Lásku k železnici mu nesebralo ani drama na přejezdu

Stalo se to 12. října 2011 na trati Kolín – Ledečko, konkrétně mezi Ratboří a Bečváry. Strojvedoucí Miroslav Ofukaný právě doháněl mírné zpoždění odpoledního osobního vlaku 22208 ve směru od Kolína. Když okem sledoval pomalu jedoucího řidiče nákladního automobilu blížícího se k pučerskému přejezdu, zdálo se mu, že řidič zastaví. Nezastavil, asi blížící se vlak přehlédl. Čtyřiadvacetitunový motorový vůz nabral jeho zadní část.

Probral se na schodech

Miroslav Ofukaný si pamatuje, že se po nárazu probral z bezvědomí na schodech v nástupním prostoru. Vůz se v té chvíli na mírném spádu stále pohyboval, takže strojvedoucí jako první věc musel najít ve střepech z rozbitého čelního skla klíče od zadního stanoviště, aby tam zatáhl ruční brzdu – ta přední byla poškozená. Vlakvedoucí Luboš Mašek zavolal sanitku a hasiče, kteří přijeli prakticky ihned. Z celé té události si Miroslav Ofukaný vzpomíná ještě na rentgen v kolínské nemocnici. „Když mě na něj překládali, cítil jsem, jak se na tvrdé podložce do mě zapichují jehličky střepů, které jsem měl všude napadané,“ říká a směje se. Na jeho zdraví se naštěstí nehoda nepodepsala, z nemocnice ho po neurologickém vyšetření propustili už druhý den. Dodejme ještě, že i řidič nákladního automobilu, který vše zavinil, nebyl zraněn. To motorák číslo 810.588 dopadl mnohem hůř.

Starost o Hurvínka je vlastně radost

Strojvedoucí Ofukaný, který odmítá označení hrdina, patří mezi velké fandy železnice. Udržuje a občas i řídí historický motorový vůz Hurvínek M 131.1515. Ten jezdil v tehdejší strojové stanici Pečky dlouhá léta coby provozní záloha za řadu 810. „Když měl velký motorák revizi a vezl se do Prahy, tak na Zásmuky a Bečváry jela stojedenatřicítka, protože tam byla menší frekvence, ostatně dnes už tam ani vlaky nejezdí. V Pečkách se o vínově červený motoráček staral hlavně Pavel Beránek a celé to držel Jenda Krulický, to je hlavní zachránce patnáct-patnáctky,“ vypráví o své zálibě strojvedoucí. Dneska je Hurvínek úředně ve stavu DHV Lužná u Rakovníka. V Kolíně, kde ho mají pod střechou, se o něj starají tak, aby v případě potřeby vyjel při nostalgických jízdách, nejvíce v Praze-Braníku, ale třeba i u akcí jako Flora Olomouc.

Příjemné vzpomínky na Pečky

Než nastoupil Miroslav Ofukaný v Pečkách do turnusu, musel samozřejmě absolvovat dílnu, zácvik, kolečko u vozmistrů, elektrikářů, zámečníků. Tamní lokálka s rameny do Kouřimi, Zásmuk a Bečvár mu učarovala, a to nejen nádhernou scenérií okolo Chotutic. V tamních ostrých obloucích se prováděly pojezdové zkoušky vozů řad 843, 814 nebo i Hliníků 471 (CityElefantů). „Na těch jsem sloužil coby pilot, jezdilo se pěti- a desetikilometrovou rychlostí v nejostřejším oblouku v Plaňanech na přejezdu okolo uhelných skladů. Krásné bylo, když byl oblouk mokrý, a protože to bývalo na podzim, tak vyběhlo asi pět maníků s hadry a otíralo koleje, aby byly suché. Lega jezdila i na šoupáku. Jednou jsem měl velký problém vytáhnout Véesák s uhlím v Zalešanech, do kopce bylo těžké se vůbec vyhrabat, i když jsem nechal hytlák dole. Někdy jsem tak musel jezdit na vícekrát,“ vzpomíná.

Výčet lokomotiv z Peček by byl dlouhý – od zálohy T 334.0 přes manipulák 423.0 a T 444.1, Hektory T 435.0 až po nová Lega 704 a 708 s programovatelným předtápěním. „Všechno jsme si dělali sami. Například když odešlo těsnění pod hlavou, byl tam autogen, elektrická svářečka, vrtačka, soustruh, výheň,“ vzpomíná s nadšením a dodává, že v Pečkách to bylo prostě nádherné.