Díky ČéDésu jdou ze školy rovnou do provozu

Inkoust na maturitním vysvědčení dvacetiletého Adama Vyčichla ještě nezaschl a už se hlásil o práci u Českých drah v Depu kolejových vozidel Praha. Mladý student letos úspěšně dokončil pražskou dopravní průmyslovku v Masné ulici. Vzhledem k tomu, že se zapojil do Stipendijního programu ČéDés, měl zaměstnání garantované. 

Miluje vůni nafty a Nikolku

Když jsme se potkali na pražském hlavním nádraží, jeho pohled směřoval za nezaměnitelným zvukem motorového vozu řady 854. „Katry jsou moje nejoblíbenější stroje, zejména 854.027 se jménem Nikolka, proto jsem také usiloval o místo v provozní jednotce v pražských Vršovicích. Po absolvování kurzu a nezbytném zácviku bych chtěl jezdit právě na této řadě,“ vysvětluje Adam Vyčichlo, který se do těchto strojů zamiloval už jako dítě díky víkendovým pobytům v Luštěnicích. Právě tam kolem jejich chalupy totiž Katry projížděly na trati z Nymburka do Mladé Boleslavi.

Naopak „elektriky“ budoucího strojvedoucího příliš neberou. „Kdybych si musel vybrat z elektrické trakce, byla by to Laminátka nebo Plecháč, ale upřímně řečeno, když po šichtě nesmrdím naftou, není to ono,“ směje se Adam, kterému České dráhy prostřednictvím programu ČéDés podporovaly čtyři roky jeho studia. „Střední školu jsem začal studovat počínaje školním rokem 2009/2010, kdy ČéDés odstartoval. Jeho výhod jsem tak mohl využívat celé čtyři roky, což bylo super. Jen mi trošku chyběla možnost brigád u Českých drah při studiu,“ shrnuje své zkušenosti se stipendijním programem.

Přesto dostal možnost podívat se na drážní profese nejen ze školní lavice. „Angažuji se ve Spolku přátel parních a motorových lokomotiv v Lužné u Rakovníka a v rámci nostalgických akcí působím jako průvodčí zvláštních vlaků. Kromě takto nabytých zkušeností jsou mi nevyčerpatelnou studnicí starší strojvedoucí, kteří jsou členy okolních spolků. Pronikám i do tajů parní trakce a bylo by mi ctí se postavit i za jejich regulátor,“ vysvětluje s tím, že to je zatím vzdálený cíl. Nejprve ho čeká 43 týdnů trvající výcvik, z velké části teoretický kurz ve školicím středisku Dopravního vzdělávacího institutu v České Třebové. 

Průvodčím se stal již na střední

O čtyři roky starší Adamův kolega Marek Kováč je původem ze Slovenska. Přestože má předpoklady ke strojvůdcovskému řemeslu genetické (otec i bratr jsou strojvedoucími), vystudoval nejprve zahradnickou architekturu. „Před maturitou jsem však byl rozhodnutý pokračovat v rodinné tradici a chtěl jsem dál studovat na železničním učilišti v Košicích, ale objevil jsem na webu článek pojednávající o programu ČéDés. Nabídka mě zaujala – přesně tak jsem si představoval podporu zaměstnavatele pro své budoucí pracovníky a litoval jsem, že něco podobného neexistuje na Slovensku. Zkusil jsem se ale přihlásit do programu na jedné z českých partnerských škol a byl jsem přijat,“ říká Marek, který se do ČéDésu také zapojil již v roce 2009.

Vzhledem k tomu, že již jednu maturitní zkoušku složil, mohl od roku podzimu roku 2011 u Českých drah částečně pracovat i při studiu na Střední škole technické a dopravní v Ostravě-Vítkovicích. Po nezbytném zácviku začal jako průvodčí u RCVD Ostrava. „Jezdil jsem nejen o prázdninách a o víkendech, ale občas jsem vzal i odpolední směnu po škole. Přestože mým studijním oborem byla Elektrotechnika zaměřená na profesi strojvedoucích, zkušenosti z reálného provozu mi dost pomohly při výuce dopravy ve třetím ročníku,“ říká Marek. Po složení maturity letos v květnu se podobně jako Adam co nejdříve viděl na stanovišti lokomotivy – ideálně Brejlovce. Stejně jako Adam projde kurzem v České Třebové. Oba bývalé studenty nyní čeká konfrontace ideálů s provozní praxí. Přejme jim, aby se nedali jen tak odradit.