Fotograf léta mapuje historii zaniklé vlakové pošty

Na počátku byl inzerát v magazínu Signál zveřejněný někdy v roce 1984 nebo 1985, kde se čtenářů ptali, zda rádi cestují a jestli se jim líbí zeměpis. „Na obojí jsem odpověděl ano. Jednalo se o inzerát na studium na SOU spojů v Olomouci v oboru manipulant poštovního provozu. Tři roky jsem tam studoval, půl roku v Praze strávil povinnou praxí a v prosinci 1989 zamířil do Ostravy za prací, kde jsem počátkem dalšího roku nastoupil k vlakové poště. U ní jsem působil až do jejího zavření v roce 1998. Rok nato ji zrušili všude,“ vzpomíná Petr Študent, jehož otec pracoval jako vozmistr v Ostravě.

„Když jsem jezdil s poštou, tak pro mě fotografování bylo koníčkem a pošta prací, dnes je to přesně naopak.“ Práce to prý byla obtížná i romantická zároveň a o bizarní historky nebyla nouze. Často se třeba chytala ze zásilek uprchlá zvířata či hmyz.

Budoucnost přepravy zásilek na kolejích je ve hvězdách

Dnes už jezdí jen poštovní expresy Praha – Ostrava, navíc z nich téměř vymizel onen lidský prvek a už se tam asi neodehrávají ty neuvěřitelné příhody. Jaký vývoj čeká zásilky na kolejích? „Nevím. Ty vozy, co pošta používá, jsou 30 let staré, a i když prošly výraznou obnovou, jednou doslouží a bude nutno říct co dál. Česká pošta už testovala i vozy ČD Cargo s posouvatelnými střechami, ale ty se neosvědčily. Pošta si stěžovala, že tam zatéká nebo i fouká sníh. Dokud se o vozy Postw bude pošta starat tak jako dosud, pak ještě nějakou dobu vydrží,“ tvrdí Študent. Poukazuje na fakt, že nedávno také zanikl opravce poštovních vozů ATECO v Praze-Bubnech. „V říjnu 2012 jsem tam byl a vyfotil za pět minut dvanáct flotilu odstavených poštovních vozů. Kdo ví, kam se poděly.“

Touží po vlastním dobovém poštovním voze

Fotograf teď nejvíce sní o pořízení vlastního dobového poštovního vozu. Vzorem jeho Muzea vlakové pošty mu jsou kolegové z německého Losheim am See nebo francouzského Toulouse, s nimiž v současnosti spolupracuje. Zatím představuje profesi posádek poštovních vozů veřejnosti tak, že na akce spojené s jubileem tratí autem navozí své exempláře vybavení či svazky dopisů a návštěvníkům zodpovídá dotazy a přibližuje funkci pošty na kolejích. „Hledám, s kým bych mohl déle spolupracovat, abych nemusel interiéry stěhovat jako kočka koťata. Také bych chtěl více navštěvovat pamětníky a něco od nich o historii pošty vyzvědět,“ říká Petr Študent.

Vydává rovněž vlastním nákladem časopis. Navíc pro úzkou cílovou skupinu, což vyžaduje obrovské nadšení a zručnost. „Motivuje mě právě to, že plno lidí říkalo: Jak chceš o tomhle dělat časopis? Uděláš jedno číslo a není o čem psát! No vidíte, a už tu máme šesté. Nejméně na tu desítku bych to chtěl dotáhnout,“ vysvětluje badatel vlakových pošt.

V popisu historie této dnes už neznámé záležitosti postupuje chronologicky. „Teprve teď se dostanu k rokům 1920–1929, tedy do jakési zlaté éry v ČSR. Jen v minulém čísle byla výjimka – bylo téměř celé věnované 15. výročí zrušení vlakové pošty. A ilustracemi vypomohli Jiří Vašků nebo Karel Cyroň z Ostravy. Atmosféru posledních let provozu pošt zachytili na fotkách,“ popisuje. Časopis Československá vlaková pošta by podle Študenta nevznikl bez spousty spolupracovníků a odborníků. „Pánové Mahel, Butschek nebo Korbel dokážou hravě napsat článek o poštovní přepravě, proto s nimi spoustu věcí konzultuji. Redaktorem jsem tak ze 75 procent, šéfredaktorem na plný úvazek,“ směje se.

Zrušenou činnost připomíná už jen několik starých filmů

Časopis a výstavy ale nejsou jedinými aktivitami Muzea vlakové pošty. Mezi další patří přednášky studentům poštovních oborů, konzultace pro autory výstav, publikací a modeláře poštovního vozového parku. Hodně Študentovi záleží i na projektu Pamětníci, do něhož se snaží získat spolupracovníky a zapojit je do pátrání po pamětnících v regionech.

Všem, kteří nemají ponětí o tom, jak to ve vlakové poště chodilo, lze doporučit některý z českých filmů, třeba detektivku Na kolejích čeká vrah. Jsou ale pohledy takříkajíc do útrob činnosti lidí, třídících za jízdy zásilky, věrohodné? „Myslím, že ano. Až na to, že pokaždé tam jede jiný vlak s jiným poštovním vozem, tak třeba interiéry vozů odpovídají skutečnosti. A také peníze se poštovní ambulancí převážely. Ovšem přepadení vlaků se stávala jen v historii. Doporučil bych slovenský film Ja milujem, ty miluješ, kde je hrdinou přímo pracovník bratislavské vlakové pošty. Mnoho scén se odehrává v autentickém provozu nádražní pošty Bratislava 022 v roce 1980 a ve vlakových poštách. Záběry interiéru vozu DF (Bautzen) jsou unikátní.“ 

Více informací o vlakové poště najde na webu www.muzeumvlakoveposty.cz nebo www.vlakovaposta.cz.

Petr Študent

Tři roky studoval na Středním odborném učilišti spojů v Olomouci v oboru manipulant poštovního provozu. Po povinné praxi v Praze šel v prosinci 1989 pracovat do Ostravy, kde počátkem dalšího roku nastoupil přímo k doprovázené vlakové poště. U ní působil prakticky až do jejího zrušení v roce 1998. Dnes pracuje v Brně jako všeobecný fotograf a grafik, ale železnice, přesněji právě její specifická oblast – vlaková pošta –, se stala jeho celoživotním hobby. O ní dokonce vlastním nákladem vydává časopis a příležitostně prezentuje práci vlakové pošty v dobových vozech. V březnu 2014 se stal individuálním členem Asociace muzeí a galerií ČR a je členem britské Train Post Office & Seapost Society.