Přihlásit se do Intranetu ČD

 
 

Železničář / Historie / Švýcarská Všudybylka slaví 60 let

Švýcarská Všudybylka slaví 60 let

29.3.2024 – autor: PETR ŠŤÁHLAVSKÝ

Jedná se o nejpočetnější typ lokomotiv vyrobených pro Švýcarské spolkové dráhy SBB. Univerzální stroj Re 4/4 II našel uplatnění na všech výkonech v zemi helvétského kříže, ať šlo o předalpské dráhy na severu země, horské dráhy s dlouhými rampami na Gotthardu a Lötschbergu, o dopravu těžkých nákladních vlaků, osobních spojů, těžkých transevropských expresů nebo rychlých spojů EuroCity a InterCity. Šestice prototypů opustila výrobní závod už před 60 lety.

Švýcarská Všudybylka slaví 60 let

Od poloviny 50. let 20. století dodávala lokomotivka SLM ve Winterthuru švýcarským drahám moderní podvozkové lokomotivy řady Ae 6/6 s třínápravovými podvozky. Stroje s výkonem 4 300 kW dokázaly přepravit přes Gotthard těžší vlaky vyšší rychlostí než předválečné lokomotivy. Na Gotthardu převzaly všechny typy výkonů. Jejich nevýhodou však byly třínápravové podvozky, které nejsou moc šetrné k tratím s četnými oblouky, a navíc na některých úsecích s malými oblouky měly sníženou rychlost.  
V předalpských oblastech se pak stále používaly starší lokomotivy z 20. a 30. let s maximální rychlostí kolem 100 km/h, navíc často s pevným rámem. Výjimku tvořilo 50 elektrických lokomotiv řady Re 4/4 I z přelomu 40. a 50. let, které byly už moderní konstrukce s dvojicí dvounápravových podvozků a maximální rychlostí 125 km/h. Tyto stroje však byly určené pro lehké soupravy sestavené z moderních odlehčených vozů. Měly malý výkon jen 1 900 kW a nízkou adhezní hmotnost 56 tun, tedy pouhých 14 tun na nápravu. Doprava těžších vlaků i na rovinatějších tratích severního Švýcarska tak byla na hranici jejich možností.  

Zkušení švýcarští výrobci 
SBB proto objednaly u tradičního dodavatele SLM nové výkonné univerzální lokomotivy pro všechny druhy výkonů a tratí. Dodavatelem elektrické části byli také tradiční švýcarští dodavatelé BBC, MFO a SAAS. Ti již měli bohaté zkušenosti z vývoje moderních lokomotiv pro BLS řady Ae 4/4, která je považovaná za pramáti velké rodiny moderních elektrických lokomotiv po 2. světové válce, a řad Re 4/4 I a Ae 6/6 pro SBB. Díky tomu se jim podařilo zkonstruovat velmi úspěšný typ, který byl švýcarským drahám dodáván v několika sériích od roku 1967 do roku 1985. Vyrobeno bylo dohromady 277 lokomotiv a typ Re 4/4 II se tak stal nejpočetnější řadou SBB. 
Šestice prototypů opustila výrobní závod už před 60 lety, v roce 1964. Tvar skříně vycházel z osvědčené řady Ae 6/6 z 50. let, ale byl pro čtyřnápravovou lokomotivu zkrácen o zhruba 3 až 3,5 metru. Na čele nechyběl výrazný plastický znak Švýcarské konfederace. Původně byly lokomotivy dodávány v zelené barvě, ale v 80. letech od čísla 11 377 opouštěly výrobní závod už ve výrazné červené a tuto barvu dostávaly při revizích i starší lokomotivy. Několik strojů dostalo také další odlišné nátěry, například krémovo-červený obdrželo několik lokomotiv vyčleněných pro dopravu vlaků Trans Europ Express nebo oranžový s širokým šedým pásem, ve kterém byl na čele umístěn velký plastický znak SBB místo švýcarského znaku. 
Tyto lokomotivy byly vyčleněny pro dopravu ucelených vratných souprav Swiss-Express a měly i další zvláštní úpravy, například automatické spřáhlo. Swiss-Express patřil mezi prestižní vlaky SBB provozované v letech 1975 až 1982 na trase Ženeva – Lausanne – Bern – Curych – St. Gallen a byl sestaven z úplně nových jednotných vozů 3. generace. Čtrnáctivozové soupravy měly pevné řazení z vozů AD-5xA-WR-7xB a koncový vůz byl řešen jako řídicí. Byly to první plně klimatizované soupravy ve švýcarské vnitrostátní dopravě a předchůdci vlaků InterCity. 

