Ruská armáda brala v srpnu 1968 železničáře jako rukojmí

Je středa 21. srpna 1968. Matka mě vzbudila už v šest ráno s tím, že mám jít nakoupit chleba, cukr a mouku. Odpovídám, že jdu večer na noční, že bych se snad mohl trochu vyspat. „Na žádnou noční nemůžeš, teď jde o životy,“ na to matka. Vyrazil jsem do Hradce Králové, něco opravdu nakoupil, a večer jsem navzdory varování odešel na noční. Kupodivu vlak v 18.09, který jsem chtěl použít, skutečně jel. Když jsem ale přezval službu, všechny rychlíky byly odřeknuté a nákladní doprava se téměř zastavila. Prostě výjimečný stav. 

Výzva z rádia: Udělejte vše, aby vlak do Prahy nedojel

Po středeční noční následovala v pátek denní směna. Již ve čtvrtek byly z rádia slyšet zprávy o tom, že se po „štegu“ pohybuje jakýsi ruský vlak s rušičkami jedoucí na Prahu. A železničáři byli vyzýváni, ať udělají všechno pro to, aby tento vlak nedojel. Když jsem ráno přebíral službu, měl jsem od kolegů jako nedojetý vlak nsl 6987. Byl již někde na cestě k Pardubicím a měl, právě kvůli zdržení, jet odklonem přes Opatovice na Velký Osek. Celý den se osudný vlak k mé radosti neukázal.

V sobotu 24. srpna jsem nastoupil na noční směnu. Opět je mi předáván jako nedojetý vlak nsl 6987. Železničáři zřejmě odvádějí kvalitní práci. Jenže co to, vlak už stojí v Opatovicích! Dispečerský aparát ale dělá všechno pro to, aby zádrhely byly co největší. Přepřah, nějaké smyšlené komplikace, nahánějí se nákladní vlaky odklonem v protisměru, do 20 hodin jsem měl ve stanici Praskačka stojící relace Olomouc a Žilina. Ale v Opatovicích si již okupanti umínili, že v protisměru nesmí nic projet. Nejezdily ani osobní vlaky. Bylo 20 hodin a z osobního vlaku od Velkého Oseka vystoupil jakýsi opilec a ptal se mě: „Kde je ten vlak? Jdu ho vykolejit! Máte tu nějaké kolo, abych se k němu dostal včas?“ Kolo nebylo a dotyčný nenávratně zmizel. Ale nezmizelo podezření na jeho plánovaný čin. 

Rozhodování pod samopaly

A situace gradovala. Ve 23 hodin jsem přijal z Hradce Králové pravidelné uhláky 9987. Praskačkou projely, ale ze sousední stanice Dobřenice místo odhlášky přišla zpráva, že se vlak roztrhal. Tak se tehdy v zájmu zdržení inkriminovaného vlaku postupovalo. Ale následovala zpráva z dispečinku. Sověti si z Opatovic do Hradce Králové dojeli jakýmsi autem a vzali si jako rukojmí dispečery Štochla a Štrofa. A že prý když nepojedou bez problémů ku Praze, bude s nimi konec! A oblíbený vlakový dispečer Adolf Holohlavský všechny stanice obvolal: „Hoši, hoši, máme na vlaku kolegy jako rukojmí. Zajistěte bezproblémový průjezd na zelenou až do Velkého Oseka.“

A pak přišla ta moje nejhorší nabídka vlaku: „Přijmete vlak nsl 6987 Halíř (výpravčí v Katovicích)?“ Povídám: „Bohouši, v kolik chceš jet?“ „V 1.23 h.“ A já na to: „Nemohu to přijmout, mám roztrhaný vlak mezi Praskačkou a Dobřenicemi.“ Jenže pak se ozvalo: „Musím odjet, stojí tu nade mnou Rusové se samopaly!“ Tak mu říkám: „Jsou ale možná rozšroubované koleje na spojce. Byl tu nějaký ožrala a chtěl vlak vykolejit. Nemám ti tam poslat aspoň nějakou lokomotivu od těch odklonů, aby to tam pro jistotu projela?“ Zoufalá odpověď zněla: „Ne, já musím teď hned odjet!“ A co teď? 

Po probdělé noci přišla velká únava a dunění tanků

Nechal jsem jednu elektrickou lokomotivu z  odklonů vypřáhnout a poslal na trať za roztrhanými uhláky. Ještě štěstí, že tenkrát se jezdilo i s pomocníky strojvedoucího. Jízda na vyloučenou kolej. Předpisy šly trochu stranou. Pokyn byl spojit se se strojvedoucím těch uhláků, vyřídit, že sranda končí, a vyklidit mezi stanicí kolej. Ostře sledovaný vlak z Opatovic v 1.23 h skutečně odjel. Paní Nové, signalistce na odbočce Plačice, jsem řekl, o co jde, a že tam vlak chvilku pozdržíme. Kdyby se ozvala nějaká střelba do vzduchu, ať dá okamžitě vědět, abych jí uvolnil vjezd na traťovou kolej z Hradce do Praskačky.

Pozdržel jsem to tam asi pět minut, údajně ale byl na vlaku klid. K vjezdovému návěstidlu do mé stanice Praskačka byla jízdní doba jen asi 4 minuty. A odhláška z Dobřenic stále nikde. Proto jsem to nechal „škrábnout“ i u vjezdu do Praskačky. A v té době konečně přišla kýžená odhláška z Dobřenic, která znamenala konec nadějí: „Vlak 9987 v Dobřenicích, trať volná. Brát.“

Průjezd Praskačkou po první koleji byl postaven a zelená byla této noci pro tento vlak ve všech stanicích postavena až do Velkého Oseka. Jak to bylo dál, nevím, ale snad byl zase nějaký problém v Libici nad Cidlinou. Každopádně tehdejší rukojmí přežilo. Do rána už se toho moc neudálo, jen přišla velká únava po prožité události. A na silnici z Hradce Králové na Prahu bylo kolem páté hodiny ranní slyšet tanky jedoucí na Prahu…