Miroslav Klich: V důchodu si užiju koníčků

Od výpravčího na malých i velkých nádražích v okolí Ostravy se vypracoval až do vedoucích funkcí. V předvečer posledního pracovního dne se zúčastnil porady ředitelů a oslavy, kterou pro něj ve vládním salonku pražského hlavního nádraží uspořádali kolegové z Generálního ředitelství ČD. Kromě věcných darů od zástupců nejvyššího managementu, kteří ocenili jeho dlouholeté zkušenosti i odvedenou práci, se Miroslavu Klichovi dostalo i množství díků od dalších spolupracovníků.

„Hned po ukončení střední průmyslové školy jsem nastoupil k dráze jako výpravčí. V týdnu jsem byl ve škole na vysoké v Žilině a o víkendu na dráze. Když jsem začínal, byl nedostatek výpravčích a při návratu ze školy už na mě v Dětmarovicích nebo Karviné kolegyně mávaly a prosily: ‚Mirečku, nechceš k nám o víkendu přijít na směnu? ‘ To víte, že jsem šel. První mou štací byla Orlová. Krásná, malá stanice, kde byla v dopravně dřevěná podlaha. Velká romantika.“

Polská mise

Po promoci na vysoké škole vystřídal ještě dalších pár stanic a stal se staničním dispečerem v Bohumíně. Poté povýšil do pozice technologa na provozní oddíl, kde vykonával i celou řadu dalších funkcí. Při vzniku Obchodně provozních ředitelství (OPŘ) v roce 1993 se stal ředitelem v Ostravě. Rok 2004 přinesl přesídlení do Varšavy. „Tady jsem byl generálním zástupcem Českých drah. Jenže rodina si mě přála doma, tak jsem začal pracovat v Ostravě pro úsek osobní dopravy.“

Nejkrásnější vzpomínky se vážou do období po vzniku OPŘ. Šlo prý o epochu, kdy si tyto organizační složky uměly vyřešit řadu věcí samy. „Neměli jsme mobily, e-maily. Měli jsme jen dálnopisy. Také jsme spousty věci vyřizovali na dobré slovo s Polskem a Slovenskem včetně odstavování vlaků. Věci se neřešily papírováním. Dnes vše jede na počítačích, informací je všude nepřeberné množství, doba se násobně zrychlila a administrativa nakynula,“ porovnal Klich.

Na zahrádku

A co se Miroslavu Klichovi vrylo do paměti nejhlouběji? „Bylo by toho více. Každý post přinášel své, legrácek byly spousty, stejně jako odpovědnosti. V případě OPŘ jsem měl pod sebou tři kraje a více než deset tisíc lidí. Uměl jsem si ale vybrat tým kvalitních spolupracovníků, náměstků a kolegů, takže zvládnutí běžných procesů a problémů nebylo tak hrozné,“ zavzpomínal pan Klich. Mimochodem, jeho posledním velkým počinem byla příprava nových smluv s Moravskoslezským krajem a dojednávání jejich podmínek včetně nákupu nových vozidel pro potřeby MS kraje. „Bylo to náročné, ale spolu s kolegy jsme to zvládli. Vždyť ředitel ROC je takový pingpongový míček, který létá mezi vedením kraje a vedením ČD. A jedná k uspokojení požadavků obou stran.“

Pomyslné žezlo předal zástupkyni Kateřině Divišové. „Na ROC je kvalitní tým lidí a s klidným srdcem předávám Katce svou práci. Rozhodně neodcházím ve zlém. Naopak. Vždyť už jsem dva a půl roku přesluhoval. Nyní se budu věnovat zahrádce, literatuře, turistice, vnoučatům a pejskovi. Plánů mám dosti.“ A přání do budoucnosti kolegům? Věnujte ČD všechny své schopnosti!