Vylepšení při výrobě i provozu 
Během provozu získaly lokomotivy Re 4/4 II i další barevná schémata, například červeno-modrý nátěr s výrazným nápisem cargo a některé stroje nesly reklamní nátěry. 
Dlouhá doba výroby a velký počet kusů se přirozeně projevily i na řadě různých úprav a vylepšení jednotlivých výrobních sérií. Lokomotivy se tak liší délkou přes nárazníky, která narostla od 14,8 metru u prototypů na 15,41 metrů od druhé série. Lokomotivy byly dodávány také s jedním nebo se dvěma sběrači. Původně byly osazeny klasickými pantografy, od druhé série se montovaly polopantografy. Pozdější série byly z výroby osazeny celistvými koly místo kol s obručí a došlo také k náhradě původně kulatých světel hranatými.
Nápravy v podvozku a také sekundární vypružení mezi podvozkem a skříní je vinutými pružinami. Tažná síla mezi podvozky a skříní je přenášena táhly a pro snazší průjezd oblouků jsou oba podvozky příčně pružně spojeny. Řízení je poloautomatické s 32 stupni. Lokomotivy jsou vybaveny elektrickou rekuperační brzdou. Všechny stroje mají instalované vícečlenné řízení typu VST IIId. Díky použití stejného systému řízení a vícečlenného ovládání u více typů lokomotiv SBB není problém stroje využívat ve vícečlenném řízení včetně mladších a výkonnějších šestinápravových strojů Re 6/6. 
Celá řada dalších úprav se odehrála během desítek let provozu. Dosazena byla klimatizace kabiny strojvedoucího, desítky lokomotiv byly vybaveny vlakovou částí ETCS, část strojů byla upravena pro provoz v Německu a v Rakousku instalací tamního vlakového zabezpečovače PZB/LZB a širších smykadel pantografů. Švýcarské dráhy používají smýkadla o šířce jen 1 450 mm, zatímco u DB a ÖBB je to 1 950 mm. Třicet lokomotiv prošlo v letech 2011 až 2016 rozsáhlejší modernizací v dílnách v Bellinzoně pro provoz s nadbytečnými patrovými vozy po modernizaci první generace patrových vlaků S-Bahn Curych. 

Síla pro Gotthard 
V roce 1971 byla dodána také upravená varianta lokomotiv označená jako Re 4/4 III pro provoz na horské Gotthardské dráze. Tyto lokomotivy se odlišují především jiným převodem s vyšší tažnou sílou pro provoz na horských rampách při stabilní rychlosti 80 km/h. Zároveň došlo ke snížení maximální rychlosti na 125 km/h. Dvojice těchto lokomotiv dokáže dopravit na staré Gotthardbahn vlak o hmotnosti 1 180 tun stabilní rychlostí 80 km/h. V tandemu s řadou Re 6/6, někdy označovanou jako fiktivní lokomotiva Re 10/10, je hmotnost takového vlaku až 1 300 tun a s postrkovou lokomotivou může dosáhnout hmotnost vlaku až 1 600 tun.  
Přestože už byla velká část lokomotiv řady Re 4/4 II vyřazena z provozu, stále si bez nich nelze představit provoz na švýcarských tratích. Během svého provozu se zapsaly do vozby všech druhů vlaků od mezistátních expresů TEE a Euro­City přes vnitrostátní InterCity a rychlíky po osobní spoje, nákladní vlaky a nakonec i manipulační výkony v železničních uzlech. Objevily se také ve službách dalších dopravců mimo skupinu SBB. 
 


Průměrné hodnocení (2 hlasů): 5

Další články této rubriky

Bardotka přežila milénium a slaví šedesátkuBardotka přežila milénium a slaví šedesátku

5.12.2024 - Patří k nezaměnitelným a dnes již legendárním strojům. Lokomotiva T 478.1, známější spíše pod přezdívkami Zamračená nebo Bardotka, je považována za jeden z nejzdařilejších strojů z bývalého pražského závodu ČKD. První… »

Legendární Albatros před 60 lety dosáhl rekorduPřed 20 lety pokořilo Pendolino dvoustovku

2.11.2024 - Ten den se zapsal do historie české železnice. Ve čtvrtek 18. listopadu roku 2004 překonala jednotka Pendolina 681.001 rychlostní rekord. Na traťovém úseku Vranovice – Podivín na jižní Moravě dosáhla rychlosti 237 km/h. Do dějin tak… »

Legendární Albatros před 60 lety dosáhl rekorduLegendární Albatros před 60 lety dosáhl rychlostního rekordu

1.11.2024 - Na konci srpna roku 1964 vytvořila parní lokomotiva Albatros na zkušebním okruhu VUZ u Velimi nový československý rychlostní rekord 162 km/h. Po čtvrt století vlaky u nás touto rychlostí jezdí běžně. Maximální rychlosti 160 km/h… »

 

Všechny články rubriky Historie

 
 
Filtr pro třídění článků
Datum od
Datum do
Železničář číslo
Rubrika