Pod rukama mu vzniká kreslený svět plný snů

Přestože od dětství toužil po výtvarné dráze, nebylo mu umožněno vydat se touto cestou. Po gymnaziálním studiu, zakončeném v roce 1956 maturitou, absolvoval Jiří Ryvola železniční školu stavební a jeho další profesionální dráha se pak ubírala tímto směrem. Začal pracovat jako traťmistr na Traťové distanci v Litoměřicích u tehdejších ČSD a jeho výtvarné cítění se projevilo například při rekonstrukci starých kamenných mostů, u kterých se snažil zachovat jejich původní ráz a sounáležitost s krajinou. „V dětství jsem absolvoval výtvarné kurzy zaměřené na kresbu a po absolvování berounského gymnázia jsem se stal studentem profesora Pučelíka, u kterého jsem v letech 1956 až 1958 absolvoval kurz kreslení. Následně jsem v první polovině sedmdesátých let soukromě studoval kresbu u Dana Richtra a později, v letech 1980 až 1983, lidovou výtvarnou konzervatoř,“ vysvětluje Jiří Ryvola.

Uspěl s knihami staveb

Leckteří železničáři možná viděli sérii malých knih od firmy Skanska, která se věnuje historii železniční dopravy. Tyto knihy kresbami opatřil právě Jiří Ryvola ve spolupráci s železničním historikem Mojmírem Krejčiříkem. „Někdy okolo roku 2002 jsem kreslil obrázky na kalendář, který se vztahoval k vyhlášenému Roku památek. Dostal jsem seznam zajímavých železničních objektů a se skicákem a fotoaparátem projezdil celou Českou republiku. Kalendář se opravdu povedl a byl odbornou porotou zařazen do první desítky nejzajímavějších z celé republiky, což je o to cennější, že porazil tisíce dalších konkurenčních kalendářů. Právě v té době jsem požádal stavební firmu Skanska, zda by byla ochotna sponzorovat moji nově vznikající knihu kreseb železničních staveb,“ vzpomíná na začátky dnes již sedmidílné knižní řady pan Ryvola. Odpověď od stavební firmy byla překvapující. Skanska se rozhodla, že kniha je natolik zajímavá, že ji vydá ve vlastní režii. V roce 2003 tak vznikl první díl edice s názvem Železniční stavební technické památky, další díly pak následovaly zhruba v dvouletých periodách. „Do těchto knížek jsem kreslil obrázky s minimálním podtextem a na obrázcích zcela nezávislé texty dodával kolega Krejčiřík.“

Celoživotní železničář

Jiří Ryvola je nejen kumštýřem, ale současně celoživotním železničářem. Čtyřicet šest let na dráze už je úctyhodný kus života. „Po dlouhých letech strávených na Traťové distanci nejprve v Litoměřicích, Všetatech, pak Nymburce a nakonec v Ústí nad Labem-Střekově najednou přišla sametová revoluce. Díky tomu, že jsem v té době studoval dálkově AMU, obor divadelní režie, byl jsem díky mým kantorům a kolegům vtažen do dění v Realistickém divadle, které bylo vlastně jedním z center revolučního dění. A tak jsem se dostal ze železnice na dlouhých šest let do politiky,“ vzpomíná.

Od roku 1990 pracoval v OSŽ jako místopředseda a pak časem jako statutární zástupce šéfa Českomoravské konfederace odborových svazů. V polovině volebního období, v roce 1995, si ale řekl dost a vrátil se zpátky na dráhu. „Po krátkém extempore jako poradce vrchního ředitele pro dopravní cestu jsem až do svého odchodu do penze zakotvil na svém bývalém pracovišti v Litoměřicích ve funkci přednosty Správy tratí SDC Ústí nad Labem.“ Do výtvarného dění se Jiří Ryvola zapojil také prostřednictvím federace FISAIC. V roce 2006 se stal hlavním organizátorem evropského setkání členů FISAIC v roce 2006 v Litoměřicích.

Miluje pařížské kavárny

S přicházejícím věkem zralosti si začíná splňovat i řadu svých snů, takže není di­vu, že stranou jeho pozornosti nezůstala Francie a zvláště pak Paříž, Provence a Bretaň. Po okouzlení Provencí zamířil do Bretaně. Kreslíř a malíř Ryvola není turista a navíc neumí francouzsky, což mu v lásce k zemi galského kohouta vůbec nepřekáží. „Miluji pařížské kavárny, krásné ženy a opuštěná městská zákoutí – to vše mě silně ovlivnilo v mojí tvorbě, která byla korunována úspěšnou výstavou v roce 2002 v Paříži. A že neumím francouzsky? Žádný problém – naučil jsem lámaně francouzsky větu, že jsem český malíř, který neumí jejich řeč, a všude nacházím jen pochopení. I když se s každým domluvím, tak si s nikým nepopovídám,“ uzavírá Jiří Ryvola.

JIŘÍ RYVOLA

Po gymnaziálním studiu, zakončeném v Berouně v roce 1956 maturitou, absolvoval železniční školu stavební. Od roku 1958 pracoval jako traťmistr na Traťové distanci ČSD Litoměřice na různých pracovištích. Mezi lety 1990 až 1995 byl placeným odborářským funkcionářem, od roku 1997 až do odchodu do důchodu v roce 2004 zastával funkci přednosty Správy tratí SDC Ústí nad Labem. Zabývá se volnou tvorbou – kresba, malba, grafika v knižní a kalendářové podobě včetně návrhů na poštovní známky. Je členem Zemského svazu FISAIC ČD, skupiny výtvarné umění.

Výběr z knižní tvorby
Bretaň kamenná
Nové listy z Provence
Litoměřice, město, ve kterém stojí za to žít
Železniční stavební technické památky
Buštěhradka
Obrázky z našich železnic
Příběhy staveb a okřídlených kol

Výběr samostatných výstav
1981 – Ústí nad Labem
1986 – Litoměřice
1988 – Most
1995 – Olomouc
1999 – Třeboň, Praha, Bílina
2001 – Prachatice, Litoměřice, Úštěk
2002 – Paříž
2004 – Praha, Beroun, Děčín, Litoměřice
2006 – Praha, Třeboň