou kameru. Kromě řady evropských států natáčel mimo jiné v Pobaltí, Rusku, Turecku, Egyptě, Maroku, Jordánsku, Íránu, Libanonu, Sýrii, Jemenu, Uzbekistánu, Vietnamu nebo Laosu. Reportáže z těchto destinací odvysílané v Objektivu jsou ke zhlédnutí i na webu www.cestyapamatky.cz., který s Romanem Šulcem spravuje.