Rakouská řada 1099 zamířila po sto letech do penze

Stoleté „babičky“ původně nesly obyčejné označení E a pořadové číslo. To bylo ještě u společnosti Niederösterreichischen Landesbahnen (Dolnorakouské zemské dráhy), která si je objednala pro Mariazellerbahn v Dolních Rakousích. Zakázku na výrobu 16 kusů dostala vídeňská továrna Siemens-Schuckert-Werken, která dodala elektrickou část. Pojezd a skříň vyrobila především vagonka Krauss & Comp. v Linci a pro jednu lokomotivu (číslo 14) štýrská firma Grazer Waggonfabrik.

Průchozí skříň se dvěma stanovišti na každém konci byla uložena na rámu s třínápravovými podvozky. V každém z nich byl pevně uložen desetipólový jednofázový střídavý motor s trvalým výkonem 160 kW. Přenos výkonu zajišťoval předlohový hřídel s ozubenými koly a spojnice, která přenášela výkon na jednotlivé nápravy. Ve střední části skříně lokomotivy byly uloženy dva transformátory a další pomocné pohony. Lokomotivy byly vybaveny sací brzdou systému Hardy.  

V ostrém provozu sloužily cestujícím od října 1911

První lokomotiva byla dodána do depa v tehdejší stanici St. Pölten Localbahn, dnes St. Pölten Alpenbahnhof, hned z kraje dubna 1910. Již během několika dní začaly zkušební jízdy. První pravidelné nasazení se uskutečnilo 27. března 1911, a to mezi stanicemi Wienerbruck a Laubenbachmühle. Tato historická úloha připadla stroji s označením E.3. V následujících týdnech probíhal na Mariazellerbahn smíšený provoz parních a elektrických vlaků, během kterého se pilně zaškolovali strojvedoucí a další personál tak, aby provoz od 7. října 1911 přešel už naplno do elektrické trakce.

Následující desetiletí neznamenala pro elektrické lokomotivy Mariazellerbahn žádné osudové změny, přestože se Evropou přehnaly první světová válka, hospodářská krize v třicátých letech, druhá světová válka i desetileté obsazení Rakouska vítěznými mocnostmi (1945–55). A tak vedle každodenního provozu bylo asi největším vzrušením přeznačení na řadu E 99 DR po anšlusu Rakouska v roce 1938. Přibližně o dvě desetiletí později se lokomotivy přejmenovaly na řadu 1099 Rakouských spolkových drah. 

Velké převlékání do nových šatů

Dramatickou změnou v životě těchto elektrických úzkorozchodných strojů však představuje přelom 50. a 60. let, kdy se staré dámy převlékly do nových šatů. Během tří let (1959–62) se všech 16 lokomotiv vystřídalo na omlazovací kúře. Revizí prošly původní podvozky, rám, motory, transformátor a další zařízení. Nové však byly kabeláž, řízení, přídavná brzda, nový moderní pantograf. Lokomotivy dostaly skříň odpovídající aktuálnímu designu počátku šedesátých let. Na první pohled by v té době nikdo nehádal těmto padesátnicím jejich věk – dokud by se nepodíval na archaický pojezd se spojnicemi.

Takto vydržely v provozu dalších 50 let. Jejich dominantní postavení neohrozil ani záměr ÖBB na modernizaci místních souprav na počátku devadesátých let. Ze záměru kompletní výměny vozidlového parku totiž nakonec zbyly jen dvě prototypové jednotky, které se navíc potýkaly řadu let s dětskými nemocemi. Přesto se na lokomotivách řady 1099 věk začal projevovat. Od roku 2000 bylo postupně pět lokomotiv odstaveno a sloužily jako zdroj vzácných náhradních dílů. Jedna lokomotiva, stroj 1099.15, byla zrušena už v roce 1981 po vážné nehodě způsobené vysokou rychlostí, při které zahynul strojvedoucí.  

Velké loučení

Do penze tak stařičké elektrické lokomotivy, pamatující ještě císaře Františka Josefa I., poslaly až loni a předloni dodané „Schody do nebe“. Tak se totiž jmenují nové elektrické jednotky od Stadler Rail, které objednal nový provozovatel dráhy, společnost Növog. Úplně poslední pravidelný vlak R 6816 z Mariazellu do St. Pöltenu odvezla 27. října 2013 lokomotiva 1099.14 v působivém Jaffa nátěru červené a slonové kosti. Milovníci starých lokomotiv však rozhodně nemusí smutnit. Stroj 1099.02 se třemi miliony najetých kilometrů byl předán do sbírek vídeňského Technického muzea a dvě hnědé lokomotivy Ötscherbär (1099.07 a 1099.10) mají v letošním roce opět vyrazit v čele nostalgických vlaků.

Parametry řady 1099

Označení: E 1–16, později 1099.01–16
Počet: 16
Rok výroby: 1910–1914
Uspořádání náprav: C‘C‘
Rozchod: 760 mm
Délka přes nárazníky: 10 900 mm
Hmotnost: 50 tun
Maximální rychlost: 50 km/h
Hodinový výkon: 420 kW
Trvalý výkon: 320 kW
Tažná síla: 104 kN
Napájecí systém: 6,5 kV/25 Hz