Tárovací vozy umějí vážit na dekagramy

Historická vozidla automaticky nepatří do muzea nebo na nostalgické jízdy. Některá stále plní původní účel, což dokazují například dva tárovací nákladní vozy SŽDC, které si aktuálně pronajala soukromá fima Váhy Jiří Jirkovský, Křešice. Už název firmy napovídá, že i vozy mají něco společného se zjišťováním hmotnosti. Skrývají totiž ve svých útrobách úředně cejchovaná závaží určená ke zkouškám železničních mostních vah. Vozy jsou sice těžké několik desítek tun, přesto ta nejmenší závaží uvnitř jsou odstupňovaná po dekagramech. 

Těžká dvojka společně v akci

Menší ze dvou zmiňovaných vozů nese označení 40 54 950 1 001-0 a váží 29 tun. Pochází z poloviny dvacátých let minulého století! Určitě patří mezi nejstarší vozy, které v České republice vůbec jezdí. Dá se využít při zátěžových zkouškách nových i rekonstruovaných mostů. Aby bylo dosaženo přijatelného nápravového tlaku, musí mít vůz více os, než bývá zvykem. Relativně krátká délka souvisí s faktem, že vůz se musí vejít na váhu tak, aby tam bylo možné ještě přidávat cejchovaná závaží. Všechny tárovací vozy navíc nemají brzdu, aby při obrušování brzdových špalků nemohlo dojít ke změně váhy. Archaický tárovací vůz zpravidla jezdí ve dvojici s čtyřosým vozem 80 54 970 0 0003-6. Ten čítá včetně závaží 71 tun a pochází ze 70. let 20. století z Vagonky Tatra, resp. Vagonky Studénka. 

Další sourozenci nejen v muzeu

Třínápravový tárovací vůz č. 401 se dochoval na Slovensku, kde ho nazývají ciachovný. V Bratislavě ho i opravili a najdete ho ve sbírkách Klubu železniční nostalgie. Další tárovací vůz vystavují v železničním muzeu ve výtopně v Jaroměři. Nedávno jej tamní nadšenci opatřili nových nátěrem a uvedli do vystavovatelného stavu. Opatřen byl číslem 416, i když jeho označení bylo menší záhadou. „Před opravou měl vůz číslo 404, ale během čištění rámu jsme na něm našli vyražené číslo 416 a žádné jiné, tak došlo k přečíslování,“ uvádí Michal Havránek ze Společnosti železniční – výtopny Jaroměř. „Náš vůz měl být vyroben v roce 1913 a podle obrysu stop po výrobním štítku údajně pochází ze smíchovského závodu F. Ringhoffer,“ říká Havránek.

Další tárovací vozy nesou na své skříni jména provozovatelů Správa mostů a tunelů SDC Pardubice nebo Ústí nad Labem. Obdobné vozy (řady Uakk) provozují i další dopravci, například Inženýrské a dopravní stavby Olomouc. Jiný etalonový vůz této společnosti může být navíc zatížen až na hmotnost 120 tun, to znamená 30 tun na nápravu. Prostřednictvím hydraulického zařízení je schopen zvednout se nad temeno kolejnice a vagon tak může působit až hmotností dvakrát 60 tun ve vzdálenosti pouhých 3 100 milimetrů. Tento systém je proto ideální pro kalibraci malých mostů třímostových vah. 

Proměny v číslování

První cejchovní nebo také závažové vozy se u nás začaly vyrábět od roku 1900 (váha vozu se závažím 30 tun). Po roce 1920 se objevují i ve čtyřicetitunové verzi. Některé tárovací vozy na bázi třínápravového podvozku vznikaly i přestavbou v železničních dílnách. U Rakouských státních drah se vozy značily písmeny JyWaage a pětimístným číslem 999xx. Brzy se přešlo na třímístné číslování, které začínalo číslicí 6. U ČSD se zavedlo třímístné číslování začínající číslicí 4. Po roce 1960 v rámci jednotného označení vozů pro zvláštní účely dostaly písmena VV a číslo pětimístné. Dnes mají jednotné čtrnáctimístné UIC označení. K pozdějšímu označení patřilo i jméno zařaditele a číslo mostního stavebního vlaku, u něhož byl vůz veden.

Článek vznikl s přispěním Ivo Mahela.