Tišnovské lokálky letos oslavily dvojí výročí

Před sto třiceti lety, dne 2. července roku 1885, byla předána do provozu trať Brno – Tišnov soukromou Rakouskou společností státní dráhy StEG. O tři dny později, přesně hodinu po poledni, tratí projel první slavnostní vlak se zemským maršálkem na palubě. Necelých 30 kilometrů dlouhá dráha přišla na tehdejších 1 570 000 zlatých.

Druhé výročí je mladší a týká se státem garantované lokálky vedoucí z Tišnova přes Bystřici nad Pernštejnem do Žďáru nad Sázavou. Tady byl zahájen provoz 23. 6. 1905, tedy v době, kdy lokálka do Žďáru jezdila už sedm let z opačné strany, od Německého Brodu. Od roku 1890 nákladní vlaky od Tišnova jezdily na dolní nádraží po svitavské pobřežní spojce. Zatímco místní dráha Tišnov – Žďár nad Sázavou po 110 letech vývoje neustále vozí cestující, „štégovská“ lokálka z Brna ustoupila dvoukolejné elektrizované trati, jež se stala součástí druhého hlavního tahu.

Změnu přinesla stavba kapacitní dráhy

Vše začalo ve druhé polovině 30. let minulého století, kdy se v napjaté politické situaci ze strategických důvodů rozhodlo o stavbě kapacitní dráhy mezi Prahou a Brnem. Mimo jiné i proto, že stávající ústřední trať přes Českou Třebovou přetínala místa pozdějšího německého záboru. Byly vytvořeny investorské organizace traťové stavební správy se sídly v Tišnově, Německém Brodě a Novém Městě a roku 1938 stavební firmy naplno začaly s poměrně nákladnou stavbou plnou viaduktů a tunelů. Množství zemních prací, ražení tunelů a zdění či betonování propustků a mostů pokračovalo zpomalujícím se tempem až do roku 1942, kdy byly práce zastaveny. V dokončených tunelech nad Tišnovem dokonce dočasně našly útočiště podzemní nacistické zbrojní výroby. Součástí projektu bylo i nové seřaďovací nádraží v Maloměřicích. Další historie dráhy už je dobře známa.

Po válce byly práce obnoveny a po etapách od května 1952 mohl být ze staré lokálky na novou dvojkolejku postupně převáděn provoz. Nejprve se tak stalo v úseku Královo Pole – Řečkovice, přičemž nová trať starou křížila na řadě míst. Počátkem prosince téhož roku byly vlaky převedeny zcela na novou trať, 6. 12. bylo otevřeno nové nádraží ve Žďáru a pár dní na to byla otevřena související lokálka z Křižanova do Velkého Meziříčí, respektive odbočky Oslavice, rovněž vybavená několika velmi výjimečnými mostními stavbami.

Lokálka později přešla do rukou státu

Tím ale výčet důležitých milníků v historii této trati zdaleka nekončí. Před 90 lety byla novoměstská lokálka zestátněna a přistoupilo se k významnějšímu přejmenovávání stanic. Tehdy se z Kuřími stala Kuřim a přídomek u Rožné a Bystřice se změnil z Pernštýna na Pernštejn. Sedmdesát let zpět celá lokálková linie Brno – Tišnov – N. Brod zažívala asi své největší provozní vypětí, a to hlavně kvůli tomu, že sloužila i jako odklonová za přerušenou dráhu Jihlava – Okříšky. Její vytížení bylo navíc umocněno četnými útoky partyzánů a řáděním kotlářů. Před půlstoletím na nové žďárské trati vyjelo křídlo rychlíků 23/24, tehdy přípojů k vlakům Praha – Znojmo. Před 60 lety pak skončilo budování maloměřického ranžíru. Před deseti lety byl rozšířen Integrovaný dopravní systém JMK z Tišnova až do Nedvědice. V této době se také stará trať Havlíčkův Brod – Žďár snášela a měnila na cyklostezku.

K tomu navrch ještě jedno související neveselé výročí – 12. 1. 1910 byla povolena stavba kratičké lokálky z Kuřimi do Veverské Bítýšky (otevřena byla 16. 2. 1911), na niž se železniční veřejná doprava udržela pouhých pětadvacet let. A když jsme u těch „desítkových“ jubileí, tak významně zůstane v pomyslné pamětní knize trati 250 zapsán i letošní rok, kdy přes léto byl zcela přerušen provoz mezi Brnem a Kuřimí kvůli stavebním pracím